OCHRANA KLIMATU

Světové ekosystémy,
stejně jako ekonomické a sociální struktury
jsou dnes vážně ohroženy
nebezpečím klimatických změn.

Největší hrozbu pro klima představují fosilní paliva: ropa, uhlí a plyn. Přestože vlády průmyslových zemí tuto skutečnost uznaly mj. tím, že podepsaly Klimatickou konvenci Spojených národů, celý problém se i nadále zhoršuje, protože vlády podporují rostoucí využívání fosilních paliv a vyhledávání jejich dalších ložisek.

Dnes již se nepochybuje o tom, že ke klimatickým změnámě skutečně dochází. Vlády uznávají, že změna klimatu ohrozí mnohé základy, na nichž spočívá život na Zemi: dostupnost čerstvé vody, úrodnost půdy, zdroje pocházející z oceánů, ochranu před šířením nemocí a dokonce i samotné bezpečí lidských domovů před přibývajícími pustošivými výkyvy počasí. První známky klimatických změn už pozorujeme a prvními důsledky už začínáme trpět.

V roce 1992 vlády celého světa podepsaly v Rio de Janeiru tzv. Klimatickou konvenci. Tím, že tak učinily, souhlasily omezit hromadění skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by "předešla nebezpečnému lidskému zásahu do klimatického systému".

"Je třeba předejít nebezpečnému lidskému zásahu do klimatického systému."

Pokud jde o řešení, imperativem pro ochranu klimatu je ustanovení ekologických limitů klimatických změn. Tyto limity mohou být stanoveny s použitím principu předběžné opatrnosti.

Je prostou skutečností, že spálíme-li více než čtvrtinu známých rezerv fosilních paliv, nebudeme s to udržet se v rámci potenciálně "bezpečných" limitů klimatických změn. Navíc bychom měli mít na paměti, že dokonce i při dodržení přísných ekologických limitů existuje riziko nepříjemných klimatických překvapení, jelikož naše znalost klimatického systému je neúplná.

Kalkulace uhlíkového rozpočtu má dva přímé dopady na politiku vlád:
Za prvé, zdůrazňuje fakt, že využívání fosilních paliv musí být ukončeno. Při současném tempu spalování bude náš uhlíkový rozpočet vyčerpán za necelých 40 let. Vezmeme-li v úvahu trendy rostoucí spotřeby fosilních paliv, dojde k tomu za necelých 30 let. Na druhé straně, včasný ústup od fosilních paliv by dovolil spořádaný a plánovaný přechod k obnovitelným formám energie. Samozřejmě tu existuje i možnost pokračovat tak jako dosud a čelit vyhlídce, že později, až si změna klimatu vybere svou daň, budeme muset sáhnout k mnohem hektičtějším a dražším opatřením.
Za druhé, uhlíkový rozpočet odhaluje, že pokračovat v hledání dalších zdrojů fosilních paliv je čiré šílenství.* Již stávající rezervy fosilních paliv představují přes 1000 miliard tun uhlíku, což znamená, že 75 % ekonomicky vytěžitelných fosilních paliv nikdy nebude moci být spáleno.

Pokud jde například o ropu, jen ropy samotné je už dost na to, aby ekologické limity byly překročeny. Problém není v tom, že nám jednou ropa dojde, problém je v tom, že pořád hledáme ropu novou a dál ji využíváme. Každá další licence na rozvoj těžby ropy potenciálně zvyšuje dostupné množství ropy a tím komplikuje snahy o udržení se v rámci ekologických limitů klimatických změn. A co víc, každý dolar utracený za hledání nové ropy podminovává rozvoj alternativních řešení hned dvěma způsoby:

• je to dolar, který nebyl vynaložen na obnovitelné zdroje energie
• je to dolar, který tím, že zlevňuje zásoby fosilních paliv, poškozuje konkurenceschopnost energie z obnovitelných zdrojů .