OCHRANA KLIMATU

Mezinárodní ekologická organizace Greenpeace vede kampaň na podporu řady technologických řešení environmentálních problémů. Tímto způsobem už pomohla prosadit technologie, které byly ignorovány nebo potlačovány buď kvůli nedostatku znalostí, anebo kvůli vlastním zájmům politiků a průmyslových korporací.

Tato práce se stala integrální součástí kampaní Greenpeace, vedle známějších přímých akcí, vědeckého testování a politiky doporučení adresovaných vládám a mezinárodním organizacím. Částečně k tomu došlo proto, že Greenpeace chtělo vyvrátit tvrzení některých průmyslových odvětví, že rychle omezit znečišťování není možné. Došlo k tomu také proto, aby byla poskytnuta naděje a inspirace těm, kdo chtějí vidět činy, ne jen slova.

S úmyslem přesvědčit vlády a průmysl, že rychlá redukce skleníkových plynů měnících klima je nejen naléhavá, ale také uskutečnitelná, věnovalo Greenpeace problematice klimatických změn a možným řešením zvláštní pozornost.

Rychlá redukce skleníkových plynů měnících klima je nejen naléhavá, ale i uskutečnitelná.

Tato stručná informace se zaměřuje na některé aktivity týkající se ochrany klimatu, které Greenpeace podniklo od Summitu o Zemi v roce 1992. Aktivity popisované níže navrhují některé slibné cesty rozvoje, po nichž se dosud většina vlád a průmyslu nedokázala vydat. Některé z těchto iniciativ mohou být překvapivé pro ty, kdo stále lpějí na zastaralých názorech, jak ekologické organizace mohou, či jak by měly pracovat.

Chlazení:
Jak eliminovat chemikálie poškozující atmosféru

I když Vídeňská konvence z roku 1985 a Montrealský protokol z roku 1987 identifikovaly freony a některé další chemikálie jako příčiny stálého poškozování ozónosféry a globálního oteplování, některá průmyslová odvětví nepřestávala tvrdit, že užívání freonů by nemělo a ani nemůže být rychle ukončeno.

S vědomím, že freony nejen ničí ozónosféru, ale jsou zároveň i silnými skleníkovými plyny, Greenpeace podpořilo výzkum vhodnějších alternativ. Chemický průmysl mezitím začal prosazovat jako náhražky jiné chemikálie, např. známý chladírenský plyn R134a (patří mezi HFC), který je silným skleníkovým plynem, či měkké freony (HCFC), které také poškozují ozónosféru, i když méně než tvrdé freony (CFC).

V roce 1992 Greenpeace oznámilo vývoj ledničky Greenfreeze, která používá malá množství uhlovodíků namísto CFC, HFC a HCFC jak k vlastnímu chlazení, tak v pěnové izolaci. Zatímco reakce průmyslu vyrábějícího chladničky byla zpočátku nepřátelská, technologie vyhověla německým normám pro bezpečnost i energetickou účinnost a do roku 1997 zaujala dominantní postavení na trhu v Německu a v několika dalších evropských zemích. Greenpeace uspělo i v přesvědčování dalších výrobců, od Číny až po Argentinu, aby tuto technologii přejali. Jako výraz uznání za toto úsilí obdrželo Greenpeace v roce 1997 cenu "Ozone Award Prize", kterou jí u příležitosti 10. výročí podepsání Montrealského protokolu udělila UNEP za ochranu ozónosféry.

Ve stejném duchu Greenpeace asistovalo při vývoji chladicích zařízení pro supermarkety, které se také vyhýbá užívání všech typů freonů. Tato technologie je nyní běžně komerčně využívána v chladicích systémech restaurací, obchodů a supermarketů ve Velké Británii a Německu.

Výroba energie:
Role solární energie při ochraně klimatu

Odvětví energetiky je hlavním zdrojem emisí skleníkových plynů, zejména CO₂ a metanu. Žádná včasná a trvalá redukce skleníkových plynů není možná, nedojde-li k progresívnímu zlepšení účinnosti při výrobě, distribuci a konečném využívání elektřiny a k přechodu od fosilních paliv (zejména uhlí a ropy) k čistým obnovitelným zdrojům energie.

Zatímco energeticky účinné technologie a větrné farmy jsou již mnohde na světě běžně uznávány jako ekonomicky konkurenceschopné vůči fosilním palivům, povědomí o tom, že solární energie má potenciál stát se hlavním zdrojem elektřiny pro planetu Zemi, je stále ještě omezené. Z tohoto důvodu Greenpeace rozvíjí v několika směrech iniciativy, které mají za cíl urychlit rozvoj solární energie.

Povědomí o tom, že solární energie má šanci stát se hlavním zdrojem elektřiny pro planetu Zemi, je stále ještě značně omezené.

V Německu se uskutečnila série apelů zaměřených na spotřebitele - výsledkem bylo, že se v roce 1996 ztrojnásobila poptávka po fotovoltaických (PV) systémech připojených k síti. Nezávislý průzkum v Německu poté prokázal, že růst výroby fotovoltaických zařízení tvoří významný potenciál pro tvorbu nových pracovních příležitostí.

V Austrálii při přípravě letních Olympijských her 2000 uspěla nabídka sponzorovaná Greenpeace, a tak svět uvidí výstavbu největšího solárního předměstí na světě, olympijské vesničky, která bude hostit 15 000 lidí. Bude v ní 665 domů napájených energií ze slunce a spotřebovávajících o 50 % energie méně než domy tradiční. Produkce solární energie pro ně byla vypočtena tak, aby se rovnala množství, které za rok spotřebuje průměrná domácnost. Na střeše každého domu bude instalováno 10 m2 fotovoltaických článků, které budou přetvářet sluneční světlo přímo v elektrickou energii. Pro každý dům to bude představovat průměrný výkon l kilowatt či 1600 kWh získané energie za rok.

V Řecku vyústila kampaň Greenpeace v rozhodnutí postavit největší solární PV elektrárnu na světě. Řecký ministr energetiky využil fondů EU a poskytl 55 % investičních nákladů pro první 5 megawattovou část z celkově plánované 50 MW solární elektrárny na Krétě, kterou americká společnost Enron Solar postaví za 120 miliónů dolarů. Momentálně je největší solární fotovoltaickou elektrárnou na světě 3,3 MW elektrárna v Serre v Itálii.

Po celém světě pořádá Greenpeace akce demonstrující využívání solární energie - od rockových koncertů až po ukázky solárních kuchyní. Cílem je ukázat, že solární energie má "sílu způsobit změnu".

Financování změn:
Role pojišťovacích společností a bank

Ve Washingtonu v roce 1995 a poté v Oxfordu v roce 1996 uspořádalo Greenpeace mítinky, jichž se zúčastnili čelní představitelé předních pojišťovacích společností, bank a výrobců fotovoltaických technologií. Účelem těchto setkání bylo identifikovat mechanismy, které by umožnily podstatný přesun kapitálových investic do solární fotovoltaiky. Greenpeace také podpořilo a zúčastnilo se tří schůzek na vysoké úrovni, na nichž představitelé UNEP jednali s mezinárodními finančními institucemi o investicích do čistší výroby.

Kromě toho se Greenpeace připojilo k sílícím hlasům požadujícím, aby byly odstraněny dotace pro fosilní paliva a jadernou energii a aby namísto toho byl podpořen průmysl solární energie. Aby podtrhlo skutečnost, že existují rozsáhlé finanční zdroje, které by mohly ovlivnit přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům energie, Greenpeace v květnu 1997 zveřejnilo nezávislou studii prokazující, že od roku 1990 se každoročně jen v západní Evropě vyplýtvá téměř 15 miliard dolarů z peněz daňových poplatníků na podporu průmyslu fosilních paliv a jaderné energetiky. V protikladu k tomu jen pouhá jedna desetina z celkových přímých dotací na energie směřuje do čistých technologií výroby energie.

Jen pouhá jedna desetina z celkových přímých dotací na energie směřuje do čistých energetických technologií.

Doprava:
Jak redukovat emise CO₂ o 50 %. Hned!

Už před Summitem Země v roce 1992 požadovalo Greenpeace, aby průmyslové země do roku 2005 zredukovaly emise CO₂ o 20 % ve srovnání s rokem 1990 a učinily tak první krok k záchraně planety před nebezpečnou změnou klimatu. Zatímco jednotlivé státy OECD se zavázaly různou měrou zredukovat své emise CO₂, vlády a některá průmyslová odvětví argumentovaly, že redukce požadované Greenpeace nejsou dosažitelné. Přes veškeré závazky ke snižování emisí všechny odhady ukazují, že emise CO₂ z dopravy mají tendenci k růstu.

V roce 1995 Greenpeace vystavovalo po celé Evropě prototyp automobilu známého jako SmILE (Small, Light, Intelligent, Efficient - malý, lehký, inteligentní, efektivní). Prototyp na zakázku pro Greenpeace vyvinula švýcarská strojírenská firma. SmILE prokázal, že je ve spotřebě pohonných hmot dvakrát úspornější než vůz Renault, podle něhož byl zkonstruován. Hlavními inovacemi byly nový motor a vylepšená aerodynamika - obojí lze aplikovat i na jiná auta. V úvodníku londýnského listu The Independent se objevilo: "Proč není světový automobilový průmysl ochoten vyrábět auto jako tohle?" (14. srpen 1996)

Greenpeace vyvinulo tuto technologii, nejen aby dokázalo, že 50% snížení emisí z automobilů je okamžitě možné, ale také proto, aby posílilo povědomí o tom, že je zapotřebí dalších podstatných reforem v odvětví dopravy, v němž nárůst počtu automobilů, nedostatek ohledů k environmentálním standardům a výstavba silnic ohrožují životní prostředí mnoha způsoby.