V roce 1992 iniciovala Greenpeace po dlouhém hledání výrobu chladniček, které neobsahují žádné látky, o kterých se ví, že poškozují ozónovou vrstvu Země (jako jsou zákonem zakázané tvrdé freony - CFC - a stejně tak škodlivé, ale dosud povolené měkké freony HCFC), ani žádné látky přispívající k nebezpečnému globálnímu oteplování (jako dnes často používaný plyn silně skleníkový plyn R134a). Stalo se tak v úpadkové východoněmecké firmě DKK Scharfenstein (dnes Foron). K iniciativě se přihlásila řada výrobců (AEG, Balay, Bosch, Electrolux, Forster, Gorenje, Liebherr, Siemens, Voss-Atlas, Zanussi atd.), někteří ovšem vyrábí jak chladničky Greenfreeze, tak s chladivem R134a (k nám se pak dostane většina chladniček s R134a).
Chladnička Greenfreeze má následující vlastnosti:
Tabulka ozon ničích látek, či látek s velkým potenciálem ke globálnímu oteplování | |||
Anglicky | Německy | Význam | Příklad |
CFC | FCKW | tvrdé freony - plně halogenované chlorfluoruhlovodíky | R11, R12 |
HCFC | HFCKW | měkké freony - neúplně halogenované chlorfluoruhlovodíky | R22, R123, R141b |
HFC | FKW | Hydrofluorouhlovodíky | R134a |
Kromě zmíněných vlastností byl ale zjištěn jejich vliv na ztenčování ozónové vrstvy. Díky mezinárodní spolupráci na ochraně ozónové vrstvy vznikla Vídeňská úmluva a následný Montrealský protokol, který reguluje a postupně vylučuje z výroby a spotřeby látky porušující ozónovou vrstvu Země (ONL) a mezi nimi i freony.
V chladírenství se objevila snaha nahradit zakázané freony pomocí hydroflourouhlovodíku HFC (R134a), který vykazuje nulový potenciál k poškozování ozónové vrstvy (PPOV). Na druhé straně je R134a silně skleníkový plyn a proto i proti němu je namířena kampaň Greenfreeze, která jako chladivo prosazuje především isobutan (popř. ve směsi s propanem). Ty jsou k přírodě relativně nejšetrnější.
Látka | Podíl na sk. efektu [%] |
CO2 | 50 |
CH4 | 19 |
Halogenované uhlovodíky | 17 |
Ozón v troposféře | 8 |
N2O | 4 |
H2O | 2 |
Dle slov Jana Kellera zveřejněných na stránkách časopisu Poslední generace v článku Freonový kozel zahradníkem "uklidnilo přijetí Motrealského protokolu světovou veřejnost a pro mnohé přestal problém freonových látek existovat. Během uplynulých deseti let se však opakovaně ukazuje, že uspokojení bylo předčasné. Montrealský protokol má bohužel neméně děr jako sama ozónová vrstva, kterou měl chránit.
Hlavní slabinou Montrealského protokolu je, že umožňuje západním chemickým společnostem přemísťovat freony a jejich výrobu do nerozvinutých zemí. Do roku 2010 lze tuto strategii provozovat jen s minimem omezení, také po tomto roce mohou rozvojové země freony vyrábět a užívat, pokud je to pro jejich základní domácí potřebu."
Uvedené závěry potvrzují slova prof. Kuang-Junf Hsu na mezinárodní konferenci NGOs o ochranně ozónové vrstvy v Tchaj-wanu: "Tchaj-wan spotřeboval v r. 1989 10 000 t CFCs, současná kapacita továrny vyrábějící freony - Formosa Plastic je 17 000 t. Nadprodukce jde z Tchaj-wanu do jihovýchodní Asie. Tchaj-wan může exportovat, protože je v kategorii rozvojových zemí - zahrnutý pod Čínskou lidovou republiku." [Nika 7-8/1997 s.175]
Přesné znění Montrealského protokolu je například zde - u Greenpeace International (anglicky).
Zdroje: