Kniha Genetické manipulace před soudem (v anglickém originále GM on trial) obsahuje svědectví vědců předložená soudu na obhajobu 28 dobrovolníků Greenpeace, kteří dne 26. července 1999 v Lyngu, Norfolk (Velká Británie) sklidili úrodu geneticky manipulované (GM) kukuřice.

Důvodem této nenásilné akce byla bezprostřední hrozba, že kukuřice vykvete a dojde k nekontrolovatelnému rozptýlení pylu do okolí. Krátce před uspořádáním akce totiž vyšlo najevo, že švýcarské úřady pěstování stejného druhu geneticky manipulované kukuřice (známé jako T25) zakázaly, a to kvůli obavám z křížové kontaminace (křížení GM kukuřice s kukuřicí nemodifikovanou) a úniku geneticky manipulovaných organismů (GMO) do životního prostředí.

Celkem 28 aktivistů včetně ředitele britské pobočky Greenpeace lorda Petera Melchetta, kteří sklidili a odvezli část úrody GM kukuřice patřící firmě AgrEvo (nyní Aventis), bylo při akci zadrženo a obžalováno z trestného činu krádeže. Případ byl předložen královskému soudu v Norwichi a soudní jednání začalo 3. dubna 2000.

Obhajoba dobrovolníků Greenpeace byla založená na tzv. "řádném ospravedlnění" - totiž na předpokladu, že měli právo na své jednání, neboť věřili, že životnímu prostředí hrozí akutní nebezpečí.

To vyvolalo potřebu sestavit odborný vědecký posudek. Hned ze začátku procesu ale vyšlo najevo, že žalující strana nebyla schopna nebo ochotna popřít přesvědčení obžalovaných - především fakta, že nebezpečí vyplývající z rozptýlení pylu z geneticky manipulované kukuřice může mít vážné následky a vyžaduje tudíž okamžitý zásah. Královský soud v Norwichi nakonec uznal argumenty obhajoby a všech 28 dobrovolníků Greenpeace osvobodil.

Tento případ vstoupil do historie a posunul veřejnou diskusi o geneticky manipulovaných potravinách z roviny "věda versus emoce" na serióznější úroveň, kdy vychází najevo, že i vědci mají vážné pochybnosti a pokládají otázky, na něž dosud neznáme odpovědi.

Vědecké posudky uveřejněné v knize zasahují široké spektrum problémů vznikajících pěstováním GM plodin - od nebezpečí úniku GMO do životního prostředí a genetické kontaminace pylovým přenosem, přes nebezpečí, které pěstování GM plodin představuje pro chovatele včel a ekologické zemědělce až po dopady na půdu či zdraví lidí.

Výpovědi obsažené v této knize:

Profesor Jean Emberlin v knize podává zprávu o rozptylu kukuřičného pylu z geneticky manipulovaných plodin větrem, jak daleko se může takový pyl dostat, včetně výjimečných případů, kdy byl pyl přenesen na vzdálenost větší než 100 kilometrů, přičemž si zachoval opylovací schopnost.
Geoff Hopkinson popisuje, jak mohou včely sloužit jako přenašečky kukuřičného pylu na mnoho kilometrů, dále se zmiňuje o obavách chovatelů včel z kontaminace pylu a produktů obsahujících pyl (včetně medu).
Richard Young vysvětluje obavy z křížové kontaminace plodin, pěstovaných podle zásad ekologického zemědělství, jako následek přenosu pylu, a řady jiných způsobů kontaminace. A proč se Půdní asociace rozhodla přijmout standard pro ekologicky pěstované plodiny, který nepřipouští žádnou kontaminaci geneticky manipulovaným materiálem.
Erik Millstone podává zprávu o problematickém pojmu "podstatná shoda" (látková ekvivalence), o nějž se opírá většina metod orgánů odpovědných za stanovení bezpečnosti potravin na celém světě, a jak může tento pojem vlastně bránit výzkumu skutečných účinků genetické manipulace na potraviny.
Vyvyan Howard vyjmenovává některá z rizik, jež vyvstávají v souvislosti s geneticky manipulovanými potravinami, jako jsou například toxicita malých dávek. Dále odhaluje obtížnost provedení odhadu rizik ve srovnání s identifikací nebezpečí.
Profesor Terje Traavik podává zprávu o nepředvídatelnosti genetické manipulace a o ohrožení způsobeném tzv. horizontálním přenosem genů, kdy některé organismy (zejména mikrobi) jsou schopny zachytit a využít DNA z okolí nebo z jiných organismů. Profesor Traavik soudí, že horizontální přenos genů je opravdu možný a pokud k němu dojde, může to představovat nepředvídatelné problémy týkající se nejen životního prostředí, ale také lidského zdraví. Za určitých podmínek mohou být následky katastrofální.
Max Turner a Neil McGregor odhalují možné dopady genetických změn na fungování půdy, potenciální vliv na koloběh živin a úrodnost půdy a změny v používání agrochemikálií.
Peter Beaumont podává zprávu o případných změnách v používání herbicidů, plynoucích z použití geneticky manipulovaných plodin tolerantních vůči herbicidům a poukazuje na nedostatky regulačních opatření, týkajících se geneticky manipulovaných plodin odolných vůči herbicidům.
Sue Mayer poukazuje na omezené možnosti polních pokusů v zemědělských provozech; jakých výsledků bude možno dosáhnout, jaké otázky zůstanou nezodpovězeny, ať už bude navržený výzkumný program jakkoli úspěšný a jaká je schopnost vědeckých experimentů vyrovnat se s neočekávanými výsledky.

Relevance pro Českou republiku a postoj Greenpeace

V roce 2002 podala nadnárodní společnost Monsanto (a spolu s ní několik dalších subjektů) žádosti o pokusné pěstování geneticky manipulované kukuřice také v České republice. Otázky jako: "Kdo zaplatí škody, jestliže GMO unikne do životního prostředí a způsobí újmu zemědělcům?" zůstávají i nadále nezodpovězeny. Greenpeace se proto staví proti všem polním pokusům s GM plodinami a žádá příslušné orgány, aby takové pokusy nebyly na území ČR povoleny.