Mistr Negawatt
Werner Klingholz
Amory Lovins bydlí v jakémsi eko-hradu. Tlusté zdi dům chrání, akumulují přes den sluneční teplo a za chladných nocí je vyzařují dovnitř. Všechna okna jsou obrácena na jih, přičemž některá z nich izolují tak dobře, že působí jako šestnáct vrstev skla. I během zamračených zimních dnů propustí dovnitř více tepla, než odchází ven. Jen v nejtřeskutějších mrazech, když teplota klesne pod minus 40 °C, zatopí Lovinsovi ve dvou malých kamínkách na dřevo. V tomto domě o 372 čtverečních metrech obytné plochy, kde má své hlavní sídlo také Rocky Mountain Institute (RMI) - čtyřicetihlavý "myslící tank" pro bezpečnostní politiku, energetiku a životní prostředí, topení v běžném smyslu nenajdeme.
Dnes by bylo možné dům postavit ještě rafinovaněji, říká fyzik Lovins, ale v roce 1983 lepší materiály prostě neexistovaly. Jen to je údajně příčinou, že jeho soukromý účet za elektřinu doposud činí 5 dolarů měsíčně.
Z Lovinsovy ložnice k psacímu stolu je to šedesát kroků. Jeho ranní cesta vede kuchyní komuny okolo koncertního křídla, které pro nedostatek času používá už jen zřídka (svou první hudbu komponoval Amory v sedmi letech) a kolem archívu jeho uveřejněných prací (první vědeckou práci zveřejnil v Journal of Chemical Physics, když mu bylo šestnáct).
Lovins projde džunglí, kde se k vysokým oknům natahují bougainvillie, kapradiny a banánovníky, na stromech posedávají leguáni Iggy a Juana a v rybníce pod umělým vodopádem rostou ryby tak velké, že by jedna stačila na celou hostinu. Někde mezi počítačovými terminály a vysokými regály s knihami polehávají obě biologická třicetiwattová topná tělesa - bílý bullterier Nanuq a Bandita, kříženec šakala.
V této atmosféře zrají Lovinsovy proslulé nápady: Elektrárenským podnikům radí prodávat méně proudu, aby více vydělaly. Nespotřebovanou energii chce jako akcie obchodovat na burze. Naftařským koncernům doporučuje kupovat podíly na firmách, vyrábějících úsporná auta. A lidem, kteří taková auta kupují, by chtěl dokonce odpustit i pořizovací cenu. Žádný div, že se tomuto muži lidé znovu a znovu vysmívají.
O novinové titulky se Lovins postaral už v roce 1976, kdy ve vlivném časopise Foreign Affairs uveřejnil později často citovanou práci. Zpochybňil v ní (tehdy běžné) jásavě optimistické prognózy energetiků, podle nichž prý do roku 2000 bude jen v USA stát dva tisíce jaderných elektráren. Lovins nerentabilní jaderné energetice předpovídal konec. Tohle odvětví je prý "mrtvé jako brontosaurus, jehož mícha byla přeseknuta, který je ale tak velký a má v blízkosti ocasu tolik ganglií, že jím může ještě léta pohybovat, aniž by věděl, že je již dávno mrtev".
Lovins tvrdil, že nejdůležitějším a nejlacinějším energetickým zdrojem budoucnosti bude efektivnost.
Šetřit energii je finančně výhodnější, než ji spotřebovávat. A proto prý nemá spořivost nic společného se zatuchlou ideologií odříkání, se "sezením ve tmě a mrznutím", naopak slibuje enormní profit. Jedna z jeho výstižných formulací zněla: "Je levnější hledat ropu v autech, než na Aljašce."
Reakce na Lovinsův útok přišla obratem: Jako "chabé a naduté" označil jeho argumenty Charles Yulish z Komise pro atomovou energii. Jiní je nazvali prostě "shit". Manažeři energetických závodů tehdy ostentativně opouštěli místnost, když do ní vstoupil tento muž s tmavými brýlemi a mefistofelským úšklebkem.
Dnes, kdy se ukázalo, že růst energetiky zůstal daleko pozadu za očekáváním a dokonce i níž, než prognózoval Lovins, a kdy jaderná energetika, jak se zdá, skutečně odchází cestou dinosaurů, platí mu jeho dřívější kritikové honoráře za energetické poradenství až 8000 dolarů denně. K jeho zákazníkům patří téměř všechny velké elektrárenské podniky USA a koncerny od Bank of America až po Westinghouse. Newsweek jej nazval "jedním ze světově nejvýznamnějších myslitelů v oboru energie" a Wall Street Journal jej zařadil mezi 28 osobností, které v devadesátých letech změní světové hospodářství. Pokud by USA včas reagovaly na jeho plány úspor, měl by tento stát o velkou starost méně: mohl už dávno skončit s dovozem ropy, který zapříčinil téměř tři čtvrtiny jeho deficitu bilance zahraničního obchodu od roku 1970 - okolo tisíce miliard dolarů.
Lovins sbírá čestné doktoráty jako jiní lidé poštovní známky. Sám nikdy nepromoval, univerzitu předčasně opustil, protože se tam nudil. "Ve skutečnosti je Amory chodící počítač," soudí jeho žena Hunter, se kterou v roce 1983 společně obdržel alternativní Nobelovu cenu. "Člověk, který nic nezapomíná, hovoří dvanácti jazyky a pracuje 120 hodin týdně." Jeho IQ dosahuje hodnoty 180 až 200. Ostatně, vzpmíná Hunter, Amory si stěžoval, že test nebyl příliš zajímavý.
Hunter Lovinsová, advokátka, socioložka, ekologická aktivistka a lesník, zkouší podle svých sil vytvářet protiváhu ke svému workoholickému partnerovi. Sama vede RMI, protože Amory je na to příliš neorganizovaný a svou kreativitu jen ztěží spoutává. "Mluvit s Amorym je jako pít z hadice hasičského vozu," žertuje Lovinsová, zatímco si narovnává kovbojský klobouk a holínkami odsouvá z psacího stolu nějaké knihy. Hunter prchá před svým vodním dělem a jeho permanentním žonglováním s gigawatty, mílemi na galon a tunami CO2 na dolar hrubého národního produktu velmi osobitým způsobem: mimo jiné obchoduje s koňmi, střílí jeleny pro domácí mrazák, je zkušenou jezdkyní rodea a stále připravena nastoupit s místními dobrovolnými hasiči.
Její muž sice také občas vyskočí na koně, ale nemůže zakrýt, že se cítí lépe mezi svými horami papíru. Protože se málokdy spokojí s dosaženým, práce mu nikdy nekončí. Patrně dá pokoj teprve až vynalezne cosi velmi podobného perpetuu mobile. Když mu jeden inženýr z Detroitu vypráví o automobilu, který na sto kilometrů spotřebuje jen tři litry benzínu, netrpělivě ho přeruší, proč že to nejde se dvěma litry. A ohromenému muži pak začne vysvětlovat, jak zkonstruovat jednolitrové auto...
Pokračování příště
Z časopisu GEO 3/93 přeložil Pravoslav Prokeš