"Změnit pravidla,
aby se úspory vyplácely"
Werner Klingholz
Rozhovor s Amory B. Lovinsem o tom, jak může selhat trh
Greenpeace: Senát Spojených států chce investovat do ochrany klimatu, ale jen tehdy, pokud také Čína omezí svou produkci CO2. Je to rozumné?
Lovins: Senát je očividně špatně informován. Rozvojové země snižují v současné době své emise skleníkových plynů na využitou jednotku energie rychleji než USA. A ostatně ochrana klimatu nic nestojí.
Jak prosím? Už malá redukce emisí oxidu uhličitého bude prý USA stát ročně 200 miliard dolarů, alespoň tak to tvrdí průmyslová lobby.
To číslo zhruba souhlasí, jen znaménko je špatné. 200 miliard dolarů ročně bychom ušetřili. Normálně je přece levnější uhlí a benzín ušetřit, než spálit. Kdybychom nechali působit inteligenci a flexibilitu volného trhu, hospodářství by dále rostlo. Ochrana klimatu nabízí mnohé možnosti zisku.
Je-li ochrana klimatu natolik zisková, proč se tyto šance v USA nevyužívají?
Trh selhává v mnoha směrech. Jsou to často jen předsudky a hloupé návyky, které lidem zabraňují využívat energii a šetřit přitom vlastní peněženku.
Co by měl prezident Clinton udělat, aby redukoval americké emise skleníkových plynů?
Zatím probíhá veřejná diskuse stále jen o daních z energie a systémech obchodovatelných emisních licencí. Jádro je ale v něčem jiném. Musíme pravidla změnit tak, aby se úspory energie prostě vyplácely.
Tedy žádná daň z energie?
Ta by mnoho nepřinesla. Srovnejte Seattle a Honolulu. Lidé používají na obou místech stejně nehospodárné mrazáky, ačkoli se ceny energie v obou městech liší čtyř až pětinásobně. Zvýšíte-li ceny energie, nezměníte tím ještě chyby trhu. Lidé prostě nevědí, že za stejné peníze mohou koupit ledničku, která spotřebovává jen šestinu elektrické energie. To je jedno z mnoha selhání trhu.
Jaké další chyby dělá trh?
Soukromníci kupují úsporné pračky nebo žárovky, jen když se jim zaplatí do dvou let. Elektrárenské koncerny, stavějící elektrárnu, jsou rády, když své peníze dostanou zpět za deset až dvacet let. Jinými slovy: investice na straně poptávky musejí být desetkrát ziskovější, než na straně nabídky.
Co se pro to dá dělat?
Energetické koncerny zkrátka nesmějí být odměňovány za to, že se snaží vnutit zákazníkovi co nejvíce proudu. Lidé přece nechtějí proud jako takový, ale službu: studené pivo nebo horkou sprchu. Koncerny musejí být placeny za to, že tuto službu co nejvýhodněji poskytují. Místo stavby nové elektrárny je levnější vylepšit využití energie u zákazníků. To znamená negawatty namísto kilowattů.
Jak to může fungovat?
V osmi státech USA byla již odpovídajícím způsobem změněna pravidla. Producenti proudu už nejsou škodní na tom, že prodají svým zákazníkům méně kilowattů. Dokonce mají zisk navíc, sníží-li u svých zákazníků účty za elektřinu. Městské podniky Sacramenta jsou toho dobrým příkladem.
Proč průmyslové podniky USA tak plýtvají energií?
Tyto podniky jsou většinou plánovány odhadem. Jsou mnohdy příliš velké nebo příliš malé. Nedávno jsem pomáhal plánovat jednu výrobnu koberců. Původní projekt dělala jedna z předních projekčních firem. Avšak nový projekt, který jsem navrhl, potřebuje pro čerpadla o 92 % energie méně. K tomu byly nutné vlastně jen dvě jednoduché změny. Za prvé: použít silnější potrubí a malá čerpadla, namísto tenkého potrubí a předimenzovaných čerpadel. Za druhé: postavili jsme stroje tak, abychom dostali co nejkratší dopravní cesty. Velmi obvyklý příklad.
Když je to tak jednoduché, proč to nedělá každý?
Máme sklony zlepšovat izolovaně jednotlivé části a přitom se zhoršuje systém. Proces designu až příliš často vypadá tak, že se okopírují výkresy starých zařízení a vymění se jenom jména.
Neměli by Američané přemýšlet také o odříkání?
Přirozeně. Snížení konzumu by z nás udělalo uvolněnější lidi s hezčím životem. Naše společnost se musí ptát: kdy máme dost a jak můžeme naše potřeby uspokojit nemateriálními prostředky? Ale to už je jiné téma, než efektivnost techniky. Začít bychom měli s obojím.
| Z německého Magazínu Greenpeace přeložil Pravoslav Prokeš |