Ropa, kterou nesmíme spálit
Tomáš Nenička / Václav Vašků


Svět prožívá už druhou ropnou krizi.
V roce 1970 byl problémem nedostatek ropy.
Dnes nás tíží to, že jí máme příliš mnoho.

Středa, 15. července 1998. Atlantický oceán, 7 stupňů 40 minut západní délky a 11 stupňů 40 minut severní šířky. Loď Greenpeace se stejnojmenným názvem již řadu dní brázdí Atlantické vody západně od Skotska. Cíl? Zabránit průzkumu nových nalezišť ropy
v oblasti zvané Atlantic Frontier. Právě dnes
se sem blíží Atlantic Explorer - průzkumná
loď pracující pro společnost Conoco.
Ta zde bude na ploše sedmdesáti čtve-
rečních mil vymezených jí licencí pomocí seismických vln hledat ropu.
Greenpeace se začíná připravovat k akci...

Ochrana klimatu na hraně / Meteorologové tvrdí, že červenec 1998 byl vůbec nejteplejším měsícem v historii. Pomalu jsme si už na takové zprávy zvykli. V prosinci vyšlo najevo, že rok 1997 byl celosvětově nejteplejším rokem od doby, kdy se začaly dělat první záznamy. Znamená to snad, že globální oteplování už klepe na dveře? A můžeme se jeho nepříznivým důsledkům nějak vyhnout?
Vědci odhadují, že si můžeme dovolit uvolnit do atmosféry jen omezené množství uhlíku, jinak překročíme "bezpečné" limity klimatických změn. Jinými slovy, pokud spálíme příliš mnoho fosilních paliv, začnou klimatické změny postupovat příliš rychle a ekosystémy nebudou mít čas se jim přizpůsobit.
Vzrůst průměrné teploty na celé planetě o 1 stupeň Celsia je absolutní maximum, které si ještě smíme dovolit. Množství uhlíku, které během příštích 100 let můžeme uvolnit, abychom se do tohoto limitu ještě "vešli", se dá přibližně spočítat. Odborníci jej odhadují na 112 až 337 miliard tun.

Ropná krize / Avšak průmysl fosilních paliv již dnes dispo-
nuje zásobami, které téměř čtyřikrát překračují toto množ-
ství. Existující rezervy ropy, uhlí a zemního plynu totiž obsa-
hují nejméně tisíc miliard tun uhlíku.
S nadsázkou se dá říci, že svět prožívá svou druhou ropnou krizi. V roce 1970 byl problémem nedostatek ropy. Tento-
krát nás tíží to, že jí máme příliš mnoho.
Potenciál mořských větrných a vlnových elektráren je ve Velké Británii šestkrát větší než celonárodní spotřeba elektřiny.
Ropné společnosti již nalezly tolik ropy, že její spálení může znamenat klimatickou katastrofu. Přesto se stále ohlížejí po nových nalezištích. Společnosti jako Exxon, Shell, Mobil a British Petrol zahájily průzkum v oblasti zvané Atlantic Frontier a v arktické oblasti severní Aljašky. Vlády tuto činnost ještě podporují udělováním nových licencí k průzkumu a daňovým zvýhodňováním, které - tak či onak - zaplatí daňoví poplatníci.

Zpřetrhat závislost na ropě / Je ovšem pravda, že soukolí naší civilizace na sklonku 20. století je poháněno převážně ropou. Fosilní zdroje nyní pokrývají téměř tři čtvrtiny naší současné spotřeby energie. Pouze 20 procent jde z obnovitelných zdrojů, jako je slunce, voda, vítr či spalování biomasy a méně než 6 procent z jaderných elektráren. Není ale žádný důvod, proč by to tak mělo zůstat na věčné časy. Klimatické změny nám hrozí přinést obrovské finanční a lidské ztráty. Jedině ústup od fosilních paliv a rychlý přechod na obnovitelné zdroje energie tomu může zabránit.
Proto Greenpeace již v loňském roce odsoudilo úmysl otevírat nová naleziště ropy a vzneslo proti němu právní i morální výhrady. "Je bláznovství hledat ropu, kterou nemůžeme spálit," míní Robbie Kelman z Greenpeace. "Vláda Velké Británie by měla udělovat licence k budování mořských větrných elektráren, ne licence k těžbě nepotřebné ropy."

Válka nervů / Loď Atlantic Explorer, doprovázená strážním člunem Orca, se ocitá na dohled. Z paluby Greenpeace je spuštěn pětimetrový katamaran s názvem Renewable Energy Prospector - prospektor obnovitelných zdrojů. Ten napíná plachty a míří zkřížit dráhu průzkumnému plavidlu. Čtyři míle před přídí Exploreru vysazuje do moře čtyři dobrovolníky - plavce, kteří jsou odhodláni vlastními těly zastavit blížící se kolos.
Posádka Greenpeace se spojuje rádiem s průzkumnou lodí, vysvětluje důvody své přítomnosti a žádá, aby Explorer opustil oblast. Kapitán je upozorněn, že ve vodě, tři míle před přídí, se nacházejí lidé. Explorer odpovídá, že nemůže změnit kurs, protože provádí seismický průzkum. Válka nervů začíná. Radiový kontakt je obnovován každých 3 až 5 minut. Explorer se k plavcům blíží rychlostí tří uzlů.

Kdo má právo na průzkum? / Greenpeace upozorňuje, že kromě plavců se v dráze Exploreru nalézá také katamaran REP, který zde rovněž provádí svůj průzkum: sbírá data o obnovitelných zdrojích energie. Explorer naléhá, že situace je velice vážná, a žádá, aby mu plavci uvolnili cestu. Greenpeace odpovídá, že má mnohem vážnější důvody k znepokojení: průzkumná činnost Exploreru následovaná těžbou ropy přispívá k nebezpečným změnám klimatu, které ohrožují celou naši planetu.
Jedenáct hodin a padesát minut. Atlantic Explorer stále míří na hlavy plavců. Je nyní vzdálen necelé půl míle a stále se přibližuje. Napětí na obou stranách roste.
Konečně se zdá, že se s lodí něco děje. Ano, je to tak. Atlantic Explorer na poslední chvíli mění kurs. Přichází zpráva, že Explorer po konzultaci se svým manažerem na pevnině přerušuje testy. Bitva nervů je pro tentokrát vyhrána. Rychlé čluny Greenpeace vytahují z vody plavce a rychle je odvážejí do sucha a tepla.

Urychlit změny / Jaký je smysl těchto na první pohled zoufalých akcí hrstky odvážlivců? Odpověď je prostá - připoutat pozornost veřejnosti k problému klimatických změn. Ropné společnosti by měly investovat své peníze do energie slunce a větru, ne do průzkumu nových ložisek ropy.
Avšak ne vždycky reagují ropné společnosti tak mírně, jako tentokrát Conoco. Společnost British Petrol chtěla například vloni vymáhat na britské pobočce Greenpeace za podobnou akci údajné škody ve výši miliónů dolarů. Hrozila přitom soudním zmrazením bankovního účtu. Dnes British Petrol rozvíjí vlastní divizi s názvem BP Solar a investuje do fotovoltaické energie. Také společnost Shell oznámila, že bude investovat 500 miliónů dolarů do rozvoje solárních fotovoltaických článků. Pokrytectví? Možná. Ropné koncerny si však spíše začínají uvědomovat, že éra fosilních paliv je definitivně za námi a myslí na zadní kolečka.
Potenciál mořských větrných a vlnových elektráren je ve Velké Británii šestkrát větší než celonárodní spotřeba elektřiny. Přesto zatím britská vláda nedělá nic, aby motivovala společnosti jako Conoco k investicím do obnovitelných zdrojů energie. Svět se však rychle mění a Greenpeace se snaží tyto změny urychlit.

Zpět - OBSAH