Mistr Negawatt II.
Pokračování z Magazínu Greenpeace 2/1998 (léto)
Nato kráčíme k jídlu. Ještě než se posadíme, odhaduje Lovins možnosti úspor elektrického proudu v restauraci. V každé budově, do níž vstoupí, míří jeho zrak reflexivně ke stropu, k tzv. "cash-cows" - krávám, které je třeba jen podojit: "Američané přicházejí ročně o dvacet miliard dolarů jen tím, že mají v objímkách nevhodné žárovky," říká. "Nepočítaje energii, kterou potřebují v létě, aby nadbytečné teplo žárovek klimatizací zchladili." Mezi polévkou a rybou vypráví o studii svého institutu, která ukazuje, proč se domy konstruují zpravidla tak nemožně neefektivní: Architekti a plánovači jsou odsouzeni k tomu, aby stavěli levně a rychle. Kdyby dostali více času na přemýšlení a podíleli se na efektivnosti svých produktů - pro Lovinse je od teorie k praxi vždy jen malý krok - pak by tyto domy spotřebovaly jen desetinu energie. Majitelé by dostali pohodlnější domy za méně peněz a architekti by vydělávali dvakrát až třikrát více. Příští dva dny stráví Lovinsovi v Boulderu, Colorado, v kancelářích firmy E-source. Tato pro nositele kravat určená dceřinná společnost RMI byla vytvořena, aby zpeněžovala Lovinsovy nápady. A ovšem také, aby na zákazníky působila reprezentativnějším dojmem, než jej nabízí džungle komuny v Old Snowmass. "Občas člověk potřebuje prostředí, kde nelezou leguáni po psacím stole a spolupracovníci nemizí na lyže, jen co napadne první sníh," zdůvodňuje Hunter Lovinsová tento vstup do hospodářského establishmentu. Spolupracovníci E-source, kteří již vydělali první milióny, sepsali v posledních letech kompendium, mající přes 2 500 stran. Jde o jakousi bibli popisující revoluci v energetické účinnosti. Ta slibuje jen pro USA možnosti úspor 460 gigawattů, což odpovídá kapacitě čtyř set mamutích elektráren. Kdo se chce podílet na záplavě informací od Lovinse a jeho spolupracovníků - elektrické podniky, ministerstva, průmysl, výzkumné ústavy - platí, podle výše svých financí, 4 000 až 12 000 dolarů. Směšná suma ve srovnání s ekonomickou protihodnotou tlustých pořadačů. "Díky E-source," píše Charles Ziegler, vicepresident giganta chemického průmyslu Ciba-Geigy, "naše spotřeba proudu poprvé v historii klesla." Čistý zisk koncernu z opatření šetřících energii: 830 000 dolarů. Z Boulderu letí Amory ještě pozdě večer do Atlanty. Příští ráno tam na něj v hotelu Ritz Carlton čeká obchodní snídaně s pěti vlivnými obchodníky z jižních Států. Téma: Rozvoj automobilového průmyslu.Lovins jde rovnou k věci: "Zapomeňte na dnešní branži a její zastaralé popelnice. Teď přicházejí superauta - bezpečnější, stabilnější, s menším odporem vzduchu, mnohem lehčí, desetkrát úspornější a patrně ještě k tomu levnější." Pod jejich pláštěm z umělých hmot by mohly příst malé, kompaktní pohonné jednotky; ne větší než motor sekačky na trávu, které by pracovaly stále rovnoměrně - s nejvyšším možným stupněm účinnosti. Za určitých jízdních podmínek by vznikající přebytek energie odevzdávaly baterii, aby se dal použít např. ke zrychlení či při maximálních rychlostech.
Skepse roste. Amory Lovins pomáhá dál přirovnáním: "Vzpomínáte si na starý dobrý psací stroj? Ten byl také stále vylepšován. Ale jeho výrobci nepostřehli, že vedle vzniká něco úplně jiného - osobní počítače a notebooky. Možná to chce zas jen pár chytrých kutilů a pár miliónů rizikového kapitálu. Najednou budou stát superauta před dveřmi a General Motors před problémem." Obchodníci teď zaujati vraští čela. "Tady by se nabízelo ideální pole pro investice," pokračuje Lovins. Především pro ropný průmysl. Ten musí s ohledem na rostoucí ceny stejně počítat s ubývajícím trhem a tedy vstoupit do nových oblastí. "A tady by produkce superaut byla něco jako objevení ropného pole pod Detroitem." Objevují se poznámkové bloky. K lidem chce Lovins superauto dostat pomocí "Feebates", kombinace poplatků (fees) a rabatů (rebates). Kdo si koupí úsporné auto, dostane od vlády jednorázovou slevu, čím úspornější auto, tím větší. Platit víc bude naopak ten, kdo chce trvat na svém tradičním "chlastounovi". Takový podnět, věří Lovins, by přivedl lidi ke koupi nového supervozu rychleji, než trvalý, ale slabý tlak prostřednictvím vyšší daně na pohonné hmoty. Ještě rychlejší by bylo, kdyby se sleva zvýšila, nechá-li kupec svůj starý vůz rovnou sešrotovat. Feebates by navíc neměly vadu nové daně, neboť poplatek a rabat by se vcelku vyrovnávaly. Posluchači souhlasně přikyvují, když Lovins zmíní, že některé ze Států už o jejich zavedení uvažují. Samozřejmě Lovins nezapomene uvést, že se dopravní problémy nevyřeší pouhým zavedením superaut. Pokud by deset milionů obyvatel Los Angeles nebo miliarda Číňanů byly na cestách s těmito vozy, vznikla by globální giga-zácpa. Přirozeně má i pro tohle řešení - zavést trh s "negakilometry" (hotové peníze pro ty, kdo nejezdí) a "glasnost mobility" (ceny, které říkají pravdu). Pro to ovšem už toto ráno nezbývá čas, "potulný kazatel" (i tak byl Lovins dřív hanlivě nazýván) musí táhnout dál. Neboť v Georgia World Congress Center už čeká 300 lidí na jeho závěrečnou přednášku u příležitosti světového kongresu techniků-energetiků. "To nebude tak snadné," uvažuje Lovins cestou. "Technici většinou věří, že už všechno vědí." Tento fyzik z Harvardu se však naučil si inženýry získat. Jeden žert na správném místě a jinak čísla, fakta, tabulky. Hodinu a půl trvající déšť faktů padá do auditoria. Na závěr se publikum tlačí okolo pódia, jako by dával autogramy Michael Jackson. O půl hodiny později, když se ocitáme v dopravní špičce na deseti pruzích výpadovky z Atlanty, pohrouží se Lovins na pár minut do meditace. Když pak usedneme v mahagonem obloženém zasedacím pokoji Southern Electric International, nejdůležitějšího dodavatele proudu v jižních Státech, běží jeho stroj již zase na plné obrátky. Koncern s ním chce spolupracovat, protože na americké elektrárenské podniky začíná dopadat zákon o tzv. "Least Cost Planning". Toto "plánování minimálních nákladů" znamená v Lovinsových slovech následující: Občan má nárok na studené pivo a teplý byt za rozumnou cenu. Obojího (dobré služby a nízké ceny) lze logicky dosáhnout tehdy, když je na to třeba co nejméně energie. To je úkolem producentů proudu. Nemají prodávat co nejvíce energie, nýbrž optimální službu - a za ni být férově zaplaceni. Least Cost Planning neplatí zatím v tradičních modelech zastaralých elektrárenských společností, jež dosud převládají také v Německu. Zde mají o to větší zisky, oč nesmyslněji obyvatelé plýtvají energií. Proto koncerny zkoušejí vnutit spotřebitelům stále nové přístroje požírající proud - od elektrického kuchyňského nože až po elektroauto - a rozšiřují tak kapacitu svých elektráren. Pro Lovinse je to nejen ekologický zločin, ale především ekonomický nesmysl, jaký bychom jinak očekávali jen od socialistických centrálně řízených hospodářství. Mnohem lacinější, než stále zvyšovat nabídku, je snížit u spotřebitele poptávku. "Když mi teče vana, nebudu přece stále dolévat horkou vodu, ale koupím si raději funkční zátku." Na nižší spotřebě může profitovat nejen životní prostředí, národní hospodářství a spotřebitel, ale, což je zajímavé, též výrobce proudu. Například kalifornský koncern Pacific Gas and Electric (PG&E), největší privátní dodavatel proudu ve Spojených státech. PG&E nechce v budoucnu stavět už žádné nové elektrárny, ačkoli má Kalifornie vzhledem k rostoucímu počtu obyvatel vzrůstající potřebu energie. Ta má být pokryta efektivitou, neboť se ukázalo, že to je ta nejvýnosnější varianta. Podnik "vyrábí" jednu kilowatthodinu proudu úsporami v přepočtu za 90 haléřů. Ze zemního plynu nebo větrné energie stojí proud korunu šedesát, z atomové elektrárny dokonce hříšných tři šedesát. Na první pohled absurdní rovnice - méně prodávat = více vydělávat - vychází, protože šetřením využívá PG&E tu nejlevnější možnost výroby energie. A protože koncern smí o 8 procent sumy, investované do úspor, zvýšit cenu u odběratele, 92 procenta dostane zákazník darem. Obě strany si tak dělí zisk z nespotřebované energie. "Ze zkušenosti víme, že soukromé osoby nerady investují do nových oken nebo účinnějšího osvětlení, pokud se jim peníze nevrátí během několika málo let," vysvětluje Amory Lovins. "Dodavatelé energie kalkulují jinak. Jejich velká zařízení se musejí amortizovat až po deseti i dvaceti letech. Mohou si tedy dovolit čekat, když investují do efektivnosti u zákazníka, tedy do negawattů místo do megawattů." Mnohé z amerických elektrárenských společností se to již dávno naučily: Southern California Edison například rozdala 800 000 úsporných žárovek. Jiné dávají úsporné žárovky či ledničky a elektromotory na leasing. Con Edison v New Yorku chce v příštích sedmnácti letech vydat čtyři miliardy dolarů, aby její zákazníci spotřebovali méně proudu. Lovins dokonce vypočítal, že se pro dodavatele proudu v teplých regionech vyplatí natřít domovní střechy svých zákazníků bíle (aby se snížily provozní náklady klimatizačních zařízení) a v sídlištích sázet stromy, zlepšující mikroklima. PG&E teď - s pomocí Amory Lovinse - jde ještě o krok dál: od jednotlivých opatření k integrovaným konceptům úspor. "Chtěli jsme jednou vidět, nakolik jsou jeho často bombastické kalkulace vhodné pro praxi," vypráví Grant Brohard z PG&E, vedoucí projektu ACT2, tedy Advanced Customer Technology Test. Za tím účelem byla pokusně zrekonstruována jedna úřední budova podniku v San Ramonu. Od té doby v kancelářích například neexistují vypínače. Ultrazvukové a infračervené senzory zapnou osvětlení, jakmile někdo vstoupí do místnosti a vypnou je, když zůstane dvě minuty prázdná. Svítí-li do místností slunce, jsou lampy automaticky tlumeny. Počet zářivkových trubic na stropech je poloviční, protože rafinované reflektory předstírají jejich mnohonásobek. Nová okenní skla nadto propouštějí více světla, ale méně tepla, což redukuje náklady na klimatizaci. "Běžný investor by u takových úprav pravděpodobně skončil a byl by spokojen. Tím by ale přišel o větší část možných úspor," vysvětluje Brohard. "My se však rozhodli sešrotovat celé klimatizační zařízení, které se najednou ukázalo být předimenzované, a zabudovat menší. A když už jsme byli v tom, koncipovali jsme je dle nových požadavků zcela nově." Výsledek přestavby: o 75 % nižší spotřeba proudu, 90 % úspor u zemního plynu, pro zaměstnance příjemnější pracovní atmosféra a to vše při amortizační době menší než deset let. Po tomto úspěšném pilotním projektu pracuje nyní Brohard na podobných programech pro soukromé domy, novostavby kanceláří (kde se dá polovina nákladů na energii ušetřit chytrou architekturou), pro průmysl i zemědělské podniky. Důsledky jsou poněkud neobvyklé: "Chceme přijít k našim zákazníkům," vysvětluje Brohard, "zaklepat a říci: Dobrý den, máme tady pár skvělých vynálezů, ty bychom u Vás chtěli na naše náklady zabudovat. Nemusíte dělat nic jiného, než platit Váš účet za elektřinu, který pak bude mnohem nižší - ale jen tak můžeme vydělat peníze." Amory Lovins předpověděl takovou službu zákazníkům už před lety - tehdy většinou k obveselení publika. Dnes se měkce usmívá. S trpělivostí člověka, který svou dobu předstihnul o desetiletí, říká: "Technicky je problém energie vyřešen. Co zbývá, je 50 let drobné práce." Z časopisu GEO 3/93 přeložil Pravoslav Prokeš |
