Ohrožuje Spolana okolí pouze chlórem?

Praha, 21. července 2000 – Další chemická havárie ve Spolaně Neratovice, při níž z prasklého potrubí unikl mrak jedovatého chlóru, vyvolává řadu otázek. Co by se stalo, kdyby převládající vítr zanesl chlórový mrak nad Neratovice (1) jako se to stalo s chlorovodíkem v roce 1998? Co by se stalo, kdyby místo chlóru unikly ještě nebezpečnější látky? Kdy přestanou být podobné havárie pro veřejnost „přijatelnou daní“ za PVC? Má chlórová chemie vůbec ještě místo v 21. století?

Greenpeace dlouhodobě a celosvětově upozorňuje na to, že průmysl chlórové chemie a zejména výroba PVC (která spotřebovává asi 1/3 celosvětové produkce chlóru) jsou obrovským rizikem pro životní prostředí. Chemičky produkující PVC byly rozpoznány jako zdroj velkých emisí dioxinů do ovzduší a vod (2). Nebezpečí ohrožení přírody a lidského zdraví nepředstavuje jen vlastní výroba chlóru, PVC a dalších chlororganických látek. Tyto produkty ohrožují člověka i ekosystémy v průběhu celého svého životního cyklu. Právě výroba a likvidace polyvinylchloridu (PVC), který je i základním obchodním artiklem Spolany, tvoří globálně nejvýznamnější zdroj velmi toxických dioxinů (2).

S těmi mají v Neratovicích vlastní negativná zkušenosti. Doposud se Spolaně nepodařilo vypořádat s důsledky dioxinové havárie během níž „v letech 1967 až 1968 nastalo hromadné onemocnění osmdesáti zaměstnanců. Byli postiženi dělníci, technici, inženýr, lidé, kteří zde pracovali dva týdny až řadu měsíců … přibližně … čtvrtina až pětina osob, které zde v průběhu let výroby byly zaměstnány. Výroba byla definitivně zastavena v roce 1968. Z postižených bylo na naší klinice hospitalizováno 55 mužů, jejichž průměrný věk v době první hospitalizace byl 33,6 let,“ uvedla doc. MUDr. Jana Vejlupková, CSc. z Kliniky nemocí z povolání VFN (3). „Byli mezi nimi mládenci na prahu dospělosti, muži středního i vyzrálého věku. Intoxikace se nejčastěji projevila kožními změnami zvanými akne chlorina. Na kůži se vytvářely cysty, které často zhnisaly, komedony a maximum změn bývalo na obličeji, trupu a genitálu. Mnohé projevy byly tak těžké a rozsáhlé, že změnily zevnějšek nemocného k nepoznání. Dioxin však zasáhl i do mnoha jiných dějů v organismu … častým nálezem byla porucha metabolismu tuků a uhlovodanů … časté údaje nemocných o únavě a slabosti dolních končetin bylo možné dokumentovat elektromyografickým vyšetřením periferních nervů…, které nasvědčovalo poškození těchto nervů.“

Po zastavení výroby byly tři „dioxinové“ budovy izolovány od okolního světa. Dodnes není nikdo schopen říci, kolik dioxinů se v nich nachází, ani jakému množství dioxinů byli pracovníci vystaveni. Jeden z objektů byl v letech 1997 až 1998 s obrovskými finačními náklady sanován. Další tiše čekají ukryty před veřejností.

„Dioxiny jsou látky persistentní, dlouhodobě setrvávající v životním prostředí. Hromadí se v tukových tkáních lidí i zvířat, přičemž jejich dlouhodobé působení vyvolává oslabení imunity, poruchy nervového systému, narušení funkcí štítné žlázy a pohlavních orgánů. Dioxiny jsou také schopné pronikat přes placentu do těla vyvíjejícího se plodu a mohou narušit jeho vývoj,“ varoval dnes MUDr. Miroslav Šuta, vedoucí toxické kampaně Greenpeace.

Za velmi nešťastné proto Greenpeace považuje skutečnost, že Ministerstvo životního prostředí ČR odsunulo (patrně pod tlakem průmyslové lobby) zákaz používaní obalů z PVC z původního termínu 1. ledna 2001 až na rok 2008. Ještě smutnější je skutečnost, že s požehnáním Ministerstva zdravotnictví ČR a Hlavního hygienika ČR se v českých obchodech i nadále prodávají nebezpečné hračky z PVC měkčeného toxickým ftaláty. Ty jsou od prosince 1999 v zemích Evropské unie zakázány a Evropský parlament tento zákaz počátkem července ještě zpřísnil.