enetické inženýrství, někdy označované jako genetické manipulace, bývá často nesprávně zaměňováno s pojmem biotechnologie. Biotechnologie nejsou ničím novým - spíše naopak. Biotechnologie znamená, že se v průmyslových procesech, například při výrobě potravin používají živé organismy. Abychom vyrobili jogurt, přidáme do mléka bakterie mléčného kvašení (geneticky nemanipulované), a ty přemění mléko na jogurt. Genetické inženýrství je poměrně mladou vědní disciplínou, která je pouze jedním z oborů spadajících pod pojem biotechnologie.
Genetické inženýrství umožňuje přenášet geny - základní jednotky dědičné informace - mezi různými biologickými druhy, a to způsobem, který je přírodě cizí. Vědci pracující v tomto oboru mění samu podstatu života - manipulují s geny bakterií, rostlin a zvířat a vytvářejí nepřirozené nové formy života s kvalitativně novými vlastnostmi. Vnášejí geny z baktérií do rajčat, kukuřice a sóji, gen z ryby do jahod a lidské geny zase do ryb. Tímto způsobem vznikají geneticky manipulované (modifikované) organismy označované jako GMO.
Kombinovat geny naprosto nepříbuzných biologických druhů je možné, protože bakteriální, rostlinné, zvířecí i lidské geny jsou vytvořeny ze stejného materiálu - deoxyribonukleové kyseliny (DNA). DNA je uložena v jádru každé buňky a nese dědičnou informaci celého organismu. Představíme-li si DNA jako dlouhou nit s navlečenými korálky, jednotlivé geny odpovídají jednotlivým korálkům. Některé geny kontrolují růst a vývoj jedince, jiné zase určují například barvu očí. Počet genů u rozdílných organizmů se různí: mikroorganizmy jich mají stovky, člověk asi sto tisíc.
Při genetických manipulacích se pomocí enzymů vystřihnou z DNA pouze některé geny. Ty se kultivují ve zkumavkách, zmnožují a pak vnášejí do DNA jiného organizmu. Skutečnost není ovšem tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Mnoho dědičných informací není ovlivňováno pouze jedním genem, ale spíše spolupůsobením několika genů. O tom, zda buňka přečte dědičnou informaci správně a ve správný čas, rozhoduje mnoho faktorů. Záleží například na tom, kde se geny na DNA vyskytují a jaké mají “sousedy”. Genetické manipulace nejsou žádnou přesnou vědou, spíše naopak. Geny se do organismu “nastřelují” naslepo a pak se čeká, jaký bude výsledek. Lze to přirovnat ke hře v loterii. Pravděpodobnost, že se podaří gen umístit přesně tam, kam si vědci přejí, může být i 1:100 000.
Genetické manipulace překračují přírodní zákonnitosti
Na rozdíl od evoluce i klasického šlechtění překračuje genetické inženýrství hranice jednotlivých druhů, rodů, tříd, ale i říše. Překračuje přirozené zákonitosti a vytváří nové organizmy a úplně novou přírodu.
Zavedení nových geneticky manipulovaných druhů do ekosystémů může rozvrátit křehkou přírodní rovnováhu a způsobit katastrofální snížení druhové rozmanitosti. V 60. letech byl do Viktoriina jezera v Africe vypuštěn okoun nilský. Vzhledem k jeho dravosti vyhynulo 50 % původních rybích druhů. Zavlečení králíků do Austrálie způsobilo obrovské problémy s místní vegetací.
Použití genetického inženýrství v potravinářství může mít rovněž dalekosáhlé dopady. Nikdo dnes nemůže s určitostí říci, jaký důsledek bude mít konzumace geneticky manipulovaných potravin na naše zdraví. Jsou bezpečné? A co když nikoliv. Uvádí se možnost vzniku nových alergií, přenosu odolnosti vůči antibiotikům na patogenní mikroorganizmy, není vyloučena též možná toxicita.
Velice diskutovanou otázkou jsou také ekonomické a sociální dopady na obyvatele, především v rozvojových zemí. Jak se na životě místních lidí projeví například to, že patentováním geneticky manipulovaných rostlin a zvířat získají velké nadnárodní firmy kontrolu nad jejich zemědělstvím a potravinovým řetězcem?
Nezodpovězené otázky
Existuje mnoho nezodpovězených otázek. Možné důsledky aplikace genetického inženýrství proto nahánějí strach.
Genetické inženýrství v zemědělství a v medicíně
Genetické inženýrství se v současné době využívá v několika oborech - od humánní medicíny a farmacie, přes potravinářství až po použití v průmyslu a zemědělství. Aplikace genetického inženýrství v diagnostice umožňuje odhalovat některé dědičné choroby, použití ve farmacii zase vyrobit některé nové léky. Použití genového inženýrství v těchto oblastech, kde se produkty genetického inženýrství používají pouze za přísných podmínek v uzavřených systémech a nedochází k jejich uvolňování do životního prostředí, lze akceptovat.
Oproti tomu, použití v zemědělství, lesnictví a v dalších oborech, kdy se geneticky modifikované organizmy uvolňují do životního prostředí, je nepřípustné. S aplikacemi genetického inženýrství je spojeno příliš mnoho nezodpovězených otázek, takže je bláznivé i jenom uvažovat o uvolňování těchto neznámých organizmů do životního prostředí. Přesto se tak děje a geneticky modifikované zemědělské plodiny jako sója a kukuřice se již začaly komerčně pěstovat.
Lidé na celém světě si však uvědomují rizika spojená s GMO a stále více je odmítají. Nechtějí být pokusnými králíky v tomto nevídaném experimentu s přírodou. Dobrá zpráva na závěr: Po několika letech, kdy výměra polí osetých geneticky manipulovanými plodinami vzrůstala, se nyní předpokládá, že plocha geneticky modifikované sóji a kukuřice v USA klesne v roce 2000 o 25 procent.