Může genetické inženýrství nasytit svět?
odhaduje se, že na světě dnes žije přes 800 milionů lidí trpících hladem a podvýživou. Proto cokoliv, co by pomohlo tyto lidi uživit, je nanejvýš přitažlivé. Slibuje však tuto možnost genetické inženýrství? Nebo představuje spíše jeden z dalších cynických obchodů?
Geneticky manipulované plodiny jako řešení?
Jedním z nejčastěji používaných argumentů pro zavádění geneticky manipulovaných rostlin je, že manipulované potraviny nasytí svět a vyřeší tak problém hladu na naší planetě. Toto tvrzení je ale mýtem. Lidé nehladoví, protože není dostatek potravy (ve skutečnosti je na světě potravy nadbytek), ale protože se k ní hladovějící nedostanou anebo si ji nemohou koupit. Mnohé rodiny jednoduše nemají peníze, aby si jídlo opatřily. Hlavní problémy hladu, jako například chudobu, sociální nerovnost, špatnou distribuci potravin či neexistenci udržitelné agrární politiky v rozvojovém světě by jen stěží vyřešilo zavedení nějaké technologie. Snaha nadnárodních korporací ovládnout pomocí genetického inženýrství potravinový řetězec situaci spíše zhoršuje. Tyto společnosti si totiž nechávají patentovat rostliny a zvířata, aby za ně mohly inkasovat peníze v podobě licenčních poplatků.
“Obrovské nadnárodní korporace využívají obrazu chudých a hladových lidí, aby prosazovaly technologii, která není ani bezpečná či šetrná k životnímu prostředí ani pro nás nepředstavuje ekonomické výhody. Nevěříme, že by tyto společnosti nebo genové technologie pomohly našim farmářům vyrábět potraviny, které budeme potřebovat v 21. století. Naopak, domníváme se, že zničí diverzitu, vědomosti místních lidí a trvale udržitelné zemědělství, které naši zemědělci vyvíjeli po tisíciletí, a že sníží naši vlastní schopnost uživit se.”
Prohlášení Organizaci spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO, které učinili delegáti z 24 afrických států
Abychom byli schopni zajistit potravu pro celý svět, je podle mnohých zemědělských odborníků potřeba činit zejména následující kroky:
Genetické inženýrství ohrožuje všechny tyto základní předpoklady, jak uživit světové obyvatelstvo.
Ztráta diverzity
Podle zprávy FAO (Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství) ztratí svět do konce roku 2000 téměř 95 procent své genetické diverzity, která byla zemědělství k dispozici ještě na začátku tohoto století. Půdní eroze, která byla problémem vždy, se nyní díky pěstování monokultur zhoršila a postihuje již celou jednu třetinu světové rozlohy zemědělské půdy.
Genetické inženýrství tento trend ještě zhorší. Pěstování monokultur geneticky modifikovaných rostlin na ohromných rozlohách povede k dalšímu snižování genetické diverzity v zemědělství. Plodiny geneticky upravené tak, aby byly odolné vůči pesticidům, zachovávají nutnost používání těchto jedovatých chemikálií. Použití totálních herbicidů, jež hubí veškeré rostlinstvo s výjimkou manipulované plodiny, povede k vytvoření “biologické” zemědělské pouště. Je nutno si uvědomit, že i zemědělsky obdělávané plochy představují ekosystém plný života.
Mýtus o odolnějších plodinách a vyšších výnosech
Nové plodiny vzniklé genetickým inženýrstvím nemusejí prokazovat právě ty vlatnosti, které jim byly implantovány. Nové genové kombinace jsou nestálé a není prozkoumáno, jak budou reagovat na změny v životním prostředí. Genetičtí inženýři se vzdali již mnoha záměrů, protože rostliny vzniklé v laboratoři neobstály v polních podmínkách. U první komerční odrůdy bavlníku firmy Monsanto s genem Bt se například očekávala rezistence vůči škůdci s názvem boilworms. Ve skutečnosti se taková rezistence neprokázala a tuto odrůdu bavlníku napadal zmíněný škůdce stejně intenzivně jako odrůdy standardní.
Často se tvrdí, že geneticky manipulované zemědělské plodiny budou mít vyšší výnosy než plodiny normální. Toto tvrzení se ale nezakládá na pravdě. Naopak genetické inženýrství může způsobit pokles úrody. Jak vyplývá z pozorování v USA a Kanadě, kde se transgenní plodiny pěstují, u geneticky manipulované sóji rezistentní na herbicid Roundup dochází k poklesu výnosů. Není to nijak překvapující, uvědomíme-li si, že cizí geny se vkládají do rostliny proto, aby byla rezistentní vůči herbicidu, nikoliv aby se zvýšil její výnos.
Nový problém, který mohou přinést rostliny odolné vůči pesticidům, je možnost vzniku tzv. superplevelů a superškůdců, jež se mohou stát pro zemědělské plodiny skutečnou pohromou. Zastánci GMO tvrdí, že Bt-kukuřice sníží množství používaných pesticidů. Zkušenosti z USA to však nepotvrzují. Přestože se Bt-kukuřice produkující svůj vlastní insekticid pěstuje v USA asi na 30 % celkové rozlohy kukuřice, množství používaných insekticidů se nesnížilo!
Ohrožení živobytí
Ovládne-li genetické inženýrství zemědělskou produkci, pak tato produkce padne do rukou nadnárodních společností. Chemické giganty jako Monsanto si nad určitými plodinami nárokují monopol. Znamená to, že obyčejní farmáři již nebudou mít možnost nechat si část úrody na osivo pro příští roky, jak to doposud běžně dělávali. Odhaduje se, že v zemích třetího světa se až 80 procent sadby bere z předchozí úrody nebo se získává výměnou s ostatními zemědělci. Jakmile se osivo dostane pod ochranu patentů, bude dostupné jen za úhradu každoročních licenčních poplatků. A tak se celé druhy plodin mohou stát běžným farmářům nedostupné.
Farmáři, kteří si koupí genticky modifikované osivo, se stanou obětí nadnárodních monopolů, které pro ně vytvářejí zvlášť nevýhodné dohody. Například farmáři, kteří se rozhodnou pěstovat geneticky modifikovanou sóju firmy Monsanto, musejí nejprve zaplatit vysokou cenu za osivo, potom podepsat dohodu, ve které se na předem stanovené období zavážou používat výlučně herbicid Roundup firmy Monsanto. Farmáři musejí podepsat, že umožní namátkovou kontrolu prováděných operací. Pokud se stane, že si farmář nechá část úrody pro příští rok a Monsanto to zjistí, žádá tato firma po nebohém farmáři penále řádově v desítkách tisíc USD.
Tradiční zemědělství funguje
Četné studie prokázaly, že tradiční způsob zemědělské výroby (bez pesticidů) vykazuje stále vysokou produktivitu a trvale udržitelné výnosy, a to jak na rozvojovém Jihu, tak i v průmyslově vyspělých zemích Severu. Ve zprávě Alternativní zemědělství Americké národní akademie věd z roku 1989 se uvádí, že farmy na kterých se hospodaří bez pesticidů a umělých hnojiv jsou stejně produktivní jako farmy, které zmíněné chemikálie používají.
V rozvojových zemích je tradiční způsob hospodaření (spolu s pozemkovou reformou, úvěrovými programy, vzděláváním, komunitními programy a vyškolováním hospodářských správců) tou nejlepší cestou, jak omezit problém hladu a zachovat farmářům živobytí.