Volný obchod nebo biodiverzita?
Volný obchod nebo biodiverzita?
Právo říci NE geneticky modifikovaným organizmům
Bude mít každá země v zájmu ochrany biodiverzity i lidského zdraví právo říci NE geneticky modifikovaným organizmům, které by měly být dovezeny na její území?
Úmluva o biologické rozmanitosti a Protokol o biologické bezpečnosti mají společný cíl: chránit biodiverzitu. Při jednáních o znění Protokolu, je jednou z nejvíce kontroverzních otázek, zda bude mít země právo odmítnout žádost o dovoz geneticky modifikovaných organizmů na své území.
Země v Africe, Asii a Latinské Americe, jakož i některé evropské země, například Norsko a Rakousko, se domnívají, že by jim mělo být zachováno právo zakázat dovoz geneticky modifikovaných organizmů, které by mohly ohrožovat jejich životní prostředí, biodiverzitu nebo lidské zdraví.
Spojené státy, největší vývozce geneticky modifikovaných plodin a jiných organizmů, naproti tomu namítají, že každé odmítnutí žádosti o udělení dovozního povolení je porušením pravidel Světové obchodní organizace (World Trade Organization – WTO) a bylo by závažným poškozováním biotechnologického průmyslu USA. Ve spolupráci se zeměmi patřícími k největším vývozcům obilí, jako jsou Kanada a Austrálie, navrhly Spojené státy, aby transgenozní plodiny, které patrně budou největší kategorií geneticky modifikovaných organizmů vypouštěných do životního prostředí, byly z Protokolu vyjmuty.
Dobrý a účinný Protokol o biologické bezpečnosti musí výslovně stanovit, že země mají v zájmu zachování biodiverzity nebo ochrany lidského zdraví právo podnikat opatření, které by je ochránilo před nebezpečím plynoucím z geneticky modifikovaných organizmů. V opačném případě se bude k těmto opatřením přistupovat pouze z hlediska obchodu a budou tudíž považována jen za překážky kladené volnému obchodu propagovanému Světovou obchodní organizací. Špatný a bezvýznamný Protokol by znamenal, že většina rozhodnutí týkající se biologické bezpečnosti bude přenechána Světové obchodní organizaci, která se řídí především obchodními zájmy. Důsledkem toho by se biodiverzita planety patrně zhoršovala.
Proč zakázat dovoz nějakého výrobku?
V říjnu 1997 riskovalo Norsko protiakci Světové obchodní organizace, když zakázalo dovoz několika geneticky modifikovaných organizmů, včetně kontroverzní kukuřice Bt společnosti Novartis. Rozhodnutí Norska bylo vyvoláno obavami ze dvou věcí: transgenozní kukuřice obsahovala markerový gen vyvolávající rezistenci na antibiotikum ampicilin. Norsko se obávalo, že by se tento gen mohl přenést na choroboplodné bakterie a vytvořit u nich rezistenci na ampicilin, která by se šířila potravinovým řetězcem, kdyby se zvířata krmila touto kukuřicí.
Norsko se též obávalo důsledků pro životní prostředí v jiných zemích, kde se pěstují geneticky modifikované organizmy. V Mexiku existuje 300 různých variet kukuřice, včetně jejího "praotce" - divoce rostoucí variety. Kdyby převládla varieta vytvořená genetickým inženýrstvím, mnohé z těchto přírodních kmenů kukuřice by mohly vyhynout, což by mělo velké ekonomické a sociální důsledky pro mexické zemědělce, jakož i velké důsledky pro samotnou biodiverzitu.
Právo Indie "říci NE" terminátorské technologii firmy Monsanto
Dobrým příkladem, proč by si kterákoli země v zájmu biodiverzity a z důvodů ekonomických i sociálních přála uchovat své právo říci NE geneticky modifikovanému organizmu, je terminátorský gen firmy Monsanto. Terminátorský gen byl vytvořen metodou genetického inženýrství za tím účelem, aby libovolnou rostlinu zbavil plodnosti - učinil ji sterilní. Znemožňuje to zemědělcům, aby si nastřádali část obilí na osivo a nutí je každý rok kupovat osivo nové. Odporuje to tradičním metodám zemědělské produkce v rozvojových zemích, kde se dnes 80 procent plodin seje s použitím osiva, jež si zemědělec sám nastřádal.
Filiálka společnosti Monsanto, Delta & Pine Land, která je společně s ministerstvem zemědělství Spojených států vlastníkem patentu na terminátorský gen, má zažádáno o tento patent v 78 zemích. V Indii však společný podnik Delta & Pine s indickou vedoucí společností dodávající osivo Mahyco, rozzuřil zemědělce i poslance parlamentu. Indický ministr zemědělství nařídil orgánům vydávajícím dovozní povolení, aby zajistily, že osivo dovážené do Indie nebude obsahovat terminátorské geny.
Spojené státy vyhrožují Evropské unii kvůli zákazům a označování výrobků obsahujím geneticky pozměněné složky
Jádrem diskusí kolem Protokolu o biologické bezpečnosti je otázka, na základě čeho může země zakázat přístup geneticky modifikovaným organizmům na své území. Spojené státy vyhrožují zemím Evropské unie protiopatřením ze strany Světové obchodní organizace za systém označování zboží, poukazující na přítomnost geneticky pozměněných organizmů. Vyhrožují též mnoha evropským zemím za zákazy dovážet a pěstovat určité geneticky modifikované organizmy. Zákazy a označování zboží v těchto případech považují Spojené státy za porušování pravidel mezinárodního volného obchodu.
Jestli se nevyřeší spor o bovinní růstový hormon mezi Evropskou unií na straně jedné a Spojenými státy a Kanadou na straně druhé, budou Spojené státy nejspíš pokračovat se svou politikou a budou před panelem Světové obchodní organizace napadat všechna opatření omezující jejich obchod. Evropská unie zakázala používání a dovoz syntetických hormonů od roku 1989 a tento zákaz napadly Spojené státy a Kanada na panelové diskusi Světové obchodní organizace. Zákaz použití hovězího masa, pocházejícího ze skotu krmeného s přídavkem růstového hormonu, je dobrou ilustrací rozdílných přístupů k potravinám, zdraví a bezpečnosti životního prostředí. Evropská unie zdůvodňuje svůj zákaz preventivním hlediskem, kdežto Spojené státy a Kanada svou pozici tvrzením, že není dost vědeckých důkazů ospravedlňujících zákaz. Diskusní panel Světové obchodní organizace nezamítl opatrný přístup Evropské unie, podpořil však žádost Spojených států do té doby, než Evropská unie předloží vědecké důkazy k ospravedlnění svého zákazu.
POŽADAVKY GREENPEACE
Protokol o biologické bezpečnosti musí obsahovat tato opatření:
Musí být nezpochybnitelným právem smluvních stran zakázat dovoz geneticky modifikovaných výrobků a všech z nich odvozených výrobků (např. kukuřičného škrobu z geneticky modifikované kukuřice, sójové moučky z geneticky modifikované sóje).
Musí být dáno výslovné svolení státu, do něhož se má výrobek dovézt, anebo tranzitního státu dříve, než se tam bude moci geneticky modifikovaný organizmus vyvézt.
Žádný export ani import se nesmí uskutečnit do nebo ze států, které nejsou členy Protokolu (tj. které nejsou smluvní stranou Protokolu). Má se tím zajistit, že všechny země, které si přejí obchodovat s geneticky modifikovanými organizmy, se zaváží přinejmenším dodržovat bezpečnostní standardy uvedené v Protokolu. Světová obchodní organizace se musí spíše řídit pravidly Protokolu o biologické bezpečnosti, než je obcházet nebo porušovat.
Platí ten, kdo znečisťuje životní prostředí?
Otázka právní zodpovědnosti v Protokolu o biologické bezpečnosti
Kdo to zaplatí, když geneticky modifikovaný organizmus způsobí škodu? Kdo má zaplatit náhradu a nést právní důsledky, jestliže biologicky modifikovaný organizmus poškodí životní prostředí nebo existenci zemědělce anebo lidské zdraví?
Diskuse o právní zodpovědnosti v Protokolu o biologické bezpečnosti se soustředila na otázku, zda by Protokol měl vůbec obsahovat klauzule o právní zodpovědnosti a náhradách. Je nejasné, čeho všeho by se tyto klauzule měly týkat a kdo je zodpovědný – firma, která geneticky modifikovaný organizmus vyrobila, vyvážející země, dovážející země, zemědělec, jenž geneticky modifikovaný organizmus zasel, nebo všichni dohromady – nebo žádný z nich?
Představitelé průmyslu a většina rozvinutých zemí včetně Kanady, Austrálie, Japonska, Švýcarska a Evropské unie, by byly raději pro to, aby v Protokolu nebyla žádná klauzule o odpovědnosti. Po celou dobu jednání se snažily zablokovat příslušné diskuse a pokusy o náčrt textu, aby zmařily pokrok v této otázce.
Avšak zástupci mnoha zemí z Afriky, Latinské Ameriky a Asie mají velké obavy z rizik plynoucích z geneticky modifikovaných organizmů a z ekonomických důsledků, jestliže dojde k omylům, které nelze napravit. Po pohromách, jakou byla chemická exploze v Bhopalu v Indii, vědí, že pravidla týkající se odpovědnosti nutno stanovit od samého počátku. "Bez právní odpovědnosti nebude žádný Protokol", je jejich neochvějné stanovisko.
Pojišťovací společnosti mají rovněž obavy z obrovských rizik a z rozsahu nároků na odškodnění, které mohou vzniknout po vypuštění geneticky modifikovaných organizmů do životního prostředí. Podle švýcarské pojišťovací společnosti Swiss Re, nelze rizika spojená s geneticky modifikovanými organizmy krýt za podmínek platných pro obvyklé pojišťovací smlouvy.
Již napáchané chyby
Vzhledem k nedostatku vědeckých znalostí o rizicích, jež mohou být s geneticky modifikovanými organizmy spojena v budoucnosti, jsou obavy rozvojových zemí zcela oprávněné. Existuje možnost, že vypouštění geneticky modifikovaných organizmů do životního prostředí vyvolá ztrátu anebo ireverzibilní změny biodiverzity. Nutno se též vypořádat s možným ohrožením lidského zdraví včetně zvýšení rezistence na antibiotika.
Geneticky modifikované organizmy jsou živé organizmy. Mohou se rozmnožovat, přenášet své geny a šířit se. Nebudou respektovat hranice polí ani státní hranice. Je vědecky dokázáno, že přenos genů je možný, nebo spíše nevyhnutelný.
Zemědělci, kteří pěstují plodiny nezměněné genetickým inženýrstvím jsou ohroženi ztrátou příjmů, jestliže budou jejich tradiční plodiny infikovány cizorodými geny z plodin geneticky modifikovaných. V říjnu 1998 uveřejnilo hnutí Greenpeace doklady o tom, že v Německu, v jihozápadní části Badenska-Württemberska došlo k opylení mezi geneticky pozměněnou kukuřicí Novartis a obyčejnou kukuřicí na přilehlém poli. Ve stejné době největší hospodářské družstvo v kraji, Raiffeisen-Zentralgenossenschaft dalo zemědělcům na vědomí, že bude odmítat vykupovat transgenovou kukuřici. Družstvo požadovalo od všech zemědělců záruky, že nejde o plodiny pozměněné genetickým inženýrstvím a pohrozilo, že podá žalobu k soudu na každého zemědělce, který by se pokusil družstvu prodat geneticky pozměněnou kukuřici.
Je pravděpodobné, že i zemědělci hospodařící v duchu ekologického zemědělství mohou být postiženi genetickým "zamořením". Transfer cizorodých genů z geneticky manipulovaných plodin na jejich pole by měl za následek, že zemědělec ztratí svůj ekologický status a tím i své živobytí. V mnoha zemích je totiž vyloučeno v ekologickém zemědělství používat geneticky upravené organizmy.
Na co všechno se může záruka vztahovat?
K typům škod, které musí zahrnovat režim pojištění, náleží: ztráta života nebo zdravotní postižení, ztráta nebo poškození majetku, ztráta výdělku a poškození jak životního prostředí na privátních pozemcích, tak životního prostředí všeobecně.
Průmysl požaduje, aby se záruka vztahovala pouze na vadné výrobky a aby se tyto nároky posuzovaly raději podle jurisdikce jednotlivých států než podle mezinárodních zákonů. Takovéto pojetí zamítly rozvojové země, které se domnívají, že je nutné, aby záruky týkající se poškození biodiverzity, lidského zdraví a sociálních i ekonomických důsledků, způsobených geneticky modifikovanými organizmy nebo výrobky z nich připravených, byly dány podle mezinárodních zákonů a pravidel.
Kdo by měl být zodpovědný?
Hlavní diskuse se soustředily na otázku, zda a do jaké míry by měly nést právní zodpovědnost země vyvážející nebo dovážející. Mnohé státy v Asii, Africe a Latinské Americe, které se vyjádřily pro to, aby Protokol obsahoval nějaký systém záruk, například Indie, Kolumbie a Etiopie, jsou toho názoru, že země vyvážející geneticky modifikované organizmy by též měly nést právní zodpovědnost za veškeré škody jimi způsobené a že Protokol by též měl přiřknout právní zodpovědnost společnostem vyvíjejícím, vyrábějícím a vyvážejícím geneticky modifikované organizmy.
POŽADAVKY GREENPEACE
Protokol o biologické bezpečnosti musí obsahovat mezinárodně platnou právní odpovědnost a stanovit pro ni podrobná pravidla. Tato pravidla se musejí vztahovat na veškeré škody vyvolané geneticky modifikovanými organizmy, ke kterým může dojít při vývozu, dovozu, vývoji, zacházení s nimi a při jejich používání, jakožto i při používání výrobků z nich vyrobených. Škody musejí zahrnovat přinejmenším ztrátu života, zdravotní poškození osob, poškození životního prostředí, ztrátu nebo poškození majetku a ztrátu výdělku. Vyvážející státy a společnosti musejí nést právní zodpovědnost za výrobky, které vyvážejí. Pro právní zodpovědnost za geneticky modifikované organizmy nesmějí existovat žádné výjimky ani stropy pro finanční náhrady.
Prameny:
Swiss Re "Genetic engineering and liability insurance. The power of public perception", listopad 1998. Viz též "Insurers wary on gene-engineered products" IAPT/Third World Network, Minneapolis, 11. prosince 1998
Stane se prevence základem mezinárodních předpisů o zajištění biologické bezpečnosti?
Používání principu předběžné opatrnosti jako východiska pro rozhodování o záležitostech, týkajících se geneticky modifikovaných organizmů, je pravděpodobně nejzákladnější otázkou, o níž je třeba se dohodnout během projednávání Protokolu o zajištění biologické bezpečnosti.
Mezinárodní společenství již dávno přijalo a v mnoha případech použilo princip prevence jako zdravého přístupu, aby zabránilo možnému poškození životního prostředí. Obzvlášť důležitý je princip předběžné opatrnosti v případě geneticky modifikovaných organizmů, protože neexistuje dostatek vědeckých dat či konsenzus o jejich vlivu na ekosystémy a lidské zdraví. Některé země, zejména ty, kterým záleží na podpoře biotechnologického průmyslu, jako Kanada, USA, Austrálie, Nový Zéland a Švýcarsko, tvrdí, že se stačí opírat o vědecká data. Avšak Evropská unie a většina zemí v Africe, Asii a Latinské Americe dávají přednost principu prevence, a to vzhledem k nepředvídatelným a neznámým dopadům těchto nových organizmů na ekosystémy a lidské zdraví.
Norsko, Rakousko a Lucembursko již použily princip předběžné opatrnosti u jedné geneticky pozměněné plodiny, geneticky modifikované kukuřice společnosti Novartis. Zakázaly ji ze dvou odlišných důvodů: kvůli genu který produkuje pesticid a tak působí na biodiverzitu a kvůli genu rezistentnímu na antibiotika s určitých důsledkem pro lidské zdraví.
Bt-kukuřice značky Novartis byla genetickou manipulací změněna tak, že se stala odolnou vůči herbicidu Basta. Do souboru genů této rostliny byl vpraven synteticky vyrobený gen půdní bakterie Bacillus thuringiensis (Bt), jehož vlivem si tato kukuřice vyrábí sama insekticid proti evropskému škůdci kukuřice - zrnokazu. Nese si též gen proti jedné skupině antibiotik široce používaných v humánní i veterinární medicíně, k nimž patří též ampicilin
Rezistence vůči pesticidům
V roce 1994, kdy společnost Novartis podala francouzským odpovědným místům žádost o povolení dovozu této kukuřice, neuvedla některé údaje svědčící v její neprospěch. Z nich totiž vyplývalo, že kukuřice Bt může být nebezpečná užitečnému půdnímu hmyzu – chvostoskoku. Vědecké výzkumy od té doby prokázaly, že toxin Bt obsažený v této kukuřici může ohrozit i druhy stojící výše v potravním řetězci. (O uvalení moratoria vládou Spojeného království na všechny plodiny pozměněné geneticky tak, aby se staly rezistentními vůči insekticidům, bylo rozhodnuto de facto proto, aby se výzkumem ověřilo toto potenciální nebezpečí pro životní prostředí.)
Rakousko, Lucembursko a Norko uvedly fakt, že rozsáhlá kultivace pravděpodobně vytvoří u hmyzu odolnost vůči přirozenému pesticidu - toxinu Bt, který vytváří bakterie Bacillus thuringiensis a je používán v ekologickém zemědělství. Norsko zdůraznilo, že zbavíme-li Bt-postřik účinnosti, povede Bt-kukuřice ke zvýšené spotřebě chemických insekticidů.
V souhrnném pojednání zdůvodňujícím zákaz této kukuřice prohlásila norská vláda: "Na výrobek nelze pohlížet jako na významný přínos, a to ani z hlediska sociálního, ani z hlediska udržitelného rozvoje. Z etického stanoviska neposkytuje tento produkt výhody, které by vyvážily s ním spojená zdravotní rizika. Proto se domníváme, že prodej této kukuřice neodpovídá principu prevence."
Genové markery rezistentní na antibiotika
Když Evropská unie prvně začala rozpravu, zda Bt-kukuřici akceptovat pro její trh, vzneslo několik vlád řadu obav, včetně obavy z vývoje rezistence na antibiotika šířené potravním řetězcem. Navzdory velkému odporu protlačila Evropská komise schválení této kukuřice.
Norsko, Rakousko a Lucembursko zakázaly na svém území tuto kukuřici používat. Na obhajobu tohoto kroku shodně poukazovaly na nebezpečí šíření rezistence na antibiotika.
V prosinci roku 1998 zrušil nejvyšší soud Francie, Conseil d´Etat, francouzské povolení k pěstování kukuřice firmy Novartis. Soud pokládal spis Novartis za neúplný, jelikož neobsahoval informace, které by umožnily zjistit jaký dlouhodobý účinek na lidské zdraví bude mít gen vyvolávající rezistenci vůči antibiotikům obsažený v kukuřici. Nejvyšší soud prohlásil, že tento nedostatek informací vyžaduje a ospravedlňuje preventivní opatření, spočívající v okamžitém zrušení povolení k pěstování této plodiny. Případ byl nyní postoupen ke konzultaci Evropskému soudnímu dvoru.
Narůstající obavy vědců z genů vyvolávajících rezistenci vůči antibiotikům
I oficiální vědci Evropské unie vyslovují své obavy, zda jsou geny vyvolávající rezistenci vůči antibiotikům v plodinách neškodné.
Vědecká rada pro rostliny při Evropské komisi se v listopadu 1998 vyslovila proti tomu, aby nizozemská společnost AVEBE volně pěstovala genetickým inženýrstvím pozměněný druh brambor, jelikož obsahuje gen vyvolávající rezistenci na amikacin. Amikacin je v humánní medicíně považován za antibiotikum, které se používá u kritických stavů nebo jako poslední léčebný pokus, když ostatní antibiotika selžou. Toho času se tohoto antibiotika používá co nejméně, aby na ně u bakterií nevznikala rezistence. Anketa uveřejněná roku 1998 v listopadovém čísle časopisu Newsletter, který vydává mezinárodní chemoterapeutická společnost, ukázala, že mnoho odborníků v oboru chemoterapie považuje gen vyvolávající rezistenci na antibiotika přítomný v kukuřici společnosti Novartis za nepřijatelné riziko.
Thajsko, Norsko a řada afrických zemí navrhly, aby Protokol o biologické bezpečnosti obsahoval příkaz k postupnému vyřazení genů markerů vyvolávajících rezistenci na antibiotika do roku 2002.
POŽADAVKY GREENPEACE
- princip prevence má být hlavním základem, z něhož mají vycházet všechna rozhodnutí a opatření, vztahující se ke geneticky modifikovaným organizmům.
- země mají mít možnost zakázat dovoz geneticky modifikovaných organizmů, pokud nejsou přesvědčeny o jejich neškodnosti pro životní prostředí a lidské zdraví. Země mají mít také možnost odmítnout tyto organizmy, pokud je zde pravděpodobnost, že budou mít škodlivé důsledky pro biodiverzitu, jakož i škodlivé důsledky sociální a ekonomické.
- je nutno se dohodnout na celosvětovém zákazu a postupném úplném odstranění určitých geneticky modifikovaných organizmů, jejich vlastností a charakteristik.
Nutnost označovat a oddělovat geneticky modifikované organizmy
Bude Protokol o biologické bezpečnosti požadovat oddělování geneticky modifikovaných plodin od plodin konvenčních?
Jedním ze základních požadavků účinné mezinárodní smlouvy o zajištění biologické bezpečnosti bude schopnost vypátrat geneticky modifikované organizmy v případě, že vyjde najevo jejich škodlivý účinek na biodiverzitu nebo lidské zdraví. Abychom je mohli vystopovat, bude nutné je oddělovat ve všech fázích jejich životního cyklu od plodin tradičních, geneticky nepozměněných. Tento způsob segregace, společně s označováním geneticky pozměněných plodin by umožnil jejich sledování a v případech, kdy to lze, i jejich stažení nebo likvidaci.
Biotechnologický průmysl se halasně a vehementně staví proti jakékoli formulaci, která by se v Protokolu o biologické bezpečnosti zabývala otázkami oddělování geneticky pozměněných plodin. Projednávaný text Protokolu toho času neobsahuje o segregaci geneticky pozměněných organizmů ani slovo, dokonce ani formou náčrtu.
Bez vyčleňování a oddělování bude pro orgány, provádějící dozor jak nad vývozem, tak nad dovozem, velmi těžké zajistit, aby zemi bez úředního schválení neopustily ani do ní nevstoupily žádné geneticky pozměněné organizmy. Bez segregace bude též krajně obtížné odstranit a zneškodnit geneticky pozměněné organizmy, u kterých by se po uvolnění do životního prostředí zjistilo, že představují vážné nebezpečí pro biodiverzitu a lidské zdraví.
Segregace je též velmi důležitá otázka pro spotřebitele, protože bez segregace geneticky pozměněných organizmů je obtížné dát na potraviny označení, že neobsahují nic geneticky pozměněného, což je právo, jehož se spotřebitelé na celém světě stále více domáhají.
Je segregace vůbec možná?
Biotechnologický průmysl dnes tvrdí, že nemůže oddělovat geneticky pozměněné od geneticky nepozměněných plodin, protože to je příliš nákladné a obtížné. Toto tvrzení však ztrácí svou platnost tváří v tvář různým příkladům z průmyslu.
Výrobci potravin v Evropě, kteří odmítají používat geneticky pozměněné suroviny pro výrobu potravin, byli dosud schopni nalézat dodavatele, kteří zaručují, že jejich dodávky obsahují výhradně konvenční sóju a kukuřici. Dobrým příkladem toho je řetěz supermarketů Iceland ve Velké Británii. Iceland odmítá přijímat geneticky modifikované potraviny a trvá na tom, aby jeho dodavatelské firmy používaly výhradně produkty vyrobené z geneticky nepozměněných plodin.
Označování: právo spotřebitelů na geneticky nepozměněné potraviny
Na celém světě žádají organizace spotřebitelů, aby každá potravina obsahující geneticky modifikované organizmy byla označena. V některých zemích, včetně 15 států Evropské unie a Švýcarska, s tím již začali. I v Austrálii a na Novém Zélandu se usnesli, že již brzo začnou s označováním.
Zřetelné označování geneticky modifikovaných organizmů též pomůže orgánům povolujícím dovoz zjistit, kontrolovat a sledovat dovozy geneticky modifikovaných organizmů a od nich odvozených výrobků.
Dokud Protokol ve svých předpisech výslovně nestanoví povinnost označování a vyčleňování, nebudou moci dodavatelé osiva a potravin uspokojit rostoucí požadavky veřejnosti po geneticky nepozměněných potravinách. Jestli tato nařízení nebudou v Protokolu, pak bude mít Světová obchodní organizace volnou ruku, aby o tom sama rozhodovala. Je nanejvýš pravděpodobné, že Světová obchodní organizace bude požadavek označování a oddělování považovat za zbytečnou věc, která je jen na překážku volnému obchodu.
Spojené státy vyhrožují, že Světová obchodní organizace podnikne opatření, aby Austrálie a Nový Zéland zastavily povinné označování
Průzkumy veřejného mínění na Novém Zélandu a v Austrálii dokazují, že převážná většina spotřebitelů je pro povinné označování. V jednom průzkumu provedeném v Austrálii roku 1994 řeklo 89% dotázaných, že si označování přejí a že budou neoznačené potraviny odmítat.
V prosinci 1998 rozhodli ministři zdravotnictví Austrálie a Nového Zélandu, že všechny potraviny, které byly geneticky modifikovány, musí být před uvedením do prodeje jako takové onačeny.
Spojené státy již pohrozily, že využijí Světové obchodní organizace, aby se dosáhlo zastavení povinného označování v Austrálii a na Novém Zélandu. V prosinci 1998 prohlásil při jednom interview bývalý pracovník ministerstva zdravotnictví Nového Zélandu, Neil Kirton, že jej velvyslanec Spojených států, Josiah Beeman, navštívil dvakrát - v únoru a v březnu 1998 - a vykonával na něj nátlak ve věci testování a označování geneticky modifikovaných potravin.
POŽADAVKY GREENPEACE
V zájmu zachování biodiverzity a ochrany lidského zdraví musí Protokol o biologické bezpečnosti obsahovat předpisy, podle nichž budou vyvážející země povinny vyčleňovat a oddělovat geneticky modifikované organizmy od geneticky nepozměněných a geneticky modifikované organizmy jako takové označovat. Tyto klauzule musejí obsahovat ustanovení, aby země, které takové organizmy dovážejí, jakož i země tranzitní, stanovily oddělování těchto dvou skupin jako podmínku pro udělování souhlasu k dovozu geneticky modifikovaných organizmů. Protokol musí nařídit zřetelné a srozumitelné označování. To musí být závazné pro všechny přesuny geneticky modifikovaných organizmů přes hranice, včetně osiva, krmiv a potravinových výrobků i jejich ingrediencí. Označení musí zřetelně uvádět, zda geneticky modifikované organizmy nebo od nich odvozené výrobky obsahují rostlinné nebo živočišné bílkoviny anebo bílkoviny mikroorganizmů, o nichž je známo, že vyvolávají alergie. Musejí tam být informace umožňující kontaktovat vývozní společnost, dále musí být uveden kompetentní orgán vývozní společnosti, k jakému účelu má být geneticky modifikovaný organizmus v dovážející zemi používán a doporučení nejbezpečnějšího způsobu přepravy a skladování dotyčného geneticky modifikovaného organizmu, jakož i manipulace s ním.