Důvodem této nenásilné akce byla bezprostřední hrozba, že kukuřice vykvete a dojde k nekontrolovatelnému rozptýlení pylu do okolí. Krátce před uspořádáním akce totiž vyšlo najevo, že švýcarské úřady pěstování stejného druhu geneticky manipulované kukuřice (známé jako T25) zakázaly, a to kvůli obavám z křížové kontaminace (křížení GM kukuřice s kukuřicí nemodifikovanou) a úniku geneticky manipulovaných organismů (GMO) do životního prostředí.

Celkem 28 aktivistů včetně tehdejšího ředitele britské pobočky Greenpeace lorda Petera Melchetta, kteří sklidili a odvezli část úrody GM kukuřice patřící firmě AgrEvo (nyní Aventis), bylo při akci zadrženo a obžalováno z trestného činu krádeže. Případ byl předložen královskému soudu v Norwichi a soudní jednání začalo 3. dubna 2000.

Obhajoba dobrovolníků Greenpeace byla založená na tzv. "řádném ospravedlnění" - totiž na předpokladu, že měli právo na své jednání, neboť věřili, že životnímu prostředí hrozí akutní nebezpečí.

To vyvolalo potřebu sestavit odborný vědecký posudek. Hned ze začátku procesu ale vyšlo najevo, že žalující strana nebyla schopna nebo ochotna popřít přesvědčení obžalovaných - především fakta, že nebezpečí vyplývající z rozptýlení pylu z geneticky manipulované kukuřice může mít vážné následky a vyžaduje tudíž okamžitý zásah. Královský soud v Norwichi nakonec uznal argumenty obhajoby a všech 28 dobrovolníků Greenpeace osvobodil.

Tento případ vstoupil do historie a posunul veřejnou diskusi o geneticky manipulovaných potravinách z roviny "věda versus emoce" na serióznější úroveň, kdy vychází najevo, že i vědci mají vážné pochybnosti a pokládají otázky, na něž dosud neznáme odpovědi.