ROZHOVOR
Krok správným směrem nebo absolutní prohra?
O klimatické konferenci v japonském Kjótu hovoříme s jejím účastníkem Petrem Hlobilem
Mohl bys jednou větou našim čtenářům přiblížit, o čem byla konference v Kjótu?
Konference byla vlastně součástí jednání, která následují po tzv. Klimatické konvenci, jež byla podepsána v roce 1992 na Summitu Země v Rio de Janeiru. Na té konferenci se měly vlády jednotlivých zemí dohodnout o protokolu, který tuto konvenci doplňuje a který stanovuje přesná čísla, jak se mají jednotlivé státy chovat.
Nešlo by to přeložit do češtiny?
Klimatická konvence je o tom, že se mají celosvětově snižovat emise skleníkových plynů. To znamená plynů, které způsobují globální oteplování. Jde především o oxid uhličitý, který vzniká spalováním uhlí, ropy nebo plynu. Je totiž zřejmé, že čím více těchto tzv. fosilních paliv spálíme, tím více se oteplí a tím horší důsledky klimatických změn můžeme očekávat. A protokol, který byl nakonec v Kjótu přijat, stanovuje jednotlivým státům, o kolik musí svoje emise těchto plynů snížit. To se týká především těch zemí, které se řadí mezi tzv. rozvinuté státy světa.
Kdo se konference v Kjótu zúčastnil?
Zástupci jednotlivých států OSN - celkem přes tři tisíce lidí ze 159 zemí celého světa. Konference byla zároveň velkou mediální záležitostí, takže tu bylo akreditováno na čtyři tisíce novinářů. Dalších tři tisíce lidí se účastnilo za nevládní organizace, a to jak ty ekologické, tak i průmyslové.
Jak konference dopadla?
Podle mého to byla absolutní prohra. Politici se ani vzdáleně nepřiblížili požadavkům vědců, kteří varují před riziky klimatických změn a požadují radikální kroky. Protokol přijatý v Kjótu k žádnému radikálnímu snížení emisí nepovede.
Na čem se tedy státy dohodly?
Celkem 39 nejrozvinutějších zemí se v Kjótu zavázalo, že sníží své emise skleníkových plynů v průměru o 5,2 procent oproti roku 1990. K tomu by mělo dojít mezi léty 2008 až 2012. Je třeba si ale uvědomit, že už v roce 1995 byly celkové emise nižší o 4,6 procent. Jinými slovy, pokud Protokol bude naplněn, přinese to snížení emisí o necelé jedno procento a možná ani to ne.
Přineslo Kjóto také něco dobrého?
Politici celého světa zde přiznali, že situace je vážná a je třeba začít okamžitě jednat. Druhou pozitivní věcí je, že se rozšířil počet sledovaných skleníkových plynů. Ostatně myslím, že o to se nejvíce zasloužili právě Greenpeace. Kromě oxidu uhličitého (CO2) a oxidu dusného (N2O) budou teď sledovány ještě hexafluorid síry a dvě skupiny halogenovaných uhlovodíků. Mezi ně patří například i známý plyn R-134a.
Co je to za plyn?
Tenhle plyn dodnes používají někteří výrobci ledniček, kteří si pak na svůj výrobek pokrytecky lepí nálepky se zeleným stromečkem nebo zeměkoulí. Ty mají kupujícího přesvědčit, že všechno je v nejlepším pořádku. Bohužel právě tahle ,stotřicetčtyřka" je silný skleníkový plyn.
K čemu se zavázala Česká republika?
Do roku 2008-2012 budeme muset snížit své emise skleníkových plynů o 8 procent, což pro nás ale neznamená vůbec nic! Už dnes jsme totiž díky poklesu průmyslové výroby zhruba 23 procent pod úrovní roku 1990. To znamená, že závazky z Kjóta splníme tak říkajíc s prstem v nose. To je velmi negativní. Pro naši ekonomiku by bylo výhodné, kdyby byl protokol z Kjóta přísnější. Náš průmysl stále požírá neúměrné množství energie. Ve chvíli kdy nás nic netlačí, abychom tohle množství snižovali, podrážíme tím nohy i naší ekonomice. Spotřeba energie se totiž přímo odráží v efektivitě průmyslu.
Říká se ale, že příspěvek České republiky ke globálnímu oteplování je velmi malý.
V žádném případě! Podívejte se, jaké máme emise CO2 na jednotku hrubého domácího produktu. Několikanásobně převyšujeme světový průměr! A naše emise CO2 na hlavu jsou jedny z nejvyšších na světě! I tak malé země jako ta naše jsou v celosvětovém kontextu důležité, pokud plýtvají energií a spalují mnoho fosilních paliv. Co bude závazek z Kjóta znamenat pro běžného občana? Protože je tak měkký, nebude znamenat téměř nic. Mluví se o obchodování s emisemi, co to znamená? Jde o to, že stát, který potřebuje snížit své emise, může toto ,snížení" nakoupit od jiného státu, který své emise skleníkových plynů ušetřil nebo snížil více než se zavázal.
A to je dobře nebo špatně?
To je podle mého soudu velmi špatná věc. Dá se totiž předpokládat, že toho využijí hlavně Spojené státy a budou nakupovat emise z Ruska. Je třeba si uvědomit, že Spojené státy se zavázaly snížit své emise o 7 procent. Avšak Rusko se vychytrale zavázalo pouze ,stabilizovat" své emise na hodnotě z roku 1990. Přitom Rusko i Ukrajina jsou už dnes 30 procent pod úrovní z roku 1990! To znamená, že všechny ty snížené emise budou moci prodat ostatním. A právě Spojené státy, které na tenhle princip obchodování velmi tlačily, toho asi využijí. Tak se stane, že USA nebudou muset pro snížení spotřeby energie na domácí půdě udělat vůbec nic.
Jak se takové ušetřené emise měří? Bude to vůbec objektivní?
U oxidu uhličitého se to vypočítává z množství spáleného uhlí, ropy nebo plynu. To jsou relativně velmi přesné statistiky. Problém může nastat u takzvaných ,propadů'. To je technický termín pro případ, kdy se uhlík ušetří tím, že se při asimilaci naváže na lesy nebo na jinou biomasu, která se k tomuto účelu bude pěstovat. Zde je přesnost měření menší. Myslím, že právě tady je větší šance, že by některé státy mohly zkoušet podvádět.
Bylo v Kjótu vidět lobbování?
Samozřejmě. Těch 3000 členů nevládních organizací, jak průmyslových tak i ekologických, přijely do Kjóta prostě lobbovat, to jest snažit se ovlivnit výsledek. Ekologické organizace tam například každý den vydávaly časopis, který komentoval průběh jednání. Pro mnohé delegáty byl takový časopis základním zdrojem informací. To se týká zvláště malých delegací, například ostrovních států, které nemají šanci zúčastnit se všech jednání, protože mnohá z nich probíhají paralelně a oni tam mají třeba jen jednoho jediného zástupce. Velkou roli v Kjótu sehrály samozřejmě i tzv. průmyslové nevládní organizace. Šlo především o skupiny ropného průmyslu, které se intenzivně snažily jednání zablokovat.
Prý už je ale "naviklaný" i průmysl?
To je pravda. Velkým firmám je čím dál jasnější, že odmítavý postoj je nadále neudržitelný. Zajímavé je, že v Evropě se průmysl chová daleko progresivněji, než třeba ve Spojených státech. Takové firmy jako British Petrol (BP) nebo Shell už otvírají speciální divize, které začínají investovat do obnovitelných zdrojů.
Z USA se ozývá názor, že za neúspěch Kjóta mohou rozvojové státy, které se tam odmítaly k čemukoliv zavázat.
Podívejte se, v Klimatické konvenci z Ria se jasně říká, že rozvojové státy se mají připojit poté, co rozvinuté státy začnou pro ochranu klimatu něco dělat. Právě USA ale jasně ukázaly, že ochota něco podniknout je u nich velmi nízká, a to hlavně díky tlaku jejich mocných naftařských lobby. Jsou to však Spojené státy, kdo neplní své závazky! V Riu se rozvinuté země zavázaly, že do roku 2000 stabilizují své emise skleníkových plynů na úroveň roku 1990. A emise Spojených států mezitím stouply o 7 procent! Proto se dnes USA snaží vystupovat tak, aby vzbudily dojem, že za neúspěch jednání mohou rozvojové země.
Jaké budou důsledky klimatických změn, pokud nebudeme reagovat včas?
Protože klimatické změny mají globální charakter, postihnou tyto důsledky celou zeměkouli. Pokud dojde k předpovědím vědců, vzroste četnost extrémních výkyvů počasí, jako jsou hurikány, nečekané záplavy nebo tíživá sucha. Pak začnou tát ledovce, což povede ke stoupání hladiny moří. To postihne především malé ostrovní státy a státy s malou nadmořskou výškou. Velké kusy pevniny v takových zemích jako například Bangladéš pravděpodobně úplně zmizí z mapy! To vyvolá krize spojené s prudkým nárůstem ekologických uprchlíků. Velmi často také zaznívá předpověď nárůstu lokálních válečných konfliktů.
Nebude předpokládaný vzrůst průměrné teploty o nějaké ty dva či tři stupně přece jen něco příjemného? Alespoň v našich zeměpisných šířkách, kde máme tak dlouhou zimu.
Pozor! Tady nejde o samotnou teplotu. Také se nám může stát, že zimy budou u nás daleko krutější a léta sušší s možností náhlých záplav. To může způsobit rozsáhlé problémy v zemědělství. Zatím jde o pouhé odhady, ale dá se očekávat změna srážkových poměrů a posun pásma rozšíření některých rostlin. To může mít naprosto katastrofální důsledky pro naše lesy, které jsou už dnes vážně poškozeny emisemi. Můžeme také očekávat rozšíření jižních chorob, které byly u nás doposud neznámé, především malárie. Potíž je v tom, že tyto důsledky zatím nedokážeme přesně odhadnout.
Co může pro ochranu klimatu udělat každý z nás?
To samé, co může udělat pro to, aby se snížily emise oxidů síry. To jest spotřebovávat méně energie. Může začít tím, že si důkladně zaizoluje svůj dům nebo byt, že začne používat úspornější spotřebiče. Pokud je to jen trochu možné, nebude používat uhlí ani ropu. Pojede na výlet vlakem místo autem. To všechno jsou věci, o kterých tu mluvíme už léta. Doposud to ale bylo z důvodů lokálních. Klima však tyhle lokální záležitosti propojuje s globálními. Když se budeme chovat tak, abychom nemuseli dostavět Temelín, abychom mohli začít odstavovat elektrárny v severních Čechách, pak se budeme dobře chovat i ke klimatu.
Ing. Petr Hlobil působil v letech 1992 až 1995 jako koordinátor kampaní v české pobočce Greenpeace. Nyní pracuje pro Program energetických úspor a CEE Bankwatch Network. V prosinci se jako jediný zástupce nevládních organizací za Českou republiku zúčastnil klimatické konference v Kjótu.