Tomáš Nenička
Dohoda z Kjóta klima nezachrání!

Dvanáctého prosince loňského roku skončila podepsáním závěrečného protokolu mezinárodní konference o změnách klimatu v japonském Kjótu. Protokol z Kjóta se stává jedním z nosných pilířů globální ochrany životního prostředí, co do významu srovnatelný například s Montrealským protokolem o ochraně ozonové vrstvy.

To nejdůležitější na výsledku konference je, že protokol z Kjóta je historicky vůbec prvním legálním omezením emisí skleníkových plynů. Politikové po letech planých rezolucí o nebezpečí klimatických změn a o potřebě něco s tím udělat, se v Kjótu konečně odhodlali říct, kdo, kdy a o kolik sníží své emise plynů přispívajících ke globálnímu oteplování. Tato mezinárodní politická dohoda konečně zasadila těžkou ránu snahám průmyslu fosilních paliv neustále zpochybňovat jak samotné nebezpečí klimatických změn, tak nutnost omezit spalování uhlí, ropy a zemního plynu.

Nicméně, jak už to v podobných případech mezinárodních úmluv bývá, dohoda má v té podobě, jak se zrodila v Kjótu, spoustu nedostatků. Zaprvé říká, jak mají emise skleníkových plynů jednotlivých států vypadat až v letech 2008-2012. Toto období je však daleko za volebním mandátem všech současných vlád, což opět může znamenat několik let nečinnosti. Stanovení cíle pro rok 2005, navrhované Greenpeace a jeho spojenci, by naopak přimělo administrativu současných vlád pustit se okamžitě do naplňování závazků vyplývajících z protokolu.

Druhým nedostatkem jsou vlastní limity pro jednotlivé státy. Rozvojové země nejsou zatím nuceny své emise snižovat vůbec a dokonce i několik průmyslově vyspělých zemí dostalo vyjímku (Austrálie, Nový Zéland, Norsko a Island). Přičte-li se k tomu možnost obchodovat s národními emisemi, problematické projekty na zpětné vázání oxidu uhličitého z atmosféry a další ,únikové cesty", je pravděpodobné, že i při splnění všech závazků vyplývajících z Kjótského protokolu vzrostou emise skleníkových plynů do roku 2010 na celém světě o dalších 5 - 10 procent.

Takže i když pomineme skutečnost, že nebyl vytvořen žádný mechanismus, který by přinutil státy jednotlivé závazky protokolu dodržet, dohoda z Kjóta je sama o sobě příliš slabá na to, aby mohla uchránit Zemi před klimatickými změnami.

Kjótský protokol však přesto udělal veledůležitý krok směrem k záchraně klimatu, ke snižování spotřeby fosilních paliv. Úkolem politiků nyní je, aby pod dohledem občanů a nevládních organizací protokol ratifikovali, závazky postupně zpřísňovali a zejména, aby je začali uplatňovat v praxi. Což neznamená nic jiného než snižování spotřeby uhlí, ropy a zemního plynu. Neboť neúprosná logika říká, že si nemůžeme dovolit spálit více než jednu čtvrtinu všech současných zásob uhlí, ropy a plynu, aby klimatické změny nepřekročily hranice, které by se staly nebezpečné životu na Zemi.

Zpět - OBSAH