Václav Vašků
Vyhraná bitva o Brent Spar
Mapka umístění ropných plošin, které mají být potopeny do oceánu
Ropná společnost Shell se koncem ledna definitivně rozhodla, že nepotopí svoji vyřazenou ropnou plošinu Brent Spar do moře. Namísto toho bude plošina rozřezána na šest kusů a poslouží k rozšíření přístavní hráze v norském Mekjarviku poblíž Stavangeru. Kovová paluba Brent Sparu bude recyklována na pevnině. Greenpeace přivítalo tento krok ropného koncernu Shell, protože jde o důležitý precedens pro dalších 600 obdobných mořských těžebních zařízení v Severním moři, která budou během příštích 30 let vyřazena z provozu. Ovšem stále ještě není definitivně vyhráno. Britské a norské úřady i nadále prosazují návrh, aby se u 63 ropných plošin i nadále uvažovalo o likvidaci potopením do oceánu.
Potopení jediná možnost?
Zuřivý spor o plošinu Brent Spar vypukl v roce 1995, když firma Shell oznámila, že vysloužilé těžební zařízení potopí na dno moře. Aktivisté Greenpeace tehdy na protest proti tomuto záměru obsadili opuštěnou plošinu ještě předtím, než byla pomocí na dálku odpálených náloží přerušena její kotevní lana a než se plošina tažená dvěma remorkéry dala na dlouhou pouť ze Severního moře ke svému zamýšlenému pohřebišti v Atlantském oceánu.
Shell i tehdejší britská vláda ustavičně prohlašovali, že potopení plošiny do mořských hlubin je jediná reálná možnost přijatelná pro životní přostředí. Greenpeace vyjadřovali vážné pochybnosti a znovu a znovu kladli otázku: "Nedá se plošina zlikvidovat lepším způsobem?"
Plošina je jako 6000 aut
Podle studií společnosti Shell obsahoval Brent Spar celkem 130 tun nebezpečných látek, mezi jiným 50 tun zbytků ropy, 30 tun radioaktivních látek, dále zinek, kadmium, olovo a další chemikálie. Britská pobočka koncernu Shell chtěla plošinu po-topit do hloubky 2.400 metrů přibližně 240 kilometrů severozápadně od Hebrid.
Celá věc měla jeden háček. Plošina Brent Spar byla totiž prvním takovým zařízením v Severním moři, které mělo být potopeno do moře. Desítky nebo stovky dalších obdobných zařízení by mohly tuto plošinu do hlubin následovat, pokud se ukládání vyřazených těžařských zařízení do moře stane běžnou praxí. To považovali ochránci životního prostředí za klíčový bod celého problému.
Thilo Bode, ředitel Greenpeace International tehdy prohlásil: "Jeden Brent Spar je asi jako 6000 osobních aut a desítky tun zbytků ropy a toxických látek. Povolili by vám tohle jako soukromému občanovi hodit do moře?" A vidíte, velké nadnárodní společnosti se to dovolí, protože má mocný vliv.
U Shellu netankoval ani Helmut Kohl
Greenpeace proto rozpoutalo kampaň, ke které se v té době připojili ochránci přírody, známé osobnosti, církevní činitelé, politici. ale především prostí občané po celé Evropě. V průběhu summitu G-7 v kanadském Halifaxu intervenoval v této záležitosti tehdejšího britského premiéra dokonce německý kancléř Helmut Kohl. Poté, co ho John Mayor odmítl, vyzval německý ministr hospodářství Günther Rexrodt všechny občany SRN k bojkotu čerpacích stanic Shell. Totéž udělali už několik dní předtím i nizozemský ministr hospodářství Hans Wijers (Shell je holandsko-britský koncern) a dánský ministr životního prostředí Svend Auken. Krátce nato v řadě benzínových pump se známým emblémem mušle skutečně poklesly tržby.
Jde to!
Firma Shell nyní ve svém prohlášení z 29. ledna tohoto roku uvádí, že řešení, které nyní její inženýři našli, je "přinejmenším stejně dobré nebo ještě lepší, než uložení plošiny do mořských hlubin" a že bude ,šetřit prostředky, energii a emise skleníkových plynů". Brent Spar ukazuje, že dokonce i za těch nejobtížnějších podmínek můžeme najít lepší řešení, než je potopení na dno. Stručně řečeno, konečné rozhodnutí firmy Shell o plošině Brent Spar ukazuje, že je uskutečnitelné, realistické a žádoucí trvale zakázat ukládání vysloužilých těžebních zařízení do mořských hlubin.
Greenpeace si v "bitvě" o Brent Spar získalo sympatie velké části veřejnosti po celém světě. Nebýt aktivistů, kteří v dubnu 1995 obsadili plošinu, Brent Spar by i se svými 130 tunami toxických odpadů tiše žbluňknul pod hladinu a veřejnost by se o tom pravděpodobně nikdy nedozvěděla.