Havárie v Tokaimuře

VÁCLAV VAŠKŮ

Dělníci si pamatují na modrý záblesk, který vyšel z místa, kam nalili uran. Pak se jim začalo dělat zle. V té chvíli byli ozářeni tak, jako by byli přítomni výbuchu atomové bomby.

Koncem září došlo v japonské Tokaimuře k jedné z nejvážnějších havárií v historii jaderného průmyslu. Tři dělníci v závodě na výrobu jaderného paliva omylem nastartovali řetězovou jadernou reakci podobnou té, jež probíhá při výbuchu atomové bomby. Reakce běžela téměř 20 hodin než se ji podařilo zastavit. Nejméně 83 lidí bylo ozářeno, tři z nich dostali smrtelné dávky a nacházejí se ve vážném zdravotním stavu. Stejně jako při předchozích jaderných haváriích i tentokrát se ukázalo, že průmysl se snaží některé důležité informace o havárii zatajit.

Obyvatel Tokaimury, jenž žije přímo u jaderného zařízení , dává aktivistům Greenpeace kuchyňskou sůl, aby mohli analyzovat neutronové záření, 3. října 1999.
Foto Greenpeace/Andrew MacColl
Jak došlo k nehodě
Tokaimura leží 130 kilometrů severně od Tokia. Žije zde 34 000 obyvatel a v místě se nalézá 15 jaderných zařízení. Jaderný závod, kde došlo k havárii, patří společnosti JCO LTD. Zpracovává se tu uran a plutonium. Již v dubnu 1997 tu došlo k požáru a následnému výbuchu, při kterém bylo ozářeno 35 lidí. Zařízení zůstalo od té doby zavřeno. Bezpečnostní komise pro jadernou energii znovu povolila provoz zařízení až letos v červnu. Neuplynuly ani čtyři měsíce a došlo k další havárii...

Ve čtvrtek 30. září 1999 přibližně v 10:30 dopoledne místního času dávkovali tři pracovníci roztok uranu do tanku s kyselinou dusičnou. Podle všech dostupných informací přilili do tanku najednou 16 kilogramů vysoce obohaceného uranu, čím zhruba sedmkrát překročili nadkritické množství (2,4 kg). To vedlo k nastartování nekontrolované řetězové jaderné reakce. Některé zdroje uvádějí, že došlo k výbuchu, který prorazil strop haly. Dělníci si pamatují na modrý záblesk, který vyšel z místa, kam nalili uran. Pak se jim začalo dělat zle. V té chvíli byli ozářeni tak, jako by byli přítomni výbuchu atomové bomby

Havárie s nadkritickým množstvím štěpného materiálu patří k nejhorším jaderným nehodám vůbec. Od roku 1945 došlo ve světě k 59 případům, z nichž 33 se odehrálo v USA a 19 v bývalém Sovětském svazu. Žádná z nehod však zatím netrvala 20 hodin jako ta poslední v Tokaimuře.

Náčrtek zařízení kde došlo k havárii
s vyznačenými hodnotami
radioaktivního záření.
Příčina havárie
Média později zdůrazňovala fakt, že zaměstnanci závodu přilévali roztok uranu do nádrže obyčejným nerezovým kbelíkem namísto toho, aby použili dávkovací pumpu. Hlavní příčinou havárie bylo ale to, že dělníci nevěděli s jakým materiálem vlastně pracují. Jednalo se o izotop uranu U-235 obohacený na 18,8 % (normálně tu pracovali s uranem obohaceným maximálně na 3 až 5 procent). Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii MAAE je uran U-235 obohacený na 20 a více procent považován za ,vysoce obohacený uran" vhodný pro výrobu jaderných zbraní.

Dva ze tří dělníků neměli s manipulací žádné zkušenosti, třetí to dělal jen několik měsíců. Později vyšlo najevo, že dělníci pracovali v časovém presu a že je vedení podniku nutilo k používání nebezpečných a neschválených postupů

Kompetentní činitelé JCO připustili, že podnik ignoroval vládou schválené technologické postupy již od roku 1992. Jakýsi tajný a ilegální manuál byl prý používán už od roku 1996. Předtím pracovníci zacházeli s uranem na základě nepsaných pravidel. ,V národě, kde se noví zaměstnanci musí učit z tištěného návodu jak správně telefonovat, a firmy vydávají oběžníky s pokyny, jak šetřit toaletní papír, je nepředstavitelné, že v Tokaimuře chyběla jakákoliv kontrola," napsaly o tom japonské noviny..

Počet obětí
Nejméně 18 pracovníků nasadilo své životy na odstranění havárie, přičemž se v zamořeném prostředí střídali ve směnách po třech minutách. Měli jen běžné protiradiační oděvy, které je nechránily před neutronovým zářením. Nakonec se jim podařilo z ochranného pláště bazénu vypustit vodu, která odrážela neutrony a udržovala tak reakci v chodu, a napustit tam bór, jež naopak působí jako pohlcovač neutronů. Předtím ale museli rozbít zarezavělý kohout.

Vedení závodu JCO dlouho tvrdilo, že bylo ozářeno pouze 49 lidí včetně tří dělníků, kteří nehodu způsobili. Dne 15. října oznámila japonská vláda, že počet ozářených se zvýšil na 69. Číslo však nezahrnuje dalších 14 lidí, kteří byli ozářeni, když se pokoušeli zastavit reakci. To je celkem 83 lidí. Greenpeace odhaduje skutečný počet ozářených lidí na několik stovek.

Skandální odhalení
Dvě minuty po havárii detekovali v atomovém výzkumném institutu v Naka (přibližně 2 kilometry od závodu v Tokai) vzrůstající úroveň gama záření, které spustilo alarm. Kromě toho zaznamenali i rostoucí neutronový tok. Pracovníci se ale domnívali, že jde o falešný poplach a rozhodli se, že příslušné orgány informovat nebudou.

Jeden z bezpečnostních pracovníků, kteří mají v závodě Tokai za úkol sledovat provoz na monitorech, zahlédl v době nehody na jedné z obrazovek bílý blesk. Ihned informoval své nadřízené, ale bylo mu řečeno, aby si toho nevšímal.

Později vyšlo najevo, že bezpečnostní inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii byli v době havárie v Tokaimuře. Dodnes není úplně jasné, co tam vlastně dělali. Věděli něco o tom, že procedura, kterou používají dělníci ve vedlejším závodě, je nebezpečná a ohrožuje životy lidí? Později MAAE opakovaně prohlašovala, že o detailech ví velmi málo a žádala japonskou vládu o více podrobností. Mluvčí této agentury David si 10. října na stanici BBC World Servis postěžoval, že MAAE nemá povolení ke vstupu do podobných zařízení, pokud to vláda sama neumožní.

Vláda prefektury Ibaraki a vedení firmy JCO připustily, že zcela zanedbaly havarijní plány. Místní orgány neurčily žádná evakuační místa pro případ jaderné havárie. V komunitních centrech, kam byli lidé evakuováni, chyběla pitná voda, jídlo, ochranné radiační pomůcky a jódové tablety. Pro místní obyvatele nebyly k dispozici žádné ochranné oděvy. Přivolaným hasičům nikdo neřekl, že jedou k jaderné havárii. Proto nechali své protiradiační oděvy na stanici. Nikdo doposud uspokojivě nevysvětlil ani to, jak je možné, že v závodě ani jeho okolí nespustil alarm, přestože radiace přesáhla normální hodnoty o několik řádů.


Tokaimurští rodiče úzkostlivě sledují, zda jejich dítě nebylo náhodou také ozářeno.


V oblasti techniky platí Japonsko za světovou špičku. Havárie v Tokaimuře však ukázala, že jaderná katastrofa se může stát skutečně kdekoliv.

My jsme vám věřili
V Tokaimuře se znovu potvrdilo to, co se při jaderných haváriích objevuje stále znovu a znovu: K smrtelné havárii může dojít i v té nejvyspělejší zemi. Nejvážnější nehody jsou způsobeny chybami lidí. Nehody se odehrávají tam, kde by se teoreticky stát nikdy neměly (zařízení a technologické postupy měly být v Tokaimuře navrženy tak, aby zde k havárii s nadkritickým množstvím nikdy nemohlo dojít!). Obyvatelstvo není nikdy informováno včas, čímž se důsledky havárie ještě zhoršují. Vzniká zmatek a panika. Neví se, kdo je za co zodpovědný. Chybí základní ochranné pomůcky. Objevuje se snaha zainteresovaných míst důsledky havárie utajit. Nakonec lidem nezbývá, než se ptát: Proboha, jak se taková věc mohla stát? Vždyť my jsme vám tolik věřili...

O stránku vpřed.
Návrat k obsahu.
Na další stránku
Přehled všech čísel magazínu.
Zpět na hlavní stránku.

created by New Art Entertainment s.r.o.