aneb Kde je zakopán pes?
Zatímco limity platí pro tzv. několikahodinové slévané vzorky (například během 8 hodin se odebere 8 vzorků, ty se pak slijí a v úvahu se bere jejich průměrná hodnota), námi naměřené hodnoty jsou ,bodové", tzn. odebrané v jednom okamžiku. Proč jsme obě hodnoty uvedli vedle sebe? Nesrovnáváme tak vlastně nesrovnatelné?
Paradox je v tom, že žádné zákonné emisní limity pro maximální koncentrace škodlivin vypouštěných v jednom okamžiku neexistují! Chemičky tak mohou například jednu hodinu vypouštět tak vysokou koncentraci škodlivých látek, že to ohrozí živé organismy v celé řece.
Jestliže ale dalších 7 hodin příslušné jedy nevypouštějí, všechno je
v pořádku. Hodnoty se zprůměrují a chemička se ,vejde do limitu".
A co když chemička vypouští smrtelné koncentrace jedů třebas jen půl hodiny,
a zrovna v době, kdy se neměří? Není právě zde zakopán onen příslovečný
pes? Stále znovu se tak může opakovat situace (podobná té, k níž došlo
vloni na Labi pod Pardubicemi), kdy dojde k masivnímu úhynu ryb, ale žádný
viník se nanajde, protože se nezjistí, že by někdo povolené několikahodinové
limity překračoval.
Do článku se nám ale přece jen vloudila nepříjemná chyba, za níž se čtenářům
omlouváme: Píšeme, že jsme vloni v odpadních vodách Spolchemie nalezli
zbytky pesticidu DDT, který se již léta u nás nesmí vyrábět. Ve skutečnosti
jsme tyto zbytky DDT našli v sedimentech říčky Bíliny, pod výpustními
rourami Spolchemie
Čestmír Hrdinka
 |
 |
 |
 |
 |