Chránit biodiverzitu / Úmluva o biologické rozmanitosti patří k jedněm z nejvýznamnějších mezinárodních smluv. Byla přijata na konferenci OSN o životním prostředí v roce 1992 v Riu de Janeiro v Brazílii. Jejím hlavním cílem je chránit druhovou rozmanitost života na Zemi. Možná rizika uvolnění GMO do prostředí vedly smluvní strany úmluvy k tomu, že v roce 1995 rozhodly o vypracování tzv. Protokolu o biologické bezpečnosti (Biosafety Protocol). Ten by měl upravovat pravidla pro vývoz a dovoz živých geneticky modifikovaných organismů. Velký důraz je přitom kladen na zemědělské plodiny.

Greenpeace hájí právo spotřebitele svobodně se rozhodnout, zda chce jíst geneticky manipulované, nebo přírodní potraviny. Záběr je z akce Greenpeace v rakouském supermarketu, kde aktivisté odhalili geneticky manipulované kuřecí prsty.

Právo říci NE / Při jednáních vztahujících se k Protokolu je jednou z nejkontroverzních otázek, zda budou mít jednotlivé země právo odmítnout import geneticky modifikovaných organizmů na své území. Právě terminátorský gen firmy Monsanto je jedním z příkladů, proč by si kterákoli země v zájmu biodiverzity a z důvodů ekonomických i sociálních měla uchovat právo říci importu geneticky modifikovaných organizmů svoje NE.
V Protokolu je několik dalších klíčových problémů, na kterých se smluvní strany nemohou dohodnout. Některé země tvrdí, že při hodnocení rizik se stačí spolehnout na vědecká data. Ta však většinou dodávají sami výrobci GMO - nadnárodní agrochemické koncerny. Země Evropské unie a většina států Afriky, Asie a Latinské Ameriky však upřednostňují tzv. princip předběžné opatrnosti. Mluví se o nepředvídatelných důsledcích, které by pozměněné organismy mohly mít na ekosystém a lidské zdraví. Odborníci poukazují na skutečnost, že v současné době ve vědecké komunitě neexistuje konsensus ohledně rizik GMO. Pokud prý nemáme vědeckou jistotu, je lepší používat preventivních přístupů a opatření.

Preventivní opatření / Když Evropská unie začala rozpravu, zda geneticky modifikovanou tzv. Bt-kukuřici firmy Novartis připustit na evropský trh, vzneslo několik vlád řadu námitek. Největší obavy se týkaly možného vývoje rezistence na antibiotika šířené potravinovým řetězcem. Navzdory velkému odporu Evropská komise nakonec schválení této kukuřice prosadila. Norsko, Rakousko a Lucembursko však dovoz Bt-kukuřice na své území zakázaly. Využily přitom možnost odvolat se právě na princip předběžné opatrnosti, který Evropská unie připouští. Nejvyšší francouzský soud (Conseil d'Etat) povolení k pěstování Bt-kukuřice zrušil v prosinci 1998. Soud pokládal spis Novartis za neúplný, jelikož neobsahoval informace, které by umožnily zjistit, jaký dlouhodobý účinek na lidské zdraví bude mít cizí gen vyvolávající rezistenci na antibiotika. Nejvyšší soud prohlásil, že tento nedostatek informací vyžaduje a ospravedlňuje preventivní opatření.

Volný obchod nebo biodiverzita? / Skupina zemí v čele s USA, Kanadou a Japonskem však chce prosadit volný obchod s GMO za jakoukoliv cenu. Zajímavá je přitom pozice USA, které velmi silně lobbují a vytvářejí nátlak na ostatní partnery, aniž by byly signatářem úmluvy.
Jádrem diskuse je přitom otázka, na základě čeho může země zakázat přístup GMO na své území. Spojené státy vyhrožují zemím Evropské unie za to, že se rozhodly zavést povinnost označovat geneticky modifikované potraviny. Je jasné, že takové označování skutečně stigmatizuje geneticky manipulované výrobky v očích zákazníků. Evropská unie však hájí právo spotřebitelů vědět, co vlastně jedí a jejich možnost svobodně si vybrat. Spojené státy však Evropské unii vyhrožují protiopatřením ze strany Světové obchodní organizace (WTO).

Kdo zaplatí škody? / Další diskutovanou otázkou je odpovědnost za škody, které mohou vzniknout při uvolnění GMO do přírody. Kdo má zaplatit náhradu a nést právní důsledky, jestliže geneticky modifikovaný organizmus poškodí životní prostředí, obživu zemědělce nebo lidské zdraví? Kdo například nahradí ztrátu zemědělci, který dodává na trh produkty organického zemědělství, jestliže se geneticky pozměněné organizmy rozšíří na jeho pole a on nebude moci prodat svou produkci jako certifikované biopotraviny? V organickém zemědělství je totiž používání geneticky modifikovaných organismů výslovně zakázáno.
Greenpeace společně s Mezinárodní federací organického zemědělství (IFOAM) zažalovalo letos v únoru americkou vládu za to, že povolila pěstování geneticky pozměněných Bt-plodin. Ke společné žalobě se připojil i jeden výrobce ekologických potravin ze státu Wisconsin, který zjistil, že jeho organické kukuřičné lupínky jsou kontaminovány geneticky mani-pulovanou kukuřicí. Ke kontaminaci došlo pravděpodobně opylením ze sousedního pole, kde se pěstovala Bt-kuku-řice. Ekologická firma Terra Prima díky tomu zaznamenala ztráty ve výši 100 000 dolarů.
Totéž by se ale zakrátko mohlo při-hodit i českým ekologickým farmářům. Existuje vážná obava, že nekontrolo- vané pěstování geneticky modifikovaných plodin by mohlo organické zemědělství úplně zruinovat. Přitom právě v tomto způsobu hospodaření, který záměrně nepoužívá žádné syntetické chemikálie a chová se přátelsky ke zvířatům i přírodě, je spatřována bu-doucnost trvale udržitelného země- dělství.
Diskuse o právní zodpovědnosti se nyní točí kolem otázky, kdo by byl vlastně za škody způsobené geneticky modifikovanými organismy zodpovědný. Společnost, která GMO vyrobila, vyvážející země, dovážející země, zemědělec, jenž geneticky modifikovanou plodinu vysadil, nebo všichni dohromady - nebo žádný z nich?

Nutnost označování / Co se stane, pokud se opravdu prokáže škodlivý účinek GMO na biodiverzitu či lidské zdraví? Budeme schopni pozměněné organismy z životního prostředí stáhnout? Abychom tyto organismy mohli v přírodě vůbec vystopovat, bude nutné je od začátku důsledně oddělovat od všech ostatních. Právě tomu se však půmysl genetických manipulací halasně brání. V USA se již od roku 1996 záměrně smíchává například geneticky pozměněná sója s přírodní. Oddělování a označování geneticky pozměněných organismů je však důležité především pro obyčejné spotřebitele. Zákazníci na celém světě se totiž čím dál více domáhají práva vědět, co vlastně jedí.

Václav Vašků / Čestmír Hrdinka

Nejdůležitější témata Protokolu o biologické bezpečnosti

Budou jednotlivé země mít právo říci ne importu GMO?
Bude v protokolu zakotven princip předběžné opatrnosti?
Kdo zaplatí škody, jestliže dojde k problémům s geneticky manipulovanámi plodinami?
Budou geneticky manipulované plodiny uskladněny separátně od tradičních plodin a budou potraviny označovány?