|
Solární
boom
Fotovoltaický průmysl zažívá v posledním desetiletí opravdový boom.
Každý rok se vyrobí a prodá v průměru vždy o 16 % solárních článků více
než v roce předchozím. Vloni poskočil světový trh dokonce o více než
dvacet procent. Solárních článků se prodalo tolik, že by to poskládalo
výkon 150 MW. To by stačilo zásobovat elektřinou zhruba 100 000 domácností.
To je výkon, který by dokázal rozsvítit 10 milionů kompaktních žárovek.
Dobrou zprávou pro životní prostředí je fakt, že
na tomto rozmachu se významně podílí už i solární systémy podobné tomu,
jež mě okouzlil v Amsterdamu, dodávající elektřinu do veřejné sítě.
Ty totiž mohou postupně nahrazovat tepelné elektrárny a snižovat tak
emise oxidu uhličitého způsobujícího globální oteplování a klimatické
změny. Fotovoltaika se začíná prosazovat i ve větších měřítkách. Vznikají
už první velké fotovoltaické elektrárny. Největší z nich o výkonu 3,3
MW "běží" v Itálii. Mluví se však již o první 100 megawattové elektrárně,
která by mohla být postavena v Indii. Podle odborníků mají ale budoucnost
zejména menší zdroje umístěné na střechách nebo fasádách domů. Solární
systém o ploše 20 metrů čtverečních umístěný na střeše rodinného domku
je dnes schopen dodávat až 2 kW elektrického výkonu. V našich zeměpisných
šířkách to znamená přibližně 2000 kWh ročně. Takové množství proudu
stačí pokrýt zhruba polovinu běžné rodinné spotřeby. Na střechách domů
fotovoltaické panely nikomu nevadí. Ve většině případů naopak vytvářejí
velmi estetický dojem.
 Fotovoltaika
a mobilní telefony
Všechno má ale svá úskalí a v případě solárních článků, jinak ekologicky
čistého zdroje elektřiny, je to prozatím jejich poměrně vysoká cena.
Solární elektřina je stále dva až desetkrát dražší než elektřina, kterou
kupují odběratelé z veřejné sítě. Vše ale nasvědčuje tomu, že to tak
už dlouho nezůstane. Elektřina ze sítě ve skutečnosti stojí mnohem víc,
než kolik se za ni účtuje odběrateli. Většina vlád totiž výrobu elektřiny
z fosilních paliv a jádra masivně dotuje. Jen státy Evropské unie vydávají
na takové dotace přibližně 15 miliard dolarů ročně. V ceně elektřiny
navíc stále není zahrnuto poškozování životního prostředí. Pro solární
energii hovoří i to, že cena fotovoltaických článků neustále klesá (od
roku 1980 již o 80 %). Očekává se, že hromadnou výrobou a prodejem fotovoltaických
článků se jejich cena dále výrazně sníží. Fotovoltaika je vlastně technologie
podobného druhu, jako například kalkulačky či mobilní telefony. A právě
u těchto předmětů klesla jejich původně vysoká cena na zlomeček původní
hodnoty během několika málo let.
 Je
pravděpodobné, že ve 3. tisíciletí bude lidstvo využívat už jen jeden
jediný jaderný reaktor - Slunce.
Milion
solárních střech
Jedním z katalyzátorů rozvoje solární energie by se mohly stát velké
mezinárodní společnosti. Ty totiž mohou investovat do výstavby továren
na výrobu fotovoltaických článků. Ropné koncerny Shell a BP už vložily
do "Slunce" první zlomečky svých ropných superzisků. Společnost BP vloni
například zakoupila firmu Solarex, která ročně vyrobí fotovoltaické
články o celkovém výkonu 30 MW. Solarex má dnes 20 % podíl na světovém
trhu a je vůbec největším výrobcem těchto zařízení na světě. Dlouho
to však nemusí platit. Japonská Kyocera by měla v roce 2001 zvýšit svoji
výrobní kapacitu na dvojnásobek tohoto množství. Plány dalších firem
jsou ještě ambicióznější. Druhým hráčem, bez kterého se "solární hra"
zatím neobejde, jsou vlády. Vzpomeňme jen, jak počáteční podpora písíčkám
ze strany zejména americké administrativy napomohla tomu, že výkonné
osobní počítače jsou dnes přístupné široké veřejnosti. Bylo by iluzí
domnívat se, že solární energie se prosadí sama jen díky "neviditelným
silám trhu". Aby se stala konkurenceschopnou, potřebuje dnes fotovoltaika
takovou podporu států a vlád, jaké se ve své době dostalo rozvoji uhelné
nebo jaderné energetiky. Problém je v tom, že Sluníčko nemá žádnou "solární"
lobby ani v Bruselu ani v Bílém domě. Zdá se, že dokud vlády a velké
nadnárodní společnosti nenajdou způsob, jak mezi Slunce a nás strčit
své hodiny, budou stále tvrdit, že využití sluneční energie patří budoucnosti.
V posledních letech se ale situace přece jen začíná měnit. Některé vlády
se již vyslovily pro konkrétní podporu fotovoltaických systémů. Japonsko
nyní financuje program, podle nějž by do roku 2000 mělo být na japonských
ostrovech v provozu 70 000 solárních střech dodávajících elektřinu do
veřejné sítě. Ve Spojených státech je úspěšně rozběhnutý ještě ambicióznější
program "Milion solárních střech". O podobném programu se nyní mluví
i v Evropské unii. Pro evropské politiky není bez zajímavosti, že milion
solárních střech by znamenal nejméně 58 tisíc nových pracovních míst.
 Solární
energie a globální oteplování
Přes současný raketový start mají solární články budoucnost teprve
před sebou. Jestliže se jejich výroba bude každoročně zvyšovat o 25
%, může v roce 2020 kapacita "solárních elektráren" dosáhnout výkonu
106 000 MW a vyrábět více elektřiny než 50 Temelínů dohromady. To je
sice pořád málo na to, aby to mohlo zastavit globální oteplování, ale
fotovoltaická energie není jediný obnovitelný zdroj, který máme. Energie
větru, vody i biomasy - to vše má svůj původ v slunečním záření. Už
v příštím století lidstvo přejde na tyto obnovitelné zdroje energie.
Je téměř jisté, že na éru spalování uhlí a ropy se bude jednou vzpomínat
jako na krátkou a stupidní epizodu lidských dějin. Téměř věčný a nevyčerpatelný
zdroj čisté energie máme nyní takřka na dosah ruky. Vždyť Slunce bude
na naší obloze zářit ještě nejméně 7 miliard let.
Budoucnost
mají především menší zdroje umístěné na střechách a fasádách rodinných
domů.
Tento dům Susan Roafové je schopen získávat ze sluníčka až 4 kilowatty
špičkového výkonu.
|
Geniálně
prosté aneb prostě geniální 
