Příběh zvaný dioxin

V sobotu desátého července 1976 byl v Sevesu krásný slunečný den. Rtuť na teploměru vystoupila ke třiceti stupňům Celsia a děti si vyrazily hrát. Některé zamířily i do okolí nedaleké chemičky. Právě v té chvíli ale v závodě vybuchl chemický reaktor a z ventilu umístěného mimo budovu vytryskly do ovzduší horké jedovaté páry. Vytvořil se bílý mrak a mírný vánek jej zanesl k městečku. Ptáci, které zasáhl v letu, padali mrtví k zemi. Mrak pokryl plochu dlouhou pět kilometrů a širokou sedm set metrů. Děti si nic netušíce hrály dál. Brzy se však u nich začaly projevovat první příznaky otravy - bolesti hlavy, dýchací potíže a svědění pokožky.

Tragédie nekončí

U italského městečka Seveso v továrně patřící firmě Hoffmann - Laroche tehdy explodoval reaktor na výrobu chlorovaných herbicidů. Jedovaté páry, které unikly do ovzduší, obsahovaly mimo jiné i dva kilogramy jedné z nejtoxičtějších látek - 2,3,7,8 tetrachlordibenzo-p-dioxinu.
Následující dny ukázaly, jak se průmysl snaží nehodu ututlat, jak klame veřejnost a zamlčuje fakta, jen aby nepoškodil svou pověst a nepřišel o zisk. Ještě týden po havárii se v chemičce pracovalo, jako by se nic nestalo. Nakonec však zaměstnanci začali stávkovat. Nejdříve vedení firmy tvrdilo, že unikl pouze 2,4,5-trichlorfenol. Teprve po čtrnácti dnech přiznali, že v uniklém mraku byl dioxin. V postižené oblasti byl vydán zákaz konzumovat ovoce a zeleninu.

Desetitisíce kusů drobného hospodářského zvířectva musely být utraceny.

Bezprostředně po havárii sice nikdo nezemřel. Na následky otravy však onemocnělo více než 200 dospělých a mnoho dětí. Tím však tragédie Sevesa nekončí. Po dvaceti letech došlo v této oblasti k prudkému nárůstu rakoviny...

Agent Orange
Co jsou to vlastně dioxiny? Do povědomí veřejnosti se tyto látky dostaly v 70. letech v souvislosti s tajemným prostředkem Agent Orange. U amerických veteránů, kteří se vraceli z války ve Vietnamu, se objevovaly podivné zdravotní problémy. Mezi nimi převládaly zejména celková malátnost a otupělost, nesnesitelné svědění těla, vyrážky, ztráta zájmu o sex, neplodnost, poškození jater a rakovina. U novorozenců, které se těmto válečným veteránům rodily, se vyskytly nejrůznější defekty. Později se ukázalo, že zdravotními problémy trpěli právě ti vojáci, kteří během války přišli do styku s chemickou látkou zvanou Agent Orange.

Mezi lety 1962 a 1971 bylo chemikálie Agent Orange spotřebováno téměř 50 miliónů kilogramů. Američtí vojáci používali tento vysoce toxický herbicid jako defoliant, kterým plošně kropili džungli v jihovýchodní Ázii. Chemické "ošetření" džungle bylo součástí bojových operací. Krátce po postřiku totiž v džungli opadalo všechno listí a krajina zůstala úplně holá - nepřátelské jednotky se neměly kam ukrýt. Toxické účinky válečné biocidy však postihly obě strany. Vyšetřování ukázala, že Agent Orange byl směsí herbicidu 2,4,5-T a 2,4-D. Obě tyto chemikálie byly silně kontaminovány dioxinem.

Kdo dioxiny vyrábí?
Dioxiny vznikají jako vedlejší produkt průmyslové výroby, které se účastní chlor. Jako příklad lze uvést výrobu PVC nebo bělení buničiny sloučeninami na bázi chloru. Nejvýznamnějším zdrojem tohoto superjedu jsou ale spalovny. Dioxiny vznikají tehdy, jsou-li při hoření přítomny chlorované sloučeniny. V domácích topeništích mohou dioxiny vzniknout, spalujeme-li například lino z PVC, vinylové tapety nebo jiné PVC výrobky. Dioxiny se však mohou tvořit i v přírodě, například při požárech lesů. Ty se však podílejí na celkových emisích dioxinů nepatrnou měrou, pouze jedním procentem.

David a Goliáš
Historie dioxinu je jedna velká napínavá detektivka. Nechybějí kamufláže, lži a podvody: manipulace průmyslu a vlád s daty stejně jako zfalšované studie. Pro širokou veřejnost je to příběh bolestí, útrap, proradnosti a hněvu. Je to příběh peněz a moci: Příběh o tom, jak průmyslové společnosti ovlivňují jednání a rozhodování vlád a jak konečné důsledky tohoto jejich počínání ovlivňují každodenní život celé planety.

Je to však také příběh lidské odvahy, odhodlání a boje, boje Davida a Goliáše, ve kterém má David čím dál tím víc navrch. Na začátku bylo nadšení malých skupinek odhodlaných lidí, kteří se rozhodli vyrazit do boje s průmyslem, vládami a často také s lidskou lhostejností. Od té doby stále přibývá těch, kdo se s dalšími dávkami dioxinů nehodlají smířit. V dlouhém výčtu tragédií způsobených dioxinem nechybí ani Česká republika. V 60. letech došlo k vážným únikům dioxinů v chemickém závodě Spolana Neratovice, kde se vyráběly chlorované pesticidy. Dioxinový skandál se tehdy podařilo ututlat. Kolik lidí zde na otravu dioxiny zemřelo a kolik má dodnes vážné zdravotní problémy, zůstává dodnes záhadou.

Zfalšované údaje
Při výbuchu v továrně firmy Monsanto v Nitro v západní Virginii v roce 1949 byli místní pracovníci zasaženi herbicidem 2,4,5 T, jenž byl kontaminován dioxinem. Po 30 letech byla provedena srovnávací studie "nezávislým" vědcem Dr. Suskindem, který však již předtím spolupracoval na společných projektech s firmou Monsanto. Hodnotilo se zdraví zaměstnanců, kteří byli při výbuchu zasaženi dioxinem a těmi, jež zasaženi nebyli. Protože studie údajně neprokázala mezi hodnocenými skupinami žádný rozdíl, Monsanto tvrdilo, že dioxin žádnou rakovinu nezpůsobuje a žádný dlouhodobý účinek dioxinu na lidské zdraví že neexistuje.

Nesrovnalosti ve studii Dr. Suskinda vyšly najevo až během soudního procesu proti firmě Monsanto, který se týkal úplně jiného případu. Suskindova studie byla v soudní při použita jako referenční zdroj. Ukázalo se, že její výsledky byly zmanipulovány. Vyšlo najevo, že úmrtnost u postižené skupiny byla o 65 % větší. Úmrtnost na rakovinu plic byla vyšší o 143 %, na rakovinu močových a pohlavních cest o 188 % a rakovinu močového měchýře dokonce o celých 809 %. Dnes je dioxin zařazen na seznam rakovinotvorných látek.

Příběh druhý
Jacksonvill, stát Arkansas, USA. Firma Vertec Chemikal, která zde v letech 1948 až 1986 vyráběla pesticidy, zanechala po sobě 30 tisíc barelů nebezpečných odpadů. Voda i půda okolo závodu byly kontaminovány do vzdálenosti stovek metrů. Státní úřady se rozhodly zbavit jedů tak, že zde postaví spalovnu. Oficiální místa tvrdila, že spalovna žádné dioxiny vypouštět nebude a účinnost prý bude 99,9999 procent. Přes velké protesty místních obyvatel byla spalovna v roce 1991 nakonec uvedena do provozu. Úřady analyzovaly vzorky vypouštěných emisí a výsledky označily za "obrovský úspěchů".
Místní občané se ale nevzdali. Obrátili se o pomoc mimo jiné na organizaci Greenpeace, která provedla vlastní analýzu a zjistila, že dosahované parametry ani zdaleka nejsou tak skvělé, jak se tvrdí. Spalovna emitovala 400krát více dioxinů, než se uvádělo. Na základě analýzy Greenpeace a následného šetření byla spalovna v roce 1993 uzavřena. David vyhrál nad Goliášem.

Vliv dioxinůna lidské zdraví Dioxiny se dostávají do těla kontaminovanou potravou, vdechováním a dotekem přes kůži. Tyto jedy se hromadí v lidském tuku, odkud se pak během let pomalu uvolňují. Dioxiny jsou dnes klasifikovány jako karcinogen první třídy.
Štítná žláza Dioxiny narušují hormonální činnost Prsa Během kojení mohou dioxiny přecházet od matky k dítěti Reprodukční systém Nižší počet spermií, afrofie varlat, poruchy plodnosti, ztráta schopnosti donosit plod Kůže Dioxiny mohou způsobit kožní onemocnění zvané chlorakne Tukové tkáně Duioxin se ukládá v tukových tkáních Krev Dioxin může být detekován v krevních testech

Kolik máme v těle?
Jak velké množství dioxinů už máme v těle? Při jaké hladině mohou tyto jedy způsobit onemocnění? Odpověď je prostá: již dnes je jich příliš mnoho, než abychom se mohli cítit bezpeční. Vědci zjistili, že množství dioxinů v lidském těle se nebezpečně blíží nebo dokonce překračuje hodnoty, při nichž u zvířat nastávají vážné zdravotní poruchy. To znamená, že každá další dávka může být nebezpečná .

Dioxiny a jim podobné sloučeniny se akumulují v rámci potravního řetězce, na jehož vrcholu stojí člověk. Převážná většina dioxinů se do těla dostává s potravou, zbytek dýcháním ze vzduchu, případně dotekem přes kůži. Protože se dioxiny hromadí v tukových tkáních, nejvíce jich je v tučném mase, sýrech a mléčných výrobcích s vysokým obsahem tuku.

Nejohroženější skupinou jsou novorozenci a zvláště vyvíjející se plod, u něhož se formují a rostou tělesné orgány. Dioxiny se do jejich těla dostávají krví přes placentu nebo mateřským mlékem, kde je jejich koncentrace obzvláště vysoká.

Bezpečná dávka?
Ačkoliv jsou dioxiny velmi jedovaté, akutní otrava zpravidla nehrozí. Přijímáme je totiž ve velmi malých množstvích. Odhaduje se, že člověk průměrné váhy jich za den přijme asi 120 pikogramů (0,000 000 000 12 gramů).

Avšak nebepečnější než akutní otrava může být právě dlouhodobé přijímání malých dávek. Americký úřad pro životní prostředí (US EPA) uvádí jako "bezpečnou" denní dávku dioxinu 0,01 pikogramů (pg) na kilogram tělesné hmotnosti. (Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí dávku vyšší, nicméně stále zcela nepatrnou 1-4 pg/kg tělesné hmotnosti.) Bezpečná denní dávka znamená, že denní příjem tohoto či nižšího množství by neměl vyvolat zvýšený výskyt rakoviny při určitém "akceptovatelném" riziku. Bohužel tato bezpečná denní dávka se vztahuje pouze na výskyt rakoviny a nezohledňuje působení dioxinu na imunitní systém, na činnost hormonů a další nepříznivé vlivy na lidské zdraví. Někteří odborníci tvrdí, že dioxin by mohl negativně působit i při dávkách mnohem nižších než je denní "bezpečný" limit. Naskýtá se otázka, zda něco takového jako "bezpečná dávka" vůbec existuje.