Spolchemie vypouští zakázané DDT

DDT a ekologické hnutí
Když se počátkem druhé světové války přišlo na to, že DDT zabíjí hmyz, začala být chemikálie oslavována jako dar z nebes. Švýcarský chemik Paul Muller dostal za tento objev dokonce Nobelovu cenu. Během války DDT skutečně pomáhalo zachraňovat lidské životy. Bylo používáno zejména v uprchlických a zajateckých táborech na hubení hmyzu, který přenáší malárii a skvrnitý tyfus. Po válce se DDT masivně prosadilo v zemědělství. Sovětští poradci se prý panicky obávali "amerického brouka" a nařídili českým zemědělcům nasadit chemickou zbraň. Na hektar pole se v té době stříkaly až dva kilogramy DDT. Pamětníci vzpomínají, že rostlinky byly od pesticidů celé bílé. V 60. letech však přišlo tvrdé vystřízlivění.

V roce 1962 uveřejnila americká genetička Rachel Carsonová svou slavnou knihu Tiché jaro (Silent Spring). Popsala v ní podivná úmrtí a zdravotní problémy lidí i zvířat, které se objevily v oblastech masového nasazení pesticidů. Carsonová předpověděla rakovinotvorné účinky DDT o několik let dříve, než byl o tom přinesen vědecký důkaz. Kniha se záhy stala celonárodním bestselerem a pomohla na svět rodícímu se ekologickému hnutí. Současný viceprezident spojených států Al Gore dodnes vzpomíná, jak jim maminka doma předčítala Tiché jaro, když byl ještě docela malý. V roce 1972 bylo DDT v USA zcela zakázáno.

Kde se DDT ve Spolchemii bere?
DDT patří mezi pomalu působící jedy, které přetrvávají v životním prostředí dlouhou dobu. Tato látka může způsobit například vznik rakoviny, poškození jater a oslabení imunitního systému. DDT navíc působí jako typický nervový jed, blokuje v organismu životně důležité enzymy a vyvolává hormonální poruchy. Aktivisté Greenpeace odebrali vzorek odpadních vod tekoucích z ústecké Spolchemie dne 13. srpna 1999 a nechali jej na vlastní náklady analyzovat v akreditované laboratoři Ecochem. Ve vzorku byla zjištěna přítomnost DDT v množství 0,77 mikrogramů na litr. Kromě DDT byly v odpadní vodě nalezeny další extrémně nebezpečné látky jako například hexachlorbenzen (HCB), lindan, heptachlor a methoxychlor.

Foto Greenpeace/Pavel Hořejší

Greenpeace se začalo ptát: Kde se DDT v odpadních vodách Spolchemie bere, když se tu již téměř 30 let nevyrábí. Je DDT v těchto množstvích jedovaté? Je možné, že by DDT ve Spolchemii vznikalo ještě i dnes?
Tato myšlenka není úplně nová. Poprvé Greenpeace upozornilo na DDT u Spolchemie již v roce 1997. Tehdy organizace nechala v laboratořích na univerzitě v britském Exeteru analyzovat vzorek sedimentů říčky Bíliny a nalezla v něm stopy DDT. Vedení Spolchemie únik této nebezpečné toxické látky z areálu závodu popřelo s tím, že stopy DDT nalezené v sedimentech Bíliny jsou prý jen dědictvím minulosti. ,Bylo nám to divné," vzpomíná Čestmír Hrdinka z Greenpeace. ,Izomer o, p-DDT, který jsme tehdy nalezli, má totiž velmi krátký poločas rozpadu. Tušili jsme, že DDT musí pocházet z novější doby."

Ryby plné jedů
Dne 24. září aktivisté Greenpeace uskutečnili akci, během níž znovu odebrali vzorky odpadních vod pro analýzu. Tentokrát za účasti novinářů. Vedení Spolchemie možnost úniku DDT ze svého závodu kategoricky popřelo. Vedoucí sekce pro životní prostředí Jaroslav Hájek prohlásil, že Spolchemie udělala analýzu svých výrobních procesů a ta existenci DDT neprokázala.
Avšak výsledky analýz vzorků, které Greenpeace ten den odebralo, přítomnost DDT znovu potvrdily. Vzorek odebraný přibližně v 11 hodin dopoledne obsahoval 0,031 mikrogramů DDT na litr odpadní vody. Ve vzorku odebraném o hodinu později bylo přítomno již 0,48 mikrogramů.
Zda DDT pochází ze současné výroby nebo skrytého rezervoáru z minulosti, by měla objasnit Česká inspekce životního. Ta ale soudí, že DDT, které Greenpeace v odpadních vodách Spolchemie naměřilo, příliš významné není. Množství tohoto jedu prý nepřesahuje povolené limity pro pitnou vodu. Je třeba si ale uvědomit, že že limity byly nastaveny v době, kdy se toho o škodlivých účincích DDT příliš nevědělo.