GREENPEACE ŽÁDÁ GLOBÁLNÍ ZODPOVĚDNOST FIREM
SPOLANA NERATOVICE MEZI FIREMNÍMI ZLOČINCI
Praha
4. června 2002 - Požadavek širší zodpovědnosti průmyslových podniků
dnes adresovala mezinárodní ekologická organizace Greenpeace jednotlivým
národním vládám. Studie nazvaná Firemní zločiny (1) shrnuje několik
desítek nejkřiklavějších globálních případů nezodpovědného chování firem
vůči životnímu prostředí a zdraví lidí. Na základě těchto skutečností
vznesla organizace Greenpeace požadavek nazvaný Bhopálské principy (2).
Jeho poselství je jednoznačné: vlády musí přijmout opatření, která budou
závazná pro celý soukromý sektor.
"Národní
vlády jsou zodpovědné za zdravý rozvoj celé společnosti, a proto nemohou
stále větší část své zodpovědnosti přenechávat soukromému sektoru. Naneštěstí
jednotlivé vlády stále častěji spoléhají na dobrovolné dohody s průmyslovými
podniky místo, aby rozvíjely mezinárodní nástroje, které by zabránily
nadnárodním společnostem proklouznout mezerami v legislativě,"
uvedl Jan Haverkamp, ředitel kampaní Greenpeace Česká republika.
Přestože
zisk firem plyne z možností globálního trhu, jejich zodpovědnost není
vyžadována v celosvětovém rozsahu. Toto je důvod, proč Greenpeace žádá
vytvoření mezinárodní legislativy, která by byla závazná pro celý soukromý
sektor. Nastal čas přijmout opatření, která stanoví práva a povinnosti
firem ve vztahu k veřejnosti a životnímu prostředí, právo veřejnosti
na informace o provozu podniku a ověření těchto skutečností. Součástí
těchto mezinárodních opatření by měla být náhrada škod a výdajů s tím
souvisejících.
"Studie
Firemní zločiny zahrnuje i Spolanu Neratovice, protože ta patří mezi
nejvíce znečištěná místa na světě. Zamoření Spolany obrovským množstvím
dioxinů vzniklo v letech 1965-68 a dodnes se nepodařilo ho odstranit,"
řekl MUDr. Miroslav Šuta, odborný konzultant Greenpeace pro toxické
znečištění (3).
Zodpovědnost
průmyslových podniků je v současnosti už natolik rozsáhlé téma, že se
jím zabývá celé spektrum nevládních organizací od ekologických aktivistů
až po podnikové odbory. Firemní zločiny spáchané na všech kontinentech
v celém spektru průmyslových aktivit (chemický průmysl, kácení lesů,
těžba ropy a uhlí, genetické inženýrství, jaderné technologie, vojenský
průmysl, rybolov apod.) jasně ukazují potřebu větší kontroly, dohledu
a zodpovědnosti firemních aktivit v globální ekonomice.
Další
informace:
MUDr. Miroslav Šuta, odborný konzultant Greenpeace ČR pro toxické
látky
mobil: 0603/443 140, tel.: 02/2431 9667, fax: 02/3333 2289
e-mail: miroslav.suta@cz.greenpeace.org
Dipl.
Ing. Jan Haverkamp (německy, anglicky, nizozemsky), vedoucí kampaní
Greenpeace ČR, mobil: 0603/569 243
e-mail: jan.haverkamp@cz.greenpeace.org
Mgr.
Tomáš Tetiva, mediální asistent
mobil: 0602/775 044
e-mail: tomas.tetiva@cz.greenpeace.org
Internet:
http://www.greenpeace.cz/agentorange/index.htm
Poznámky
pro editory:
(1)
Greenpeace Interenational: Corpoate Crimes, The Need for an international
instrumet on corporate accountability and liability, červen 2002
(2)
Greenpeace: The Ten Bhopal Principles on Corporate Accountability, In:
Greenpeace Interenational: Corpoate Crimes, červen 2002, výčet všech
deseti Bhopálských principů obsahuje příloha.
Dne
3. prosince 1984 došlo k největší chemické havárii v dějinách, když
unikl plyn z továrny firmy Union Carbide v indickém Bhopálu. Únik plynu
zabil nejméně 8000 lidí během prvních tří dnů po neštěstí a trvale poškodil
zdraví více než 150 000 obyvatel. Firma Union Carbide se pokusila unikla
svým závazkům a zodpovědnosti za tuto katastrofu tím, že zaplatila 470
mil. USD dolarů, aby se vyhnula soudním sporům s obětmi. Union Carbide
se nedávno sloučil s firmou DOW Chemicals, čímž vznikl největší chemický
podnik na světě. Tato společnost však dosud nepřevzala odpovědnost za
bhopálskou tragédii. Více o bhopálské tragédii viz http://www.greenpeace.cz/release/01/011203.htm
(3).
Více o toxickém znečištění ve Spolaně Neratovice na internetové stránce:
http://www.greenpeace.cz/agentorange/index.htm
Příloha:
Deset Bhopálských principů o zodpovědnosti firem
1.
Přijmutí Zásady č.13 protokolu z Ria. Nejdůležitější záležitostí bude
počátek diskuse o mezinárodním právním opatření, jehož součástí se stanou
národní zákony, která přijmou a uvedou v platnost Zásadu 13 protokolu
z Ria. Tak by měla být zajištěna zodpovědnost a kompenzace vůči obětem
znečištění a ekologických havárií.
2.
Rozšíření zodpovědnosti průmyslových společností. Společnosti musí být
zcela zodpovědné za jakékoliv škody, které vzniknou z jejich aktivity
a jsou příčinou škody na životním prostředí, majetku nebo zdraví lidí
a včetně zahrnutí následné rekultivace pozemku. Mateřské společnosti
stejně jako dceřiné a přidružené místní firmy musí nést zodpovědnost
za kompenzace a restituce. Společnosti musí nést zodpovědnost za všechny
aspekty jejich činnosti. Jednotlivé státy musí přijmout individuální
zodpovědnost pro řídící pracovníky a zaměstnance za všechny aktivity
či chyby firem, včetně jejich dceřiných společností.
3.
Zajistit zodpovědnost průmyslu za škody, na které se nevztahuje národní
legislativa. Jednotlivé státy musí přijmout opatření, která zajistí
zodpovědnost firem za poškození zdraví lidí, majetku, biologické rozmanitosti
a životního prostředí, na které se nevztahuje národní legislativa. Zodpovědnost
se musí vztahovat i globální ekosystémy jakými jsou oceány nebo atmosféra.
Opatření musí zahrnout zodpovědnost za následné vyčištění životního
prostředí a jeho uvedení do původního stavu.
4.
Chránit lidská práva. Ekonomická aktivita nesmí omezovat základní lidská
a společenská práva. Jednotlivé státy mají zodpovědnost dohlížet na
základní lidská a společenská práva občanů, obzvláště pak právo na život,
právo na bezpečné a zdravé pracovní podmínky, právo na bezpečné a zdravé
životní prostředí, právo na lékařskou péči a náhradu za zranění a škody,
právo na informace a právo na účast v soudním procesu pro jednotlivce
a skupiny, které hájí tyto práva. Průmyslové společnosti musí respektovat
a dodržovat tyto práva.Jednotlivé státy musí zajistit účinné dodržování
těchto práv celým soukromým sektorem a zajistit jejich včlenění a prosazení
do národní legislativy.
5.
Zajistit veřejné projednávání a právo na informace. Jednotlivé státy
budou od průmyslových společností vyžadovat pravidelné zveřejňování
všech informací ve vztahu k životnímu prostředí, ať už se to týká jejich
provozů či produktů. Obchodní tajemství nesmí být nadřazeno zájmu veřejnosti
znát možná rizika a povinnosti, které vyplývají z provozu podniku, ať
už se jedná o znečištění vzniklé při výrobě produktu či produkt samotný.
Jakmile produkt společnosti vstoupí do veřejné sféry, neměly by zde
být žádná omezení na přístup veřejnosti k informacím o dopadu na životní
prostředí a zdraví z důvodu obchodního tajemství. Zodpovědnost firem
musí být prosazena prostřednictvím managementu, který bude mít na starost
vztah k životnímu prostředí a zveřejňování informací, které zajistí
veřejnosti jasný a důkladný přehled o dopadech na životní prostředí
a společnost.
6.
Dodržovat nejvyšší standardy. Jednotlivé státy zajistí, že společnosti
budou dodržovat nejvyšší standardy na ochranu základních lidských a
společenských práv včetně zdraví a životního prostředí. V souladu s
Článkem 14 protokolu z Ria, jednotlivé státy nedovolí nadnárodním společnostem
úmyslně se ucházet o nižší standardy v provozu a bezpečnosti v zemích,
kde režim ochrany zdraví a přírody nestanoví stejně náročné podmínky.
7.
Vyhnout se nepatřičnému vlivu průmyslu na vládní systém. Jednotlivé
státy budou spolupracovat, aby zabránily korupci, prosadily politicky
průhledné finanční mechanismy a zrušily vliv společností na veřejnou
sféru prostřednictvím příspěvků na volební kampaň a/nebo neprůhlednými
lobbystickými praktiky.
8.
Zachovat státní dohled nad potravinami. Jednotlivé státy musí zachovat
svůj dohled nad výrobou potravin prostřednictvím zákonů a opatření,
které zabrání genetickému znečištění ekologických produktů. Stejně tak
důležité je předejít patentování geneticky upravených zemědělských produktů.
9.
Přijmout zásady prevence a požadavek posouzení vlivu na životní prostředí.
Jednotlivé státy musí plně přijmout zásadu prevence v národním a mezinárodním
právu. Z toho vyplývá, že jednotlivé státy budou žádat po průmyslu,
aby předcházel poškození zdraví lidí či životního prostředí ještě než
se tak stane, pokud zde existuje hrozba vážného či nezvratného poškození
životního prostředí nebo zdraví aktivitou firmy, jejím provozem nebo
výrobky. Jednotlivé vlády budou žádat po společnostech, aby projednávaly
posouzení vlivu na životní prostředí s veřejnou účastí pro aktivity,
které by mohly být příčinou negativního dopadu na životní prostředí.
10.
Prosazovat čistý a trvale udržitelný rozvoj. Jednotlivé státy budou
prosazovat čistý a udržitelný rozvoj a přijmou národní zákony o ukončení
užívání, úniku a emisí nebezpečných substancí a skleníkových plynů a
jiných zdrojů znečištění. Další požadavek je na užívání přírodních zdrojů
obnovitelným způsobem a zachování biologické rozmanitosti.
|
