Chemický závod Spolana Neratovice leží asi 25 km severně od Prahy
na břehu Labe. V letech 1965 až 1968 se zde vyráběl chlorovaný herbicid
2,4,5 - T, které bývalý komunistický režim prostřednictvím obchodních
firem dodával do Vietnamu, kde z něj americká armáda míchala směs
známou jako "Agent Orange". Při výrobě tohoto herbicidu
vznikalo obrovské množství dioxinů a bývalé výrobní haly jsou dodnes
jedním z nejzamořenějších míst na zeměkouli. Objekty jsou již více
než 30 let opuštěny a uzavřeny. Dodnes v nich jsou zbytky zamořeného
výrobního zařízení, surovin a polotovarů ze zrušené výroby. Vzhledem
k obrovskému zamoření dioxiny není možné budovy opravovat, a proto
stále rychleji chátrají.
Greenpeace se v poslední době podařilo získat některé důležité
interní dokumenty Spolany, jež prokazují, že riziko ohrožení okolí
dioxiny je akutní a navíc s časem vzrůstá. V jednom z objektů se
zhroutila korozí narušená ocelová konstrukce částí střechy. Železobetonová
konstrukce zamořených objektů je narušena korozí do takové míry,
že ve zdi jedné z budov se již objevily trhliny. V budovách byly
naměřeny neuvěřitelně vysoké koncentrace dioxinů a zvýšené koncentrace
byly naměřeny i v okolí kontaminovaných objektů.
Dva zamořené objekty leží v zátopové oblasti a už v případě padesátileté
vody by mohly být nebezpečné dioxiny vyplaveny do okolí. Spodní
voda pod Spolanou je kromě dioxinů zamořena i řadou dalších nebezpečných
chemických látek: DDT, DDE, endrin, diendrin, lindan, benzen, 2,4,5
-T, heptacholoru, chloroformu, HCB, HCH atd.
Dioxiny a jejich vlastnosti
Dioxin je pravděpodobně jednou z nejtoxičtějších látek, kterou až
dosud člověk vyrobil. Tato pevná substance je velmi špatně rozpustná
ve vodě, lépe v tucích a v organických rozpouštědlech, je stálá
vůči kyselinám i alkáliím a extrémně odolná vůči teplotám.
Dioxin je enormně toxický při všech druzích expozice, je velice
rezistentní vůči přirozenému odbourávání a v životním prostředí
je schopen bioakumulace, tedy koncentruje se v tělech živých organizmů,
zejména v jejich tukové tkáni.
Dioxiny jsou rakovinotvorné látky, které poškozují imunitní systém.
U mužů mohou způsobovat snížení počtu spermií, poškození struktury
či dokonce atrofii varlat, zmenšení velikosti pohlavních orgánů.
U žen mohou snižovat plodnost, způsobovat poruchy funkce vaječníků
a závažné onemocnění dělohy, tzv. endometriózu. U dětí mohou způsobit
vrozené vývojové vady, poškození vývoje nervového systému (včetně
snížení poznávacích schopností) a narušit sexuální vývoj. Dioxinové
látky negativně ovlivňují funkce hormonálního systému člověka, zejména
mužských a ženských pohlavních hormonů, hormonů nadlevinek a štítné
žlázy, insulinu, ale také vitaminu A či melatoninu. Dioxiny jsou
toxické pro játra, slezinu, brzlík a kůži, mohou poškozovat metabolismu
tuků a glukozy až po vyvolání cukrovky.
Míra zamoření objektů
Chemické analýzy prokázaly extrémně
vysokou míru zamoření budov, ovzduší i půdy a podzemní vody. Nejvyšší
koncentrace dioxinů přes 24 000 ng TEQ dioxinů/g (!) byla naměřena
ve skladovaných zbytcích chemikálií, kterých se v objektu patrně
nacházejí tuny.
Akutní toxický účinek dioxinů v ovzduší zamořených budov prokázal
test s pokusnými králíky, který provedla katedra toxikologie Vojenské
lékařské akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové. Pokusní králíci
byli umístění v klecích uvnitř objektů tak, aby byli vystaveni pouze
vdechování vzduchu zamořeného dioxiny. První z nich uhynuli již
7. den pokusu a jejich pitvy prokázaly významné poškození jater,
plic a ledvin.
Likvidace dioxinového zamoření
V
červnu 1992 byla firmami ICF Inc. (USA), AQUA TEST, CHEMOPROJEKT
a EKOHYDROGEO vypracována studie zabývající se starými ekologickými
zátěžemi ve Spolaně zahrnující mj. i objekty zamořené dioxiny. Na
základě této studie byla podepsána smlouva s Fondem národního majetku
ČR č. 33/94, kterou se FNM zavazuje podílet se na financování likvidace
starých ekologických zátěží až do výše 4 329 mld. Kč. První ze zamořených
objektů (A 114) byl v roce 1998 částečně rozebrán a částečně zalit
do betonového sarkofágu, na který bylo spotřebováno asi 1000 m3
betonu. Náklady na tuto asanaci činily podle vyjádření Spolany 66
mil. Kč.
V lednu 2001 byla firmou Aquatest dokončena tzv. "Analýza
rizik" pro dioxiny kontaminované objekty A 1420 a A 1030, kterou
jak vedení Spolany, tak odpovědné státní orgány odmítly poskytnout
veřejnosti. Zpráva navrhuje 12 teoreticky možných způsobů, jak naložit
s dioxinovým zamořením s předpokládanými náklady 300 až 400 milionů
Kč. Podle názoru Greenpeace však mohou některé z navržených postupů
představovat obrovské riziko pro zdraví lidí i životní prostředí,
např. "demolice za použití trhavin následovaná spálením".
Katastrofa a její oběti
Během let 1965až 1968 onemocnělo ve Spolaně v důsledku dioxinového
zamoření asi 80 lidí. Z toho bylo hospitalizováno 55 postižených,
jejichž průměrný věk v době prvního nemocničního přijetí byl 36,3
let. Intoxikace se nejčastěji projevila kožními změnami zvanými
chlorakné. Na kůži se vytvářely cysty, které často zhnisaly, většina
změn byla na obličeji, trupu a genitálu. Mnohé projevy byly tak
těžké a rozsáhlé, že změnily zevnějšek nemocného k nepoznání.
Dioxin
však vedl i k poruše metabolismu porfyrinů, která se projevila temným
zbarvením pokožky a dalším změnami provázejícími jaterní porfyrii.
Častým nálezem byla též porucha metabolismu cukrů a tuků, únava
a slabost dolních končetin, která byla prokázána i elektromyografickým
vyšetřením.
Podle vyjádření jedné z ošetřujících lékařek je pravděpodobné,
že dioxin byl přímo zodpovědný i za poruchu činnosti mozku zjišťovanou
při psychiatrickém vyšetření postižených. Na psychických změnách
se však patrně podílela i zoufalá situace nemocných: nejistota z
budoucnosti, zohyzdění a strach ze smrti.
Když MUDr. Vejlupková zveřejnila v roce 1981 v americkém odborném
časopise "Archives of Environmental Health" referát o
průběhu otravy dioxiny u pracovníků Spolany, měl tento článek celosvětový
ohlas. Přestože MUDr. Vejlupková plně respektovala zákaz komunistického
režimu a neuvedla místo dioxinové havárie, stala se pro tehdejší
moc "černou ovcí" poškozující tzv. "dobré jméno socialistického
Československa" v zahraničí.
Spolana Neratovice, Agent Orange a Vietnamská
válka
Pod názvem "Agent Orange" se skrývá směs butylesteru
2,4,5-trichlorfenoxyoctové kyseliny (2,4,5-T) a butylesteru 2,4,-dichlorfenoxyoctové
kyseliny (2,4 -D). První z těchto látek byla v letech 1965 až 1968,
jak již bylo popsáno, vyráběna v dnes zamořených objektech Spolany.
Americká armáda používala Agent Orange v masovém měřítku jako tzv.
defoliant v boji proti komunistickým jednotkám, skrývajícím se v
džunglích Vietnamu. K výrobě Agent Orange Američané používali 2,4,5-
T vyrobený mj. právě v Neratovicích. Spolana tehdy prostřednictvím
podniku zahraničního obchodu dodávala své produkty do Vietnamu,
kdy byl Agent Orange připravován přímo na leteckých základnách USA.
Právě komponent 2,4,5- T vyráběný ve Spolaně, způsoboval vážné zdravotní
problémy, protože byl podle dostupných informací vůbec nejvíce kontaminován
dioxiny.
Kromě pracovníků Spolany byly kontaminovaným herbicidem postiženy
i tisíce amerických vojáků (dnes válečných veteránů) a statisíce
obyvatel Vietnamu. Dodnes jsou dioxinem zamořeny rozsáhlé plochy
vietnamského území.
Připravil:
MUDr. Miroslav Šuta, Greenpeace Česká republika
Českomalínská 27, 160 00 Praha 6
tel: 02-24 31 96 67, fax: 02-311 22 89, mobil: 0603-443 140
e-mail: miroslav.suta@cz.greenpeace.org
Interenet: http://www.greenpeace.cz
Prameny:
(1) Asanace objektu
A 114 - Dokumentace hodnoceni vlivu na životní prostředí dle zákona
č. 244/92 Sb., Chemoprojekt Praha, duben 1996
(2) Petra Stypová: Český Agent Orange (ze Spolany Neratovice),
Alternativa 1996, http://www.ecn.cz/dioxin/izspo01.htm
(3) Reakce Spolany a.s.na článek "Český Agent Orange",
http://www.ecn.cz/dioxin/spolrea.htm
(4) Okresní úřad Mělník, referát životního prostředí, dopis
z 30.4.2001
(5) Spolana a.s., dopis generálního ředitele z 18. 4. 2001
(6) iDNES - http://www.idnes.cz
(7) Ron Moreau, Newsweek, 3. května 1999
(8) Oldřich Lukš: 150 hoří, 12/2001, http://www.mvcr.cz/casopisy/150hori/2000/prosinec/luks.html
|