Konflikt kvůli ropě

Bush se zjevně snaží získat kontrolu nad zásobami ropy v Iráku.

Shrnutí

Kontrola zásob ropy je ústředním motivem vojenské konfrontace Bushovy administrativy s Irákem. Jednostrannost nového amerického postoje k bezpečnosti ve světě po 11. září byla nevyhnutelně propojena s důležitostí kontroly nad zásobami ropy. Závislost ekonomiky na ropě nutí americkou zahraniční politiku klást rovnítko mezi kontrolu nad ropou a svými "životními zájmy". Celé dvě třetiny světových dodávek ropy pochází z Perského zálivu, čímž se kontrola nad touto oblastí stává velmi důležitou.

Boj o kontrolu nad ropnými nalezišti zvýšil celkové napětí ve světě. Produkce a použití ropy destabilizovala vlády a má antidemokratický dopad na země produkující ropu. Spotřeba ropy způsobuje klimatické změny, které představují největší současnou ekologickou hrozbu.

Ropné společnosti jako ExxonMobil (v Evropě známá jako ESSO) používají svého vlivu k oslabení snah o eliminaci klimatických změn a dále zvyšují americkou závislost na ropě. Příspěvky společnosti ExxonMobil na volební kampaň Republikánské strany v roce 2000 dosáhly více než 1 milion dolarů Tyto peníze je třeba připočíst k milionům dolarů, které ExxonMobil vydal na reklamní kampaň zaměřenou proti Kjótskému protokolu.

Greenpeace věří, že skutečné bezpečnosti dosáhneme pouze tehdy, když se zbavíme závislosti na ropě a přejdeme na výrobu energie z čistých obnovitelných zdrojů.

Poháněna ropou

Světová ekonomika dnes stojí na používání fosilních paliv, jako jsou uhlí, plyn a ropa. Zajištění těchto zdrojů se stalo hlavní hnací silou americké zahraniční politiky.

Spojené státy se stávají stále více závislé na zahraničních dodávkách ropy. V roce 2001 dovážely Spojené státy 54% své potřeby, v porovnání se 2% v roce 1950. Spojené státy se podílí na celkové světové spotřebě asi 25%, ale samy vlastní pouze 3% celkových zásob (1).

Od svého zvolení George W. Bush soustavně uváděl, že Spojené státy čelí energetické krizi. Ačkoli pro takové tvrzení existuje jen velmi málo důkazů, velkou část své politiky a přijatých opatření postavil právě na tomto předpokladu.

Odpověď Bushovy administrativy na "energetickou krizi" se zaměřila pouze na stranu nabídky bez jakékoli snahy o snížení domácí poptávky po ropě.

Postoj v energetické politice, který by se dal označit jako "vyvrtat, vytěžit a zničit", ohrožuje některé z nejméně dotčených přírodních oblastí Spojených států a zvyšuje znečištění vzduchu. Přitom celá produkce v Arktické přírodní rezervaci (Arctic National Wildlife Refuge) vynese pouze 6 měsíční dodávku ropy pro Spojené státy.

Kromě svého dopadu ve Spojených státech tak důraz pouze na stranu nabídky přirozeně vede k agresivní zahraniční politice. Skupina pro národní energetickou politiku vedená vicepresidentem Cheneym došla k závěru, že energetická bezpečnost by se měla stát prioritou obchodní a zahraniční politiky. V nedávném prohlášení ke kongresu prohlásil generál Anthony Zinni, že Spojené státy "musí mít zajištěn volný přístup ke zdrojům v oblasti (Perského zálivu)" .

Irák má druhé největší zásoby ropy na světě, více než potvrzené zásoby v oblastech Kaspického moře, Sibiře, Aljašky, Severního moře a Západních Shetlend dohromady (2).

Ropa prosakuje hluboko do Bushovy administrativy. Kromě samotného prezidenta Bushe je vicepresident Cheney bývalým generálním ředitelem gigantu Hulliburton, společnosti zabývající se poskytováním služeb pro ropný průmysl. Ministr obchodu Donald Evans a ministr pro energetiku Stanley Abraham pracovali pro ropný gigant Tom Brown. Poradkyně pro národní bezpečnost Condoleeza Rice je bývalou členkou správní rady Chevronu, který po ní dokonce pojmenoval jeden ze svých tankerů.

Firemní znečišťovatelé za volantem

V důsledku známé náklonnosti členů Bushovy administrativy k ropným společnostem není překvapivé, že energetická politika otevřela dveře firemním znečišťovatelům.

Společnosti jako ExxonMobil tvrdě pracovaly na ochraně těžiště svojí práce. ExxonMobil v posledních 10 letech oslaboval každou snahu o snížení světové závislosti na ropě tlakem na americkou vládu, aby upustila od závazků z Kjótského protokolu.

Na volební kampaně v roce 2000 věnoval ExxonMobile 1 375 250 USD - mezi ropnými a plynařskými společnostmi hned druhý za Enronem (ten zkrachoval v důsledku účetních podvodů v roce 2002). Z toho 89% šlo na podporu republikánských kandidátů. Svou snahou oslabit úsilí o snížení světových plynných emisí prodlužuje ExxonMobil závislost Spojených států na ropě a jejich propojení s mnohdy politicky nestabilními zeměmi, které produkují ropu.

Rozpočet na lobovací aktivity v roce 1999 dosáhl v ExxonMobilu 11,7 milionů USD a byl pátým nejvyšším v USA. Výsledkem je, že Bush hovoří za ExxonMobil. Po intensivním lobování Bushe, aby pohřbil protokol, což Bush udělal v roce 2001, vyrukoval Exxon s reklamní kampaní popisující Kjótský protokol jako "od základu špatný" a "fatálně zpolitizovaný". O dva měsíce později popsal Bush protokol jako "fatálně špatný v základních směrech"(3).

"Jestliže chcete mluvit o Iráku a nemáte strach, že budete dán do souvislosti s ExxonMobile či ropným průmyslem, mohl byste hovořit na téma ropa," podle Bushova poradce pro energetiku anonymně citovaného ve Wall Street Journal. (4)

Skutečná bezpečnost

Spalování ropy a dalších fosilních paliv způsobuje klimatické změny, které mají potenciál radikálně poškodit celý ekosystém. Změna klimatu zasáhne každého a vše na Zemi, jak potvrdil Mezinárodní panel pro klimatické změny (IPCC). Ten byl založen Světovou meteorologickou organizací a Environmentálním programem OSN a zahrnuje na 2000 špičkových světových vědců.

Lidé ve Spojených státech a jiných zemích závislých na ropě získají skutečné bezpečí pouze tehdy, pokud dosáhnou energetické nezávislosti. Kombinace energetické efektivnosti a přechodu na ekonomiku založenou na čisté energii z obnovitelných zdrojů je nejrychlejší cestou k dosažení tohoto cíle. Kromě toho je to nejlevnější způsob.

Porovnání předpokládaných nákladů na válku s cenou energetické bezpečnosti je k pláči.

Bílý dům odhaduje náklady na válku v rozmezí 90 až 250 miliard USD. Mnoho komentátorů uvádí USD 200 miliard. Pro srovnání - válka v Perském zálivu v roce 1991 stála Spojené státy odhadovaných 61 miliard USD. Přitom 90 miliard USD by zajistilo čistou energii z obnovitelných zdrojů pro 1,6 miliard lidí, tedy pro čtvrtinu světové populace, která nemá přístup k elektřině. Tyto peníze by pomohly jednak zahájit udržitelný rozvoj a současně by zabránily smrti 2,5 milionů žen a dětí, které umřou každý rok v důsledku znečištění svých domovů při vaření na otevřeném ohni. (5)

Za 200 miliard dolarů by se dalo koupit:

- solární systém v hodnotě 2000 USD pro každou ze 100 milionů amerických domácností.
- 10 milionů hybridních vozů Honda nebo Toyota, které ujedou 40 mil na 1 galon paliva a které by mohly nahradit 10 milionu aut, které ujedou méně než 20 mil na 1 galon. Doprava se současně podílí 30% na amerických ročních emisích CO2. Množství uspořeného paliva by tak v přepočtu na litry činilo 14,2 miliard litrů.
- 330 000 větrných elektráren v cenách z roku 1998 za 600 kW elektrárnu (500 až 650 000 USD) bez započtení úspor při zvýšené produkci. (6)

A co by se dalo koupit ještě?

- 13 miliard USD ročně by nakrmilo všech 30 000 dětí, které denně umírají v důsledku hladu.
- 10 miliard USD by zastavilo šíření AIDS v Africe, kde denně na tuto nemoc zemře 6000 lidí.

Více informací:

1. Gary Gallon, The Gallon Environment Letter, Special Issue on Oil and Iraq, Vol 6, No 26 October 30, 2002
2. Professor Paul Rogers, Iraq: Consequences, Oxford Research Group Briefing Paper, October 2002
3. A Decade of Dirty Tricks, ExxonMobil's attempts to stop the world tackling climate change. Greenpeace, May 2002.
4. Wall Street Journal, 13,01,03.
5. ITDG "Sustainable Energy for Poverty Reduction", (ITDG, IT Consultants, IT Power and ITDG Latin America and Greenpeace, p. 65, Intermediate Technology Development Group, The Schumacher Centre for Technology and Development, Bourton-on-Dunsmore
Rugby Warwickshire CV23 9QZ, United Kingdom tel: +44 (0) 1926 634400
fax: +44 (0) 1926 634401 e-mail: alisond@itdg.org.uk
6. Danish Wind Industry Association: propočet na základě cen z r.1998

Zpět na stanovisko Greenpeace k válce v Iráku pod vedením USA