Hana Pernicová
Vítězství ochrany přírody v Antarktidě

Antarktické ekosystémy jsou tak křehké,
že otisk nohy na lišejníkovém polštáři zde může zůstat nezměněn po celá desetiletí.

Mezinárodní dohody o ochraně Antarktidy

Dne 14. ledna 1998 vstoupil v platnost Protokol o ochraně životního prostředí Antarktidy, tzv. Madridský protokol. Zmíněný Protokol se stal mezinárodním zákonem poté, co jej formálně ratifikovalo Japonsko - poslední z 26 členských států Antarktické smlouvy, které tak musely učinit.

Protokol zakazuje veškerou těžbu nerostů v Antarktidě na dobu přinejmenším 50 let a zavádí povinnou vstupní proceduru pro veškeré návštěvníky Antarktidy, od turistů až po vládní expedice. Zavádí též přísná a právně závazná opatření ohledně ochrany fauny a flóry, znečištění moře a zacházení s odpady.

Po více než 10 let vedla organizace Greenpeace kampaň, jejímž cílem bylo uchovat Antarktidu jako obrovskou vědeckou laboratoř, jako poslední část světa, kde se zachovala opravdu divoká příroda. Greenpeace šlo příkladem tím, že v období 1987 -1991 provozovalo na Antarktidě svou vlastní ukázkovou polární vědeckou základnu Světový park (World Park Base), která byla navržena tak, aby měla minimální dopad na okolní prostředí. Spolu s dalšími ekologickými organizacemi Greenpeace usilovalo o to, přitáhnout k Antarktidě pozornost veřejnosti. Cílem bylo zvrátit dřívější rozhodnutí států Antarktické smlouvy, jímž zde byla povolena devastující těžba.

Zatímco kontinent sám je nyní chráněn, Jižní ledové moře - chráněná oblast pro velryby ve vodách kolem Antarktidy - čelí novým hrozbám. Japonsko totiž i nadále zabíjí několik set plejtváků malých ročně, a to navzdory celosvětově platnému zákazu lovu. Celé flotily plovoucích konzerváren zde brázdí mořskou hladinu v honbě za lukrativními druhy lovných ryb a během plavby zabíjejí i statisíce žraloků a desetitisíce albatrosů.

Antarktida a její ochrana

Zpět - OBSAH