Vyřeší geneticky manipulované potraviny problém hladu?

Biochemické koncerny slibují, že geneticky manipulované potraviny již zakrátko vyřeší problém hladu na naší planetě. Avšak než k tomu dojde, budou prý nejdříve muset rozšířit smrtící gen Terminátor.

Ty tam jsou doby, kdy děti dělaly grimasy při pomyšlení, že místo sladkostí a kyprých buchet budou muset chroupat zeleninu. Rodiče si konečně mohou oddechnout. Díky pokroku v genetice si již brzy půjdeme do supermarketu koupit mrkev s vůní nugátu či fazole, co budou chutnat po marcipánu. Genetičtí inženýři pro nás nachystali dokonce i ,turbo" kapra, který prý báječné vyroste už za 2 roky. Postará se o to lidský gen, jenž zázračně urychluje růst. Biochemické koncerny nyní slibují, že geneticky manipulované potraviny již zakrátko vyřeší problém hladu na celé planetě. Avšak než k tomu dojde, budou prý muset rozšířit smrtící gen Terminátor. Ten ovšem nejspíše zruinuje právě ty nejchudší drobné zemědělce ve třetím světě. Že tato vize patří do kategorie sci-fi? Omyl! Právě tohle je realitou dneška v oblasti geneticky manipulovaných potravin.

Fishberry - jahoda křížená s rybou
Geneticky modifikované organismy nebo-li GMO jsou organismy (bakterie, rostliny i zvířata), jejichž genetická výbava byla záměrně změněna vnesením cizorodé genetické informace. Do obyčejných rajčat se tak vnáší například gen z baktérie, do jahod zase gen z ryby a do kapra lidský gen urychlující růst. K podobné ,výměně informací" mezi rostlinami a živočichy v přírodě normálně nedochází. Pouze s velkou dávkou obrazotvornosti by bylo možno si představit jahodu v mileneckém objetí s rybou, natožpak čekat, že ti dva spolu zplodí životaschopného potomka. Zatímco v přírodě probíhá výměna genetické informace mezi jedinci téhož druhu, případně druhy úzce příbuznými, u GMO se v laboratořích do hostitelského organismu vnáší cizorodé geny ,šité na míru". Děje se tak na objednávku velkých nadnárodních společností, které si takto vytvořené organismy nechávají patentovat jako průmyslové zboží.

Co z toho má spotřebitel?
Vnášení cizích exotických genů má změnit některé vlastnosti organismů. Vizi budoucího zemědělství spatřují genetici v nových rostlinách a zvířatech, které prý budou odolnější vůči škůdcům a budou mít vyšší výnosy či užitkovost. U geneticky manipulovaných potravin se má zase prodloužit trvanlivost či zlepšit kvalita. Obyčejná rajská jablíčka jsou například pozměněna tak, aby se odstranilo jejich přirozené měknutí. Rajčata pak zůstávají na pultech supermarketů ,čerstvá" po celé měsíce. Jakkoliv se reklama snaží vzbudit dojem, že prospěch z geneticky manipulovaných potravin bude mít obyčejný spotřebitel, skutečný zisk tyto vynálezy zatím přinášejí pouze jejich autorům - velkým nadnárodním společnostem. Americký biochemický gigant Monsanto například ,vytvořil" speciální geneticky manipulovanou sóju odolnou vůči herbicidu Roundup. Výhradní právo na výrobu tohoto totálního rostlinného jedu má právě firma Monsanto. Patent na Roundup však vyprší už v roce 2000 a Monsanto proto vymyslelo plán, jak své zisky udržet. Nechává si postupně patentovat tzv. Roundup Ready plodiny - geneticky manipulované odrůdy odolné vůči jím vyráběnému herbicidu. A tak zatímco jsou spotřebitelům slibovány ,lepší" a "kvalitnější" potraviny, na trh se dostávají plodiny, jejichž hlavní výhoda spočívá v tom, že snesou vyšší dávky chemických jedů. Pokud je u některých plodin vytvořena nějaká "exotická" vlastnost, jako například prodloužená trvanlivost u již zmíněných rajčat, profitují z toho především dodavatelé a suparmarkety. Díky delší životnosti rajčat mají totiž menší ztráty. Spotřebiteli se jaksi zapomene říct, že kupuje rajče, které leží ve skladu déle a má díky tomu pravděpodobně i méně vitamínů.

Terminátor způsobuje, že rostliny "vraždí" svá vlastní semena. Zemědělské plodiny, jako například obilí či kukuřice, se pak nemohou rozmnožovat a zůstávají neplodné.

Horší než toxické znečištění
I zapřisáhlí skeptici ovšem přiznávají, že genové technologie mohou mít v určitých konkrétních případech i pozitivní uplatnění. V medicíně a humánní genetice se díky nim například zlepšila diagnostika a GMO nyní slouží k výrobě nových pozoruhodných léků. Jistě i tady existují pochybnosti a vážná rizika zneužití. Nicméně v medicíně se GMO uchovávají většinou v uzavřených laboratořích za přísně kontrolovaných podmínek. Možnost jejich úniku do životního prostředí zde bývá poměrně nízká. Zcela jinak je tomu ovšem v zemědělství. Zde je riziko úniku GMO do životního prostředí tak veliké, že je prakticky nemožné jej odstranit. Takový únik by přitom mohl mít nedozírné následky na celý ekosystém. Jakmile se totiž pozměněné organizmy jednou dostanou do prostředí, je téměř vyloučeno je izolovat a vzít zpět. Zatímco znečištění jedovatými látkami je možné většinou asanovat (byť často za obrovských nákladů), lze si totéž jen těžko představit u živých GMO, které se množí, mohou migrovat a ovlivňovat ekosystém neznámým způsobem. Některé studie přitom ukazují, že cizí geny mohou být z různých důvodů přeneseny z rostlin například na baktérie a plísně. Teoreticky je rovněž možné, že rezistence na antibiotika (častá vlastnost geneticky modifikovaných rostlin) se jednoho dne přenese na patogenní bakterie, přenašeče chorob.

Nečekaně pestrobarevné petúnie
Počátkem devadesátých let byly geneticky manipulované rostliny poprvé testovány v Německu ve volné přírodě. Jednalo se o známé balkónové rostliny petúnie. Do petúnií byly přeneseny 2 cizí geny. Kukuřičný gen měl vyvolat tvorbu pigmentu lososové červeně a rostliny tak měly kvést červeně místo bíle. Jenže se stalo něco neočekávaného. V červenci se polovina květů zbarvila bíle, potom některé červeně nebo růžově. Podivuhodné bylo to, že petúnie získaly některé nové, s barvou nesouvisející vlastnosti. Měly více listů a odnoží na rostlinu a získaly větší odolnost vůči plísním. Jejich rozmnožovací schopnosti však byly nižší než u normálních, geneticky nepozměněných petúnií. Změna těchto pro rostlinu velice významných vlastností není vysvětlitelná pouze zavedením cizího genu. Gen pro vývin lososové červeně evidentně zasáhl do mnoha regulačních mechanismů, ne pouze do zbarvení květů. Jestliže není možné odhadnout všechny nové vlastnosti GMO, tím spíše nelze odhadnout chování těchto organismů v prostředí, kde je třeba zohlednit složité interakce prostředí a organismů, které v něm žijí.

Geneticky manipulovaná sója odolná vůči herbicidu Roundap má společnost Monsanto pomoci udržet zisky z prodeje tohoto totálníhgo jedu.

Terminátor
Ještě větší obavy panují ohledně genových technologií, jejichž cílem je ničit. Nejnovější skandál vyvolala společnost Monsanto, která se nyní chystá rozšířit technologii tzv. ,smrtících" genů. Ty mají posílit její monopol na světovém trhu s osivy. Gen zvaný Terminátor způsobuje, že rostliny ,vraždí" svá vlastní semena. Zemědělské plodiny, jako například obilí či kukuřice, se pak nemohou rozmnožovat a zůstávají sterilní. Nelze pak využít tradičních metod, kdy se část úrody ponechává na osivo pro příští léta. Pokud bude Terminátor povolen, mohlo by opravdu dojít ke katastrofě. V rozvojových zemích třetího světa se totiž až 80 procent sadby bere z předchozí úrody nebo se získává výměnou s ostatními zemědělci. Drobní farmáři na celém světě by se tak mohli stát zcela závislí na několika málo nadnárodních firmách. Ty jim pak budou prodávat geneticky pozměněná semena a diktovat si přitom vlastní ceny. Je příznačné, že filiálka agrochemického koncernu Monsanto, Delta & Pine Land si zažádala o patent na ,terminátorský" gen již v 87 zemích světa.

Spasí GMO svět od hladu?
Jedním z nejčastěji používaných argumentů pro zavádění geneticky manipulovaných rostlin je, že tyto potraviny nasytí svět a vyřeší problém hladu na naší planetě. Experti na otázky výživy však namítají, že taková argumentace je naivní. Hlavní problémy hladu jako například chudobu, sociální nerovnost, špatnou distribuci potravin či neexistenci udržitelné agrární politiky v rozvojovém světě by jen stěží mohlo vyřešit zavedení technologie. Lidé bez přístřeší a finančního příjmu si totiž nebudou moci dovolit koupit jídlo i kdyby bylo k dispozici, protože na něj prostě nebudou mít. Navíc zavádění GMO, které si nadnárodní společnosti bohatého Severu nechávají patentovat, vytlačí původní plodiny či jejich různé variety v rozvojových zemích. Chudé země se pak stanou ještě více závislé na dovozu GMO z průmyslového Severu. Hlad je především politický a sociální fenomén. I Světová organizace pro výživu a zemědělství (FAO) připouští, že současný problém hladu nespočívá v technologii a nedostatku potravin, ale v jejich špatné distribuci a nespravedlivém rozdělování. V roce 1973 se například ukázalo, že třicet šest zemí nejvíce postižených hladem exportovalo své potraviny do USA. A tyto praktiky přežívají do dnešních dnů.

Čestmír Hrdinka
pokračování