Dělat něco smysluplného

A co se ti nelíbí?

Ve spoustě věcí stále ještě trochu improvizujeme. Nejsme schopni dostatečně zvládnout náš čas. Chtěli bychom toho udělat víc. Potom pracujeme v časovém stresu a z toho mohou vzniknout drobné chyby

Máš do budoucna nějakou vizi?

Chtěl bych, aby pojem Greenpeace vzbuzoval ve všech lidech spíše pozitivní emoce a úsměv na tváři. Lidé by měli mít pocit, že je zkrátka dobře že tu pracuje někdo takový jako Greenpeace. Tak jako je svobodný tisk "hlídacím psem" demokracie, Greenpeace a další ekologické organizace by měly být tím hlídacím psem ve věcech ekologických.

Greenpeace je známo především jako mezinárodní organizace, která se zaměřuje hlavně na globální problémy. Co je tím nejnaléhavějším ekologickým problémem dneška?

Naše planeta dnes čelí dvěma obrovským ekologickým problémům, které ohrožují celé ekosystémy i přežití samotného člověka. Jedním z nich je ztráta biodiverzity zapříčiněná zejména kácením pralesů a nadměrným rybolovem v mořích. Druhou hrozbou, která může změnit tvář celé naší planety, je globální oteplování a klimatické změny způsobené spalováním fosilních paliv.

Co s tím chce Greenpeace dělat?

Mám-li mluvit za Greenpeace jako celosvětovou organizaci, budeme pokračovat v mezinárodním kampaních zaměřených právě na tyto oblasti. Je zapotřebí dosáhnout dramatického omezení emisí oxidu uhličitého a přejít na trvale udržitelné formy energie, jakými jsou například energie větru a Slunce. Kromě toho jsme v květnu zahájili celosvětovou kampaň na záchranu Amazonie.

Jsou to jediná témata, na kterých chce Greenpeace do budoucna pracovat?

Ne. Vážné je také znečištění biosféry toxickými látkami. Proto jsme zahájili mezinárodní akci za eliminaci látek zvaných POPs (Persistent Organic Polutants, pozn. red.). To jsou takoví neviditelní zabijáci. Jedy, které působí velmi pomalu a jsou nebezpečné tím, že se nekontrolovaně šíří tisíce kilometrů od místa svého původu. Patří k nim například PCB, DDT nebo dioxiny. Kromě toho Greenpeace vede kampaň za okamžité vyřazení jaderné energie. V neposlední řadě pak usilujeme o moratorium na komerční využívání geneticky manipulovaných organismů.

A co ochrana velryb?

To je jedna z našich nejstarších kampaní. Myslím, že právě díky přímým akcím Greenpeace si celý svět uvěmil, že velryby jsou ohromní tvorové a jestli o ně nechceme přijít, musí jejich vyvražďování přestat. Zákazu komerčního lovu velryb bylo dosaženo už v roce 1985. Dvě země však velryby doposud loví. Jsou to Japonsko a Norsko. Japonsko se ospravedlňuje tím, že prý velryby loví z "vědeckých" důvodů. Skutečnost je ale taková, že "vědecké" velrybářské výpravy opatřují velrybí maso pro japonské restaurace. Norsko se zase odvolává na tradici. Velrybaření prý patří k tradičním způsobům obživy části obyvatelstva. Nedávno však vyšlo najevo, že norská vláda podporuje konzum velrybího masa masivními dotacemi. V současné době se tu uloví více velryb, než stačí Norové sníst. Tuny velrybího masa se tak kazí v obrovských mrazácích.

Kolik velryb se vlastně uloví?

Na celém světě se dnes uloví více než 1000 velryb ročně. To je ohromné množství, uvědomíme-li si, že u nejohroženějšího druhu přežilo méně než 500 jedinců.

Greenpeace prodává krásná trička s obrázky velryb, co ale dělá pro jejich záchranu?

Mohu říci, že na jejich ochraně pracujeme velmi tvrdě. Letos jsme šli do nenásilného střetu s norskými velrybáři. Chtěli jsme upozornit, že norský lov je vlastně ilegální. Násilí bylo ale použito proti nám. Jeden z našich aktivistů byl těžce zraněn, když se snažil chránit velrybu před harpunami velrybářů vlastním tělem. Mark byl sražen lodí do moře, kde zůstal v bezvědomí. Nakonec z toho vyvázl se zlomenou paží a pánví. Dnes už se učí znovu chodit.

Zdá se, že o životní prostředí začíná pečovat dokonce už i průmysl. Je v takovém světě vůbec ještě místo pro Greenpeace?

Určitě. Rozšiřování obecného povědomí o problémech životního prostředí je potěšitelné a my rozhodně chceme podporovat příklon k trvale udržitelné produkci. K pravé povaze zájmu velkých průmyslových a obchodních společností o životní prostředí jsme ale skeptičtí. Takzvané "lakování na zeleno" je dnes ohromný byznys. Společnosti vydávají milióny dolarů na reklamní kampaně, které mají vzbudit dojem, že čistý vzduch a zelená planeta jsou to jediné, o co jim jde. Výpravné publikace, které tiskne například Shell, dnes už připomínají spíše letáky ekologických organizací než materiály společnosti těžící ropu.

V minulém roce byly zavřeny pobočky Greenpeace na Ukrajině, v Tunisu a Guatemale. Nějakou dobu se uvažovalo i o pobočce v České republice. Jak to vypadá dnes?

Zavření těchto poboček souvisí s tím, že organizace se nyní snaží lépe alokovat své finanční a lidské zdroje. Greenpeace je dnes jednou z největších ekologických organizací na světě. Má 2,5 miliónů členů a pobočky ve 30 zemích. To ale zavazuje. Jen takové organizace jako Greenpeace mají dnes šanci pustit se do boje s tak obrovskými problémy, jako je například globální oteplování nebo kácení amazonských pralesů. A jen takové organizace mají šanci postavit se při tom gigantickým nadnárodním společnostem. Dodnes přežívá názor, že Greenpeace je tu od toho, aby řešilo všechny možné problémy. Od ochrany žab až třeba po recyklaci odpadů nebo výchovu dětí. Ale to je omyl. Síla Greenpeace se nejlépe projevuje právě ve velkých mezinárodních akcích.

Znamená to, že Greenpeace rezignuje na tak záslužnou činnost, jakou je třeba výchova dětí k odpovědnému přístupu k planetě?

V žádném případě! Ale nikdy to asi nebude hlavní téma naší práce. Musíme si zkrátka rozdělit práci. Vedle nás tu existují stovky a tisíce organizací, které jsou pro takovou práci vybaveny lépe než my. A my zase umíme takříkajíc bojovat v první linii. Je třeba si uvědomit, že proti nám často stojí ty největší průmyslové korporace na světě, pro něž není problém zaplatit si mediální kampaň za desítky miliónů dolarů! A přesto máme šanci nad Goliášem vyhrát. Klasickým případem byl například boj proti potopení ropné plošiny Brent Spar. Tehdy proti nám stál samotný Shell - jedna z nejmocnějších ropných společností na světě. Přesto se nakonec podařilo dosáhnout toho, že plošina Brent Spar byla namísto potopení do moře rozmontována a zrecyklována na souši. Tím byl dán jasný signál všem ostatním: moře není skládka. Příkladem ze současné doby je boj Greenpeace proti geneticky manipulovaným organismům. Stojíme v opozici proti nejbohatším chemickým koncernům na světě, které se dnes snaží nacpat své geneticky manipulované potraviny lidem do krku, a to zřetelně proti jejich vůli.

Vraťme se ale k zavírání poboček.

Jak jsem řekl, Greenpeace se snaží přesměrovat své síly do těch oblastí, kde se projevují nejvážnější ekologické problémy. V roce 1997 Greenpeace otevřelo v rámci projektu "Čína" svoji pobočku v Honkongu. Dnes se zvažuje možnost posílit činnost v Indii a jihovýchodní Asii. To jsou místa, kde se takříkajíc láme chléb. Právě vývoj v těchto oblastech bude pro budoucnost celé naší planety rozhodující. A Greenpeace chce být při tom.

A co Česká republika?

Úvahy o zavření české pobočky nejsou momentálně aktuální. Protože však nejsme žádná chudá země třetího světa, budeme muset v horizontu dvou let dosáhnout finanční soběstačnosti. Jinými slovy, musíme zde pro svou činnost nadchnout tolik příznivců, abychom byli schopni pokrýt si náklady a nemuseli žádat o příspěvek Greenpeace International.

Jak je to s tím financováním dnes?

Momentálně jsme schopni pokrýt z členských příspěvků našich členů přibližně 30 % nákladů na naši činnost. Zbytek dostáváme formou grantu od Greenpeace International z Amsterdamu.

Je vůbec možné ten poměr změnit?

Já pevně věřím, že se nám to podaří. Ale jsme na rozdíl od všech ostatních nevládních organizací v obrovské nevýhodě. Greenpeace má totiž jasné pravidlo, že nepřijímá žádné peníze od průmyslu, ani od vlád. Jsme tu asi jediná ekologická organizace, která nikdy nepřijala ani pětník od ministerstva životního prostředí. Prakticky jediným zdrojem příjmů jsou příspěvky našich příznivců. Proto zkoušíme nové formy jejich získávání. Oslovujeme lidi přímo na ulici a nabízíme jim, aby nás finančně podpořili. Ve světě se tomu říká "direct dialog" a je to standardní metoda, jakou dnes získávají prostředky pro svou činnost tak renomované organizace, jakými jsou například UNICEF nebo Amnesty International.

Kolik těch příznivců je?

Zatímco ještě předloni byl počet našich členů asi 900, letos už se k nám hlásí přibližně 6000 lidí. Máme velmi ambiciózní plán, že koncem tohoto roku by nás mohlo podporovat přibližně 10 000 příznivců.

Jakou mají příznivci možnost ověřit si, že se s jejich příspěvky zachází hospodárně a účelně?

Každý rok jsou naše účty auditovány nezávislou auditorskou firmou. To v téhle zemi nedělají ani ty největší politické strany (pokud zrovna nemají finanční skandál). Kdo má zájem, může se samozřejmě podívat na výsledky.

Greanpeace je u nás někdy kritizováno, že se nevěnuje místní problematice a zabývá se jen globálními záležitostmi, které jsou pro obyčejného smrtelníka příliš vzdálené.

Tahle kritika se objevila nedávno v tisku a přiznám se, že mě to dost překvapilo. Musel jsem si položit otázku, na čem to zde ti Greenpeace v posledních letech vlastně pracovali? Odpověď je prostá. Byly to například takové věci, jako kampaň na ochranu Labe před toxickými odpady, projekt Fénix (obnova moravských obcí po povodních) nebo snaha o vyčištění obrovské toxické skládky v Milovicích. (Ta skládka je mimochodem skutečnou časovanou bombou a mohla by ohrozit zdroje pitné vody pro celou Prahu.) Kdo tedy tvrdí, že se nevěnujeme místním problémům, patrně nemá dostatek informací.

Objevují se názory, že ochránci přírody zahánějí ostatní lidi do jeskyň a nutí je tam svítit loučemi. A že ekologové jsou z principu proti jakémukoli pokroku vědy a techniky.

To je podle mě ta nejprimitivnější demagogie, kterou používají lidé, jimž z různých důvodů leží ekologické organizace v žaludku. K pokroku vědy a techniky dochází při řešení problémů a překážek, které se nám staví do cesty. Často je to spíše tak, že ekologové upozorní na problém a vědecké týmy jsou nuceny hledat nová a dokonalejší řešení. Čili ne že by ekologové nutili lidi svítit loučemi, ale mají je naopak k tomu, aby vyvíjeli lepší a efektivnější zdroje světla.

Tvým původním oborem je mezinárodní obchod. Proč jsi se dal ke Greenpeace, které je v mnoha případech se světem byznysu v určitém konfliktu?

Možná právě proto. Podnikání všeobecně je vlastně postaveno na principech egoismu. Hlavním cílem podnikatele, firmy nebo banky není prospět lidem, ale maximalizovat zisk ve prospěch vlastníka. V určité fázi života se mi to zdálo málo. Měl jsem pocit, že potřebuji dělat něco smysluplnějšího. Sympatizoval jsem s Greenpeace celá léta, ale nikdy jsem netušil, že v téhle organizaci sám jednou skončím.