GREENPEACE-magazín

Je půl sedmé ráno. Stojím před dveřmi do kanceláře Greenpeace a chystám se zaklepat. Vtom se za mými zády ozvou hlasy. ,Ahoj, počkej, my ti otevřem," oslovuje mě jeden z aktivistů v typické červené kombinéze. Kancelář je plná lidí. Vzduchem se line vůně teplých koláčků a horkého čaje. Panuje zde velmi přátelská nálada. Po chvíli jeden z přítomných prosí o klid, všechny nás vítá a sám se představuje se. Dozvídám se, že je to Čestmír Hrdinka, který u Greenpeace dělá toxickou a genetickou kampaň.

Ilegální skládka
Cílem dnešní akce bude ilegální skládka toxického odpadu v Milovicích. Pozorně posloucháme, neboť se dozvídáme celou historii skládky, o které ví jen pár lidí, což je - vzhledem k její nebezpečnosti - velice zarážející. V objektu milovické skládky se totiž nalézají ty nejjedovatější látky, jaké si lze představit. DDT, polychlorované bifenyly, kyanidy a podle nejnovějších rozborů, které zde Greenpeace nechalo dělat, dokonce i superjed dioxin. Většina těchto látek je uložena v prorezavělých sudech na volném prostranství ohraničeném jen děravým plotem. Přitom se spalovna nachází jen dva kilometry od nově opravených domů.

Po těchto informacích si bere slovo koordinátor dnešní akce. Vysvětluje nám, jak by akce měla proběhnout od příjezdu až po ukončení. Pak každému z nás přiděluje konkrétní úkol a ptá se, jestli se svou úlohou souhlasíme. Nakonec ještě krátce diskutujeme o detailech a variantách pro případ, že by nastal nějaký nepředpokládaný problém. Krátce po sedmé vyrážíme.
Ale to bych předbíhal, protože vše začíná daleko dříve...

HLAVNÍ SMYSL AKCÍ

Přinést svědectví o tom, že se někde páchá zlo na přírodě (bránění lovu velryb a tuleních mláďat).

Připoutat pozornost veřejnosti důležitý, ale málo viditelný problém (klimatické změny, zkoušky atomových zbraní).

Zabránit poškození životního prostředí (blokáda ilegálního transportu toxického odpadu, shazování radioaktivního odpadu do moře).

Kdo připravuje akce?
Všechny aktivity je třeba nejdříve důkladně připravit. Plánování akcí je práce vedoucích kampaní. Každé akci však předchází spousta drobné práce. Namalovat transparenty, zajistit veškeré technické vybavení a pomůcky, vyzkoušet je... Zařídit třeba i tak zdánlivé maličkosti, aby se lidé mohli převléci do čistých triček či overalů. Někdy je třeba přeložit do češtiny odborné materiály a zajistit desítky dalších důležitých věcí. Tady mají příležitost dobrovolníci Greenpeace. Jsou to většinou studenti (ale dost často i lidé s normálním zaměstnáním), kteří si najdou čas a na chvíli se zbaví všech svých povinností. Přicházejí většinou po telefonickém zavolání. Jako odměnu si odnášejí zážitky ze světa Greenpeace a hřejivý pocit, že udělali kus důležité práce.

Směr Milovice
Na cestu se vydáváme dvěmi auty. Asi po hodině přijíždíme k bývalému vojenskému prostoru Milovice-Mladá, který přímo sousedí s obcí Milovice. K našemu cíli je to necelých pět minut. Zbývá čas zopakovat si, kdo má co na starosti.

Na místě jsou přítomni novináři. Rozdělujeme se na dvě skupiny, jedna jde pomoci nafukovat horkovzdušný balón, druhá odebírat vzorky. Na odebírání vzorků jsem se nabídl spolu s Ondrou. Když vystupujeme z auta, přichází k nám kameraman a redaktor pořadu Na vlastní oči: ,Kluci, mohli bychom si to odebírání vzorků natočit?" Souhlasíme a vyndáváme z kufru veškerou výbavu. Někdo kameramana upozorňuje, že vstup na skládku bez ochranných pomůcek je dost nebezpečný. Jedy už léta vytékají ze sudů a například rakovinotvorné PCB se vstřebává ze vzduchu do těla dokonce i přes neporušenou pokožku.

Nejdříve na sebe soukáme bílou ochranou kombinézu, pak gumáky, gumové rukavice, respirátory a nakonec brýle. S sebou si bereme dvě dvoulitrové sklenice, špachtli na nabírání vzorků a speciální plastový soudek na jejich transport. Pak vyrážíme ke skládce. Vše je dokumentováno kamerou. Objekt je oplocený a zamčená brána na první pohled zabraňuje vstupu. Po její pravé straně však v plotě zeje veliká díra. Bez problémů vstupujeme na jedno z nejkontaminovanějších míst v celé Evropě.

Analýzy Greenpeace prokázaly,
že na skládce jsou i super-
jedovaté dioxiny

AKCE GREENPEACE

Myšlenka podnikat nenásilné akce na ochranu přírody a životního prostředí vznikla na začátku 70. let. Tehdy organizace Greenpeace vymyslela strategii, jak přitáhnout pozornost veřejnosti na důležité ekologické problémy, o nichž se do té doby nemluvilo. Mezi nejslavnější momenty historie Greenpeace patří akce na ochranu velryb. Aktivisté Greenpeace dodnes brání lovu velryb tak, že se vlastním tělem stavějí do cesty harpunám velrybářů. Důležitým prvkem akcí jsou média. Jen díky nim se veřejnost dovídá o poškozování přírody. Jakkoliv vypadají akce Greenpeace někdy nebezpečně nebo i radikálně, jejich hlavním principem je nenásilí. To ocenil i duchovní vůdce Tibetu jeho svatost XIV. Dalajlama.

Balón
Na místě už nás čeká Čestmír, náš tiskový mluvčí Václav, dvě aktivistky s transparenty a novináři, kteří pohrdli nebezpečím a prolezli dírou v plotě. Místo je zarostlé vegetací a my se prodíráme k rezavým sudům.

Druhá skupina se mezitím odebrala k balónu. Čeká je bleskové nafouknutí a vzlet. Balón nese lidem v okolí prosté poselství: Pozor! Tohle místo ohrožuje zdraví! Počasí nám vychází neuvěřitelně vstříc. Je blankytně modrá obloha a téměř nefouká.

I přes své obrovské rozměry se balón začíná rychle plnit horkým vzduchem. V pravidelných intervalech vyšlehují mohutné plameny doprovázené hlasitým hukotem. Zanedlouho je balón připraven k odletu. Je šokující vidět, v jak dezolátním stavu se sudy nacházejí. Některé ze sudů jsou tak prorezlé, že z nich veškerý obsah již vytekl nebo se vysypal. Vzduch je prosycen nejrůznějšímí chemickými zápachy.

Čestmír poskytuje novinářům informace o dioxinech. My máme zatím chvilku času obhlédnout si vhodná místa na odběr vzorků. Vytipovali jsme si jeden vyteklý sud označený cedulkou »Tekuté odpady s PCB«. Druhý vzorek odebereme z obrovských hromad zeminy kontaminované rovněž PCB.

Ani jsme nestačili dokončit průzkum a už jsme středem novinářské pozornosti. Pohledem za plot kontroluji balón. Ten se tyčí v celé své kráse s nápisem STOP DIOXIN. Již se nezdržuji a u jednoho z rezavých sudů začínám plnit první láhev černým polotekutým slizem. Přes úzký otvor láhve to jde dost pomalu, naštěstí nám ale stačí malý vzorek. Za chvíli jsme s tím hotovi. Přecházíme k hromadě půdy, kde plníme druhou láhev. Jde to dobře, půda je sypká. Po naplnění a zazátkování ukládáme vzorek do speciálního kontejneru. Čestmír mezitím vysvětluje novinářům, co budeme se vzorky dělat.

U auta se s Ondrou převlékáme a čekáme až přijdou ostatní, abychom společně odjeli do Nymburka. Přichází skupinka operující u balónu, s níž jsme komunikovali vysílačkou. Po krátké výměně zážitků nasedáme do aut a vyrážíme.

Kontaminovaný úřad
Do Nymburka dorážíme asi za dvacet minut. Rychle vystoupujeme z auta a z přívěsu vykládáme přenosné zábrany. Během pěti minut zahrazujeme vchod do úřadu. Zbývá jen úzká ulička. Cedule upozorňují návštěvníky: KONTAMINOVÁNO: VSTUP NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ. To proto, že jsme přednostovi okresního úřadu přivezli dvoukilový vzorek jedů, jako upozornění, že s milovickou skládkou je potřeba něco začít okamžitě dělat. Vždyť zdroje pitné vody pro Prahu jsou odtud vzdáleny necelých 10 kilometrů. Když prší, jsou jedy ze sudů vymývány do půdy. Greenpeace na skládku upozorňuje skoro dva roky a kompetentní úřady se stále vymlouvají, že to není jejich věc.

Tak takhle vypadala jedna z ,akcí" Greenpeace. Chtěl jsem Vám přiblížit, jak taková akce vypadá a jak byste ji mohli zažít i vy. Chtěl jsem říct, že nejsme žádné nadpřirozené bytosti, ani fanatičtí extrémisté.

Okresní úřad v Nymburce byl
15.září "uzavřen" z důvodu
kontaminace.
Foto Greenpeace/Pavel Horejší

FAKTA O MILOVICKÉ SKLÁDCE
Ilegální toxická skládka se nalézá v bývalém vojenském prostoru Milovice - Mladá.
Více než 2000 tun jedovatých látek se tu již léta válí v prorezavělých sudech.
Mezi jedy převažují tak nebezpečné látky, jako DDT, polychlorované bifenyly (PCB) a kyanidy.
Když zaprší, jedy se vyplavují do okolí.
Na nijak nezajištěnou skládku si chodí hrát děti.
Zdroje pitné vody pro hlavní město Prahu se nacházejí přibližně 10 kilometrů od skládky.
Greenpeace upozorňuje na problém již od poloviny roku 1998, zatím bezúspěšně.

Akce Greenpeace očima dobrovolníka

Poslední výzkumy ukazují, že geneticky modifikovaná kukuřice zabíjí neškodné motýly. Jak je možné, že biochemické firmy neprovedly odpovídající výzkum ještě před tím, než tuto kukuřici začaly uvádět na trh?