Greenpeace čelí násilí velrybářů

VÁCLAV VAŠKŮ

Inspirováni Gándhího principem nenásilí, rozhodli se členové Greenpeace chránit velryby tak, že se vlastním tělem postaví harpunám velrybářů.

Norská loď Vilduen střílí velrybu. Foto Vasquez/Geenpeace Greenpeace brání dalšímu zabíjení, v pozadí norská pobřežní stráž. Foto Greenpeace/Daniel Beltra

Velryby odsouzené k smrti
Norská velrybářská sezóna začala 3. května. Norové oznámili, že jsou letos připraveni pobít celkem 753 plejtváků malých.

Takovou kvótu totiž norská vláda povolila svým velrybářům. Norský lov velryb je však ilegální. Celosvětové moratorium na komerční lov velryb platí již od roku 1986.
Greenpeace se rozhodlo vyslat do oblasti Severního moře celkem tři lodě, aby se pokusily lovu velryb zabránit. První velrybáře se však podařilo vypátrat až 11. června večer. Tehdy se na zšeřelém obzoru objevila norská velrybářská loď Vilduen. Bylo to přibližně 75 mil od norského pobřeží. Vlajková loď Greenpeace Rainbow Warrior se velrybářům pověsila na paty a sledovala Vilduen celou noc. Když se druhý den v poledne přiblížilo stádo plejtváků, spustili aktivisté na vodu rychlé gumové čluny a vyrazili do akce. Taktika byla prostá - dostat se s člunem mezi velrybu a velrybáře a doufat, že posádka bude mít tolik rozumu, aby nestřílela na bezbranné lidi. Metoda prostá a účinná. Jak a kdy ale vlastně vznikla?

Vlastním tělem
Bylo to v roce 1975. Tehdy malá skupina lidí, kteří si říkali Greenpeace, vyplula na svou první výpravu za velrybami. Byli to exaltovaní nadšenci s dlouhými vlasy, kteří během plavby pouštěli hudbymilovným velrybám z pásků Moody Blues a Beethovena. Když po dlouhém křižování nakonec vystopovali první velrybáře (sovětskou loď Dalnyj Vostok), použili taktiku, která později vstoupila do dějin. Inspirováni Gándhího principem nenásilí, rozhodli se chránit velrybytak, že se vlastním tělem postaví harpunám velrybářů.

Těžká harpuna s s osmdesátikilogramovou náloží výbušniny tehdy minula jednoho z aktivistů (byl jím mimochodem Čech Jiří Korotva) těsně vedle hlavy. Ochránci velryb se ale nezalekli. Díky tomu, že v posádce byli i zkušení novináři a filmaři, dostaly se snímky z akce do celého světa. "Poprve v historii lidé nasadili vlastní životy, aby chránili velryby," psal tehdy New York Times. Greenpeace se povedlo rozpoutat vlnu odporu, která se brzy rozšířila po celém světě. Bylo to právě veřejné mínění, které uspíšilo změny. V roce 1986 vstoupilo v platnost úplné moratorium na komerční lov velryb. Mezinárodní obchod s velrybím masem byl zakázán. Zdálo by se, že je všechno v pořádku. Bohužel není. Počty ulovených velryb v poslední době opět stoupají. Aktivisté Greenpeace znovu spouštějí na vodu své čluny, aby se lovu velryb pokušeli bránit

Jazyk jako slon
Plejtvák obrovský je největší tvor, jaký kdy na naší planetě žil. Dorůstá délky 30 metrů a jen jeho jazyk váží tolik co slon. Kdysi těchto úžasných velryb žilo ve vodách jižně od Austrálie přibližně 250 000. Pak přišli velrybáři. Nejdříve pronásledovali velryby s harpunou v ruce. Posléze vynalezli harpunové dělo a lodě na zpracování velryb -velká plovoucí jatka, která byla schopna za půl hodiny nadělat z obrovské velryby mražené řízky. Tehdy začalo velryb prudce ubývat. Některé druhy se tak dostaly až na samý pokraj vyhubení. Plejtváků obrovských přežilo do dnešního dne jen asi 500 kusů. Velrybáři se postupně začali soustřeďovat na stále menší a menší druhy. Dnes loví hlavně plejtváka malého, který dosahuje délky 9 metrů. Nepočítáme-li pirátské velrybáře, loví dnes velryby pouze dvě země - Japonsko a Norsko.

Zabíjení ve jménu vědy?
Japonsko pokračuje v zabíjení velryb údajně z "vědeckých" důvodů. Prý aby opatřilo data o stavu velrybích populací. Každý rok jsou takto "vědecky" pobity stovky velryb. Maso ulovených zvířat se prodává na japonských tržnicích až za 500 amerických dolarů za kilogram. Odtud pak putuje do luxusních restaurací, ježto je mezi Japonci považováno za obzvláštní pochoutku.
Zatímco Japonci ospravedlňují zabíjení velryb údajnou snahou o jejich ochranu, Norsko se zase odvolává na svou tradici. Velrybaření prý patří k tradičním způsobům obživy části obyvatelstva. Moderní lov velryb, jak se provozuje dnes, však začal až v roce 1930. Nedávno dokonce vyšlo najevo, že norská vláda financovala program na podporu konzumace velrybího masa. To když se ukázalo, že velryb bylo uloveno víc, než mohli Norové sníst.

Členové Greenpeace ale vypátrali další kruté tajemství: Ve dvou největších norských skladech ve Svolvaer se už léta válejí hory velrybího masa a tuku, které nikdo nechce. Mrazicí boxy veliké jako dům ukrývají velrybí maso již od roku 1986. Norové by maso rádi vyvezli do Japonska. To však znemožňuje Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy (CITES).

Postavit se za své přesvědčení
"Jestliže nikdo nebude ochoten vzít na sebe risk, potom průmyslu a zodpovědným činitelům projde úplně všechno," říká Mark Hardingham, který letos pro velryby neváhal nasadit svůj život.

Norská pobřežní stráž se objevila na scéně 12. června. Stalo se tak hned poté, co Greenpeace dali najevo, že hodlají lovu velryb bránit. "Jeli jsme na člunu podél Rainbow Warrior, když tu najednou jedna z lodí pobřežní stráže vyrazila přímo proti nám. V příštím okamžiku do nás narazili a já ztratil vědomí," vzpomíná Mark, kterému je čtyřicet a pro Greenpeace pracuje už osmý rok.

Ihned po srážce byl Mark zatčen a v bezvědomí převezen vrtulníkem do nemocnice ve Stavangeru. Vyšetření ukázala, že utrpěl dvě zlomeniny paže a komplikovanou frakturu pánve.

Dnes už je Mark doma v Anglii. "Chci dál zůstat členem Greenpeace," vzkazuje ze své nemocniční postele. "Aby bylo možnozměnit věci k lepšímu, je nezbytné, aby se lidé postavili za své přesvědčení."

Zbytečně zabitá velryba
Dne 14. června byla posádka Rainbow Warrior svědkem hrůzného divadla. Navzdory snahám aktivistů ulovili velrybáři ten den tři velryby. Pouze malou část zvířat se jim ale podařilo dostat na palubu. Většinu rozřezaných mrtvol velrybáři vyhodili zpět do moře.

"Je to velmi divné, protože Norsko má přísné zákony týkající se vyhazování odpadu z ulovených ryb," upozorňuje Dr. Ralf Sontag, mořský biolog, který se výpravy zúčastnil. Greenpeace se podařilo porcování mrtvoly natočit, a to navzdory pokusům pobřežní stráže tomu zabránit. "Ve chvíli, kdy jsme začali natáčet, přiblížila se pobřežní stráž v nafukovacích člunech a snažila se nás zatlačit pryč od té hrůzné scény," vypráví Sontag.

Velrybáři střílí na Greenpeace
Koncem června posílá Greenpeace další dvě lodě, aby se přidaly k akcím na ochranuh velryb. Jsou to Sírius a Greenpeace. Je 12. července ráno. Norská velrybářská loď Kato harpunuje velryby a Greenpeace se tomu snaží zabránit. Jeden z člunů se právě dostává mezi pronásledovanou velrybu a velrybáře. Vtom zahájí loď Kato na Greenpeace palbu. Tři projektily se zavrtávají do boku člunu. Naštěstí nikdo není zraněn. Norská pobřežní stráž chvíli pasivně přihlíží. Potom přistoupí k neuvěřitelnému kroku. Obsazuje Sírius a zatýká celou posádku. Loď je odtažena do přístavu Stavanger a zabavena. "Myslím, že pobřežní stráž prostě zatkla špatnou loď," kroutí nevěřícně hlavou Mats Abrahamsson, člen posádky Síria.

Pozorování velryb vydělá víc
Loď Sírius byla po zaplacení pokuty nakonec propuštěna. Problém však zůstává. Japonsko a Norsko se na zasedáních Mezinárodní velrybářské komise (IWC) snaží lobovat, aby byl lov velryb znovu obnoven. Drtivá většina zemí je ale proti. Lidé si dnes přejí vidět velryby spíše živé, než mít je opečené na talíři. Whale watching čili pozorování velryb je dnes byznys, který zcela zastínil dřívější velrybaření. Odhaduje se, že obrat tohoto odvětví už přesáhl miliardu dolarů.

Greenpeace nyní navrhuje zřídit na jižní polokouli velké mořské rezervace, které by pomohly velryby chránit. Protože většina velryb jen zřídkakdy překračuje rovník, velryby z jižní polokoule by celý svůj život prožily v oblasti, kde nikdy nenarazí na žádné velrybáře...

Mezinárodní velrybářská komise

Mezinárodní velrybářská komise (IWC) byla založena velrybářskými státy v roce 1946 poté, co počty ulovených kytovců začaly dramaticky klesat. Smyslem IWC bylo regulovat lov zbývajících velryb. V roce 1963 IWC konečně přijala zákaz lovu na plejtváka obrovského. Ukázalo se však, že už je pozdě. V roce 1986 IWC zavedla moratorium na komerční lov velryb, aby se nekontrolovaný lov velryb a hroucení velrybích populací pokusila zastavit. Letošní 51. výroční zasedání IWC v Grenadě mělo bouřlivý průběh. Japonsko a Norsko naléhaly, aby organizace Greenpeace nebyla připuštěna k jednání. Většina členů IWC však hlasovala proti. (Zástupci Greenpeace se zúčastňovali jednání více než 20 let.) Japonsko a Norsko netají, že by se rádi vrátili k lovu velryb v tradiční šíři a usilují nyní o zrušení mezinárodního zákazu obchodu s velrybím masem.