-  chování
 -  druhy velryb
 -  velryba není ryba

Podivuhodné chování velryb z nich dělá fascinující objekty pro vážné studium i pouhé pozorování. Zde uvádíme jen několik příkladů:

Migrace: Většina velryb překonává velké vzdálenosti. Rozmnožují se v teplejších vodách, kam plují na zimu a krmí se naopak v chladnějších vodách, kam táhnou v létě. Například keporkak se páří, rodí a pečuje o svá mláďata v teplých karibských vodách. Během pobytu v těchto zimovištích keporkaci žijí pouze ze svých tukových rezerv. Na jaře opouštějí tato zimoviště a migrují do studených vod bohatých na potravu podél jihozápadního pobřeží Grónska, Nového Foundlandu a okolních oblastí, kde tráví čas "pasením se" a obnovou svých tukových zásob. Je známo, že keporkaci překonají při těchto migracích až 1600 kilometrů měsíčně.

Keporkak vyskakující nad hladinu. ©Ralf Kiefner/Greenpeace

Skákání: Tato podivuhodná aktivita probíhá většinou tak, že velryba hlavou napřed vyskočí do vzduchu a pak padá zpátky do vody. Větší velryby se obvykle vynoří ze dvou třetin délky svého těla a pak dopadnou zpět na břicho nebo se při tom otočí na bok či záda. Některé z nich přitom plácají hlavou o vodu. O keporkacích se říká, že vyskočí až dvěstěkrát během jediného dne.

Vědci stále nejsou zajedno, proč to velryby vlastně dělají. Existuje několik možných vysvětlení: může jít o určitý druh signalizace, nahánění ryb, zbavování se parazitů, předvádění se ostatním členům skupiny, ukázka síly nebo prostě jen nějaký druh hry.

Komunikace: Máme ještě mnoho co poznávat, abychom plně pochopili, jak se velryby dorozumívají. Většina vědců však věří, že velryby používají převážně zvukových signálů. Některé druhy jej používají také k vlastní orientaci v podmořském prostoru. Této schopnosti se říká echolokace. Podobně jako netopýři "vidí" ve tmě, velryby produkují zvuk, který se odráží od objektů a tím jim umožňuje utvořit si přesný obrázek o tom, co se nalézá kolem nich. Díky vysoce vyvinutému sluchu velryby zřejmě používají zvuk také při lákání partnera, odhánění rivalů, dorozumívání se uvnitř sociální skupiny nebo i mezi více skupinami, při navigaci a při hledání potravy. Snad nejznámějším zvukem je zpěv keporkaků. Během období rozmnožování vyluzují keporkaci hluboké tajuplné melodie, které mohou trvat 10 až 12 minut.

Velrybí gejzíry: Jedním z nejlepších způsobů vyhledávání velkých velryb na otevřeném moři je pozorování velrybích gejzírů. Ke gejzírům dochází při vydechování: prudký explozivní výdech je následován mohutným vdechem a mrakem vodních kapek, které se v té chvíli tvoří nad jejich hlavami. Zkušený pozorovatel je schopen podle gejzíru rozlišit různé druhy velryb, stejně jako podle velrybího hřbetu.

Keporkak vystřikující gejzíry. © Hyde/Greenpeace

Plácání ploutvemi: Velryby se často převalují na vodní hladině a přitom mocně plácají ocasní ploutví o vodu. Keporkaci někdy "leží" na zádech mávajíce přitom oběma ploutvemi ve vzduchu, načež s nimi současně plácnou o vodu. Stejně jako u skákání je důvod tohoto chování nejistý.