Nezákonost války

Válka s Irákem je nezákonná a stává se nebezpečným precedentem

Vlády USA a Velké Británie tvrdí, že mají právo zaútočit na Irák i bez další rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Uvádějí, že Irák představuje nebezpečí světovému míru a bezpečnosti a že jsou oprávněni zahájit jednostrannou preventivní vojenskou akci. Oproti těmto tvrzením právní experti z celého světa namítají, že jestliže Rada bezpečnosti (RB) OSN nevydá rezoluci opravňující k použití síly, bude takový útok ilegální. Navíc v současnosti zvažované preventivní použití síly proti Iráku je proti duchu i liteře mezinárodního práva. OSN by takový nebezpečný precedent neměla dovolit. Nedávno vešlo ve známost, že severní Korea zvažuje jiný preventivní útok, v tomto případě proti americkým silám v Jižní Koreji. Doktrína preventivní války je nejen nezákonná, je také nebezpečná a má destabilizující a destruktivní účinky na mír a systém mezinárodní bezpečnosti.

Souvislosti

Organizace spojených národů (OSN) byla vytvořena po 2. světové válce s cílem zajistit mezinárodní mír a bezpečnost, protože předcházející starý systém kolektivní bezpečnosti nezabránil ničivým světovým válkám. Starý systém založený na přesouvání spojenectví mezi státy nezabránil nacionalistickým vládám silných ekonomik v použití síly k dosažení jejich ekonomických a politických cílů. Charta OSN zavazuje všechny členské země k dodržování mezinárodního míru a bezpečnosti cestou mírového řešení sporů, kolektivních opatření k prevenci a odstranění hrozeb míru a zejména mezinárodní spoluprací.

Tato snaha o zvýšení mezinárodní spolupráce je v posledních letech stále významněji podkopávána vládou Spojených států. Ta odstoupila od Kjótského protokolu o klimatických změnách, neratifikovala Smlouvu o úplném zákazu jaderných zkoušek (Comprehensive Test Ban Treaty - CTBT) i přes jasný příslib v rámci Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (Non Proliferation Treaty - NPT), odstoupila od Smlouvy proti balistickým raketám (Anti-Ballistic Missile -ABM), odmítla předložit senátu k souhlasu Smlouvu o mezinárodním trestním dvoře (International Criminal Court - ICC) a odmítla podepsat Protokol o biologických zbraních (Biological Weapons Protocol - BWP). Na světovém summitu o udržitelném rozvoji v roce 2002 udělala americká delegace všechno pro to, aby oslabila znění smlouvy a poté ji stejně odmítla ratifikovat. Všechny tyto jednostranné akce podkopávají sílu a autoritu OSN, podlamují mezinárodní spolupráci a porušují pravidla mezinárodního práva.

Jednostranný útok není legální

Spojené státy si nedávno vyhradily právo podniknout v případě potřeby preventivní vojenskou akci (včetně nyní zamýšlené akce proti Iráku) s tvrzením, že "pokud bychom čekali, až se hrozby zcela vyplní, mohli bychom čekat příliš dlouho" a dodatkem, že "Irák je jasnou hrozbou mezinárodnímu míru". I když USA a Velká Británie prohlašují, že Irák již porušil rezoluci 1441 v mnoha bodech, nedává jim to právo začít útok - pouze OSN může rozhodnout, zda došlo k porušení a pouze OSN může rozhodnout o následném řešení celé záležitosti. Pokud má dojít k použití síly, musí Rada bezpečnosti OSN vydat rezoluci k tomu opravňující.

Prohlášení Spojených států ignoruje jeden z hlavních principů charty OSN. Článek 51 totiž dává státům suverénní právo zahájit vojenskou akci v sebeobraně pouze pokud na ně byl podniknut ozbrojený útok: "Nic v současné Chartě neoslabuje právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, jestliže se ozbrojený útok koná proti členské zemi OSN a pokud Rada bezpečnosti nepřijala opatření nezbytná k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti". Právo na sebeobranu existuje pouze tehdy, jestliže se již útok uskutečnil anebo je zcela bezprostředně hrozící. V jednom z často citovaných případů týkajícím se SS Caroline se uvádí, že existuje právo na "nezbytnou, rychlou a účinnou sebeobranu v situaci, kdy nezbývá čas na provedení standardních opatření". Při absenci těchto okolností je správným a legálním postupem požádat Radu bezpečnosti, aby se věcí zabývala. Když v roce 1981 Izrael zaútočil na jaderný reaktor Osirak v Iráku s tvrzením, že vykonává právo preventivní sebeobrany, byl tento útok ostře odsouzen rezolucí Rady bezpečnosti č. 487 (Spojené státy nevyjímaje) jako "jasné porušení" charty OSN. Přitom americký ministr zahraničí Colin Powell nyní hodnotí tento útok jako: "…jasný preventivní vojenský úder. Všichni dnes tento útok považují za přijatelný, přestože tehdy Izraelci sklidili ostrou kritiku ze všech stran." Útok byl ilegální tehdy a podobný útok by byl ilegální i nyní.

Irák tentokrát nehrozí útokem žádnému státu, nemobilizoval k tomu své síly a nemá vojenské prostředky k útoku na Spojené státy, Velkou Británii nebo Austrálii - země, jež poslaly své síly do této oblasti. Opakovaná prohlášení těchto zemí, že preventivní útok na Irák je ospravedlnitelný článkem č. 51. Charty, nemá žádný právní podklad. Dokonce i Henry Kissinger tvrdí, že "teorie oprávněné prevence není v souladu s moderním mezinárodním právem, které podmiňuje použití síly v sebeobraně pouze proti skutečné, nikoli potenciální hrozbě".

Preventivní útok není v souladu s mezinárodním právem, i kdyby byl schválen Radou bezpečnosti.

V mezinárodním právu není zakotvena možnost použití síly jako preventivního opatření pokud bezprostředně nehrozí útok jiného státu, eskalace násilí či humanitární katastrofa. Pokud by Rada bezpečnosti nyní poprvé ve své historii schválila preventivní válku proti Iráku v situaci, kdy nehrozí bezprostřední nebezpečí, významnou měrou by to narušilo mezinárodní konvence pro použití síly. Tím se oslabí cíl Charty OSN - udržovat mezinárodní mír a bezpečí. Schválit preventivní válku na základě podezření, že stát může ukrývat zbraně hromadného ničení, by stanovilo precedens pro další preventivní války až proti dvaceti dalším zemím. Použití síly může vyústit v násilí za cenu obětování životů civilního obyvatelstva a vojáků v době, kdy se šíří hrozby mezinárodnímu míru a bezpečnosti.

Pokud jde o obvinění Iráku a iráckého vedení, jsou k dispozici dostačující mezinárodní mechanismy. Kromě již existujícího programu inspekcí může Rada bezpečnosti také zřídit Mezinárodní trestního tribunálu pro řešení kauz ad-hoc (Security Council of an ad-hoc international criminal tribunal), použít Mezinárodního trestního dvora (International Criminal Court) pro jakékoliv zločiny spáchané po červenci 2002 a Mezinárodní soudní dvůr (International Court of Justice). Mechanismy k zajištění mezinárodních stability zahrnují diplomatický nátlak, vyjednávání, sankce na určité druhy zboží, které lze použít pro vojenské účely či při výrobě zbraní hromadného ničení, zničení arzenálu zbraní hromadného ničení a inspekce zařízení schopných pomáhat při výrobě zbraní hromadného ničení.

Mezinárodní společenství musí řešit otázku zbraní hromadného ničení prostřednictvím mezinárodní spolupráce, dohodou a nediskriminativním způsobem. Dokonce i USA a Velká Británie společně s Čínou, Francií, Indií, Pákistánem a Ruskem jsou jako jaderné mocnosti vázány povinností "postupovat v dobré víře a uzavírat jednání vedoucí k jadernému odzbrojení ve všech jeho aspektech pod přísnou a účinnou mezinárodní kontrolou".

Americké válečné plány z pohledu Ženevské konvence

Dne 24. ledna ohlásila televizní stanice CBS News, že Pentagon hodlá zahájit válku masivním útokem na Bagdád, jehož součástí bude i útok na dodávky elektřiny a vody. Takový útok by odporoval článku 54. protokolu 1. Ženevské konvence:

2. Zakazuje se útok s cílem destruovat, ničit, odstraňovat či jinak učinit nepoužitelnými předměty nepostradatelné k přežití civilních obyvatel, jako jsou potraviny, zemědělské oblasti pro produkci potravin, úroda, dobytek, zařízení na úpravu a dodávku pitné vody, zavlažovací systémy, se záměrem odepřít je civilnímu obyvatelstvu nebo opačné straně, ať už z jakéhokoliv důvodu, s úmyslem je vyhladovět, přinutit k vystěhování či pro jakýkoliv jiný důvod.

Během války v Perském zálivu byla zničena irácká vodní a elektrická infrastruktura, což bylo označeno "za nevyhnutelné škody", avšak existuje důvodné podezření, že šlo o úmyslné útoky. V lednu 2003 poslalo více než 100 amerických profesorů práva a zástupců nevládních organizací dopis Georgi W. Bushovi, v němž ho varovali, že nedávná americká taktika v Kosově nebo v Afghánistánu vyvolává obavy z porušování mezinárodního humanitárního práva při možném útoku na Irák.

Použití a hrozba použití jaderných zbraní jsou nezákonné

Letos v lednu unikl do médií tajný dokument podepsaný v září 2002 prezidentem Bushem a známý jako Prezidentská direktiva národní bezpečnosti č. 17 (National Security Presidential Directive 17). Podle zpráv tento dokument uvádí: "Spojené státy budou i nadále prosazovat, že si vyhrazují právo odvety drtivou silou - včetně možnosti použít jaderných zbraní - na použití (zbraní hromadného ničení) proti Spojeným státům, našim silám v zahraničí, přátelům a spojencům". V roce 1996 však Mezinárodní soudní dvůr rozhodl, že hrozba či užití jaderných zbraní by bylo v rozporu s pravidly mezinárodního práva použitelnými na ozbrojený konflikt a zejména s principy a pravidly humanitárního práva. Avšak neřekl jasně, zda hrozba použití jaderných zbraní by byla zákonná či nezákonná v extrémní situaci při sebeobraně, kdy by bylo v sázce samotné přežití země. Použití jaderných zbraní v Iráku jako odpověď na použití chemických nebo biologických zbraní Irákem nebo jako útok na velitelské bunkry by však bylo podle mezinárodního práva zcela jasně ilegální.

Zpět na stanovisko Greenpeace k válce v Iráku pod vedením USA