Stanovisko Greenpeace k válce v Iráku pod vedením USA

Greenpeace nesouhlasí s válkou proti Iráku a vede proti ní aktivní kampaň. Zůstaneme v opozici bez ohledu na to, zda útok bude či nebude mít podporu Spojených národů.

Greenpeace nesouhlasí s válkou z těchto důvodů:

Útok bude mít zřejmě ničivé následky na lidské životy a životní prostředí.
Většina infrastruktury, včetně lékařské péče, kanalizace a zásobování vodou a energií, zničené během války v zálivu zůstala dosud neobnovena. Zásobování potravinami zůstává téměř zcela závislé na přídělovém systému, který může selhat v případě občanských nepokojů nebo zhroucení administrativy.

V případě konvenční války (tedy takové, ve které nebudou použity žádné jaderné, chemické či biologické zbraně) může být zabito více než čtvrt miliónu lidí, převážně civilistů (při poslední válce v Zálivu bylo zabito 200 tisíc Iráčanů). Hladomor a sociální vykořenění může zabít dalších 250 tisíc lidí. Pokud ve válce dojde k útoku jadernými či chemickými zbraněmi, může počet obětí dosáhnout až 4 milionů. Kromě toho se další generace obyvatel budou muset vyrovnat s dědictvím jaderné či chemické kontaminace.

Bush se pokouší dostat pod kontrolu irácké zásoby ropy.
Jak řekl Nelson Mandela, útok na Irák bude „zjevně motivován úsilím George Bushe vyjít vstříc vojenskému a ropnému průmyslu ve Spojených státech“. Dosud známé zásoby ropy v Iráku jsou co do velikosti na druhém místě za Saudskou Arábií. Vůdce opozičního Iráckého národního kongresu uvedl, že jestliže se stane vůdcem země, „budou mít americké společnosti na ropě v Iráku velký podíl“.

Podle analytiků Deutsche bank by ze změny režimu v Iráku mohla nejvíce profitovat společnost ExxonMobil, která jen v roce 2000 darovala republikánským kandidátům více než 1,2 milionu dolarů. Tato společnost je v pozadí Bushova odmítnutí Kjótského protokolu o klimatických změnách a přiznává svůj zájem na udržení závislosti Spojených států na ropě. To je důvod proč Greenpeace společně s ostatními skupinami žádá bojkot jejích produktů. Více informací v článku Ropné zájmy a válka Iráku

Nezákonnost „preventivní války“ bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN
Dokonce i Henry Kissinger tvrdí, že „teorie oprávněné prevence není v souladu s moderním mezinárodním právem, které podmiňuje použití síly v sebeobraně pouze proti skutečné, nikoli potenciální hrozbě“. Názor Kissingera i podrobnější analýza připravená pro australský parlament ukazuje nejen to, že by tato válka byla nezákonná bez souhlasu Rady bezpečnosti, ale že rozhodnutí Rady bezpečnosti povolující užití síly by mohlo stanovit vysoce nebezpečný precedens. Takové rozhodnutí by totiž zcela předefinovalo právo na sebeobranu. Někteří pozorovatelé včetně Kissingera obhajují, že v době, kdy teroristické organizace jsou schopné použít zbraně hromadného ničení, je rozšíření definice sebeobrany nezbytné. Přesto, jakmile bude Spojeným státům umožněno (nebo se rozhodnou sami) chovat se tímto způsobem, nic už nezabrání ostatním státům, aby podobně nejednali se svými sousedy. Jestliže bude Rada bezpečnosti přesvědčena o nutnosti dodržovat mezinárodní zákony a Bushova administrativa se rozhodne k jednostranné akci, bude to zjevné porušení běžných mezinárodních zákonů a Charty Spojených národů.

Válka je neúčinný způsob k odstranění hrozby zbraní hromadného ničení
Plně podporujeme odzbrojení Iráku a rovněž všech dalších zemí, které vlastní zbraně hromadného ničení (ZHN), včetně USA. Preventivní vojenský úder proti státům vlastnícím či podezřelým z vlastnění zbraní hromadného ničení však nezajistí stabilní základ pro jejich kontrolu či odzbrojení. Tento přístup by vyžadoval opakované vojenské intervence proti celé řadě zemí. Mezi státy, které vlastní jaderné zbraně mimo jakoukoliv formu mezinárodní kontroly, patří například Indie, Pákistán a Izrael; Severní Korea se tyto zbraně otevřeně snaží získat. Bushova administrativa uvádí nejméně 13 zemí, které vyvíjejí biologické zbraně. Zamýšlí Bush zaútočit na všechny tyto státy jeden po druhém?
Místo války potřebujeme společnou mezinárodní kontrolu vojenských arzenálů a systém odzbrojení. Určitý rámec již existuje díky takovým aktivitám, jako je Konference Spojených národů o odzbrojení v Ženevě a smlouvám, jako je Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT), Smlouva o úplném zákazu jaderných zkoušek (CTBT), Konvence o biologických zbraních a Konvence o chemických zbraních.

Avšak místo posilování je tento křehký rámec spíše podkopáván pokrytectvím existujících jaderných velmocí a obzvláště aktivitou Bushovy administrativy. Jestliže se Bush opravdu obává zbraní hromadného ničení, měl by se znovu připojit k procesu kontroly zbraní, dalšího nešíření jaderného arzenálu a postupného odzbrojení.

Válka proti Iráku nevyřeší problém terorismu
Je jen mizivá naděje, že by terorismus mohl být touto válkou oslaben nebo dokonce vymýcen. Generál Wesley Clark, bývalý vrchní velitel NATO, prohlásil: „Pokud půjdeme (do Iráku) bez plné váhy podpory mezinárodních organizací, pokud půjdeme s velmi malým počtem spojenců, budeme odpovědni za super rekrutování pro Al-Kajdu“.

Pět kroků, které zbaví svět zbraní hromadného ničení a vybudují skutečnou bezpečnost.

1. Plná implementace a posílení Smlouvy o dalším nešíření jaderných zbraní
Nesignatářské státy by se k této smlouvě měly přihlásit a státy vlastnící jaderné zbraně by měly dodržovat své závazky. Tato smlouva představuje následující dohodu: nejaderní signatáři se zavazují, že se nebudou pokoušet získat jaderné zbraně a jaderní signatáři se zavazují, že se jich zbaví. Spojené státy, Velká Británie, Francie, Rusko a Čína porušují tento závazek už třicet let.
Od počátku vlády prezidenta Bushe vyvíjejí Spojené státy nové jaderné zbraně, které by mohly být poprvé použity v konvenčním konfliktu. Americká vláda oznámila, že si podrží arzenál zhruba deseti tisíc jaderných zbraní. Na poslední konferenci o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní v roce 2000 se Spojené státy (pod vedením Clintona) dohodly s dalšími signatáři na 13 specifických odzbrojovacích závazcích, přičemž prvním krokem mělo být ukončení zkoušek jaderných zbraní. V loňském roce Bushova administrativa uvedla, že se těmito závazky nehodlá řídit.

2. Rychlé ukončení tzv. „civilního“ využívání jaderné energie
Státy usilující o získání jaderných zbraní tak činí prostřednictvím programů na výrobu jaderné energie. Ty jim umožňují získat materiál a také se vyhnout inspekčním prohlídkám díky tomu, že mnoho materiálů má tzv. „dvojí využití“ (vojenské či civilní). Jakýkoliv radioaktivní materiál, včetně veškerého odpadu, který zůstává radioaktivní po stovky tisíc let a nelze se ho bezpečně zbavit, je vhodnou surovinou pro „špinavou bombu“. Je šílenství dovolit jadernému průmyslu pokračovat ve vytváření radioaktivního materiálu.

3. Minimalizování rizik existujícího jaderného materiálu
Ve světě se naneštěstí nachází nebezpečné dědictví v podobě jaderného materiálu, který vznikl během uplynulých padesáti let při nezodpovědné výstavbě jaderných elektráren (a výrobě jaderné energie) a při výrobě jaderných zbraní. Tento problém je nejrozšířenější ve státech bývalého Sovětského svazu. Mezinárodní společenství by se mělo finančně podílet na tom, aby sovětské jaderné dědictví přestalo být pro svět hrozbou. Stálo by to pouze část nákladů na válku proti Iráku a mnohem více by to přispělo k dalšímu nešíření jaderných zbraní. Bushova administrativa přesto podstatně snížila finanční zdroje pro programy na zabezpečení jaderného materiálu v zemích bývalého Sovětského svazu.

Nejnesmyslnější řešení dalších osudů vyhořelého jaderného odpadu je jeho přepracování. Při tomto procesu se oddělí uran a plutonium, takže materiál pro výrobu zbraní je snáze dostupný a navíc při něm vzniká velké množství dalších radioaktivních materiálů. To jsou důvody, proč je nutné bezprostředně skončit s přepracováváním jaderného paliva.

4. Posílení konvencí o chemických a biologických zbraních
Namísto posilování těchto konvencí je Bushova administrativa spíše maří. V roce 2001 Bushova administrativa například vetovala přijetí protokolu ke Konvenci o biologických zbraních, který měl stanovit ověřovací režim, a to z důvodu zahrnutí hloubkových inspekcí, což by mohlo ohrozit zájmy amerického biotechnologického průmyslu.

5. Ukončení závislosti na fosilních palivech a jaderné energii rozvojem ekonomiky obnovitelných zdrojů.
Závislost světové ekonomiky na fosilních palivech a obzvláště ropě narušuje mezinárodní vztahy a je příčinou mnoha současných i minulých konfliktů. Užívání fosilních paliv však musí být ukončeno nejen z bezpečnostních důvodů, ale také kvůli ochraně globálního klimatu. Fosilní paliva nepotřebujeme nahrazovat jadernou energií. S dostatečnými investicemi a politickou vůlí mohou obnovitelné zdroje energie zajistit veškerou energii, kterou potřebujeme, a to nejen v oblasti výroby elektrické energie, ale také energie pro průmysl, vytápění a rovněž pro transport.

Přestože se stále mluví o nutnosti „chirurgických“ vojenských zákroků, nepředstavují takové zákroky řešení problémů, kterým naše planeta čelí v 21. století. Skutečná bezpečnost nemůže být vybudována na základě vojenské moci. Bude spíše záviset na tom, jak se nám podaří vyřešit důvody konfliktu: chudobu, spor o zdroje surovin, nespravedlnost. Greenpeace nemá vypracované expertizy pro všechna tato témata, ale přispívá svojí prací na propagaci energetické bezpečnosti (rozvojem obnovitelných zdrojů energie přístupných všem zemím) a potravinové bezpečnosti (rozvojem trvale udržitelného zemědělství spíše než intenzivním chemickým zemědělstvím a zemědělstvím používajícím geneticky manipulované organismy GMO) a také našimi kampaněmi zaměřenými na posílení mezinárodních odzbrojovacích smluv. Tato opatření nejsou pouhou alternativou k národní bezpečnosti - představují spíše naši jedinou naději.