Dvojí metr

Irák není jediná země Středního Východu vlastnící zbraně hromadného ničení (ZHN)

ZHN na Středním Východě

Zbraně hromadného ničení na Středním Východě poprvé použila britská armáda v roce 1917 při okupaci teritoria, kde později vznikl Irák. Chemické zbraně byly použity při spojení kurdské oblasti na severu země, šíitského jihu a oblasti sunnitských kmenů kolem Bagdádu v de facto uměle vytvořené Irácké "království" zajišťující kontrolu nad ropnými zásobami v regionu. Winston Churchill, tehdejší minisr pro kolonie, neváhal použít chemické zbraně při zjištění, že "vzpurné kmeny" Arabů do jisté míry úspěšně bojují proti britské nadvládě. Toto se setkalo s určitým nesouhlasem v Bílém domě, avšak Churchill napsal: "Nerozumím těmto zbytečným ohledům kvůli použití bojového plynu. Jsem zcela přesvědčený, že je nutné použít jedovatý plyn proti necivilizovaným kmenům." (1)

Současný přehled podezřelých programů na výrobu ZHN na Středním Východě, jejichž rozvoj podporovaly západní vlády a korporace, nám dává znepokojivý obraz.

SÝRIE: Sýrie má jeden z největších arzenálů chemických zbraní na Středním Východě a disponuje dostatečnou zásobou střel Scud použitelné jako nosiče. Podle vojenské špionážní služby Spojených států začala Sýrie rozvíjet program útočných chemických zbraní na počátku sedmdesátých let "jako reakci na nepřehlédnutelnou izraelskou hrozbu" a nyní pravděpodobně rozvíjí program na výrobu biologických zbraní. Ředitel CIA William Webster v roce 1989 potvrdil, že "prostřednictvím západoevropských firem byly zajištěny dodávky požadovaných chemických a zbrojních komponentů. Bez zajištění těchto klíčových prvků by Damašek nebyl schopný vyrobit chemické zbraně." (2)

ÍRÁN: Mnoho vojenských analytiků se domnívá, že Írán má blíž k úspěšné výrobě jaderných zbraní než Irák. Vláda Spojených států tvrdí, že Írán může vlastnit až několik tisíců tun chemických prostředků použitelných pro vojenské účely. (3) Írán popírá tyto obvinění a pravidelně vyzývá k vytvoření bezjaderné zóny na Středním Východě.

EGYPT: Podle většiny expertů Egypt použil chemické zbraně v Jemenu v roce 1960 a zřejmě stále udržuje svůj arzenál chemických zbraní. Podle expertů Egypt v současné době nevyvíjí nové systémy ZHN a aktivně podporuje vytvoření zóny bez ZHN na Středním Východě. (4)

IZRAEL: Izrael má nejstarší a nejrozsáhlejší program na výrobu jaderných zbraní na Středním Východě. Jeho oficiální pozice není zcela jasná: tvrdí, že "nebude první, kdo použije v regionu jaderné zbraně" a ostatní jaderné mocnosti s tím nemají problém. Nicméně analytici jsou toho názoru, že vyrobil 100 až 400 jaderných zbraní během programu, který se rozběhl v padesátých letech. V současné době vlastní sofistikovaný arzenál, větší než má Velká Británie. (5) Izrael nepodepsal Smlouvu o dalším nešíření jaderných zbraní či jakoukoliv jinou smlouvu o kontrole vojenského arzenálu a odmítá inspekce OSN ve svých jaderných zařízení.

Izrael má rakety s doletem nejméně 3 500 kilometrů a jediný protiraketový systém na světě. Jeho podpůrný systém zahrnuje tři jaderné ponorky, které mohou být vyzbrojeny střelami s plochou dráhou letu nesoucí jaderné hlavice. (6) Podle expertů má Izrael významný arzenál chemických a biologických zbraní, ale není k dispozici dostatečné množství informací. Izrael v minulosti už údajně použil chemické a biologické zbraně. (7)

IRÁK: Počínaje rokem 1990 Irák dosáhl pokročilého stádia ve vývoji jaderných zbraní a vlastnil velký arzenál chemických a biologických zbraní, které získal s pomocí mnoha zemí a s plným vědomím Spojených států a ostatních západních vlád. (8) Většina jeho arzenálu byla nalezena a zničena inspektory OSN po válce v Perském zálivu v roce 1991 (včetně 40 000 chemických zbraní a třiceti raket určené jako nosiče). Irák tvrdí, že všechny jeho zásoby a zařízení pro ZHN byly zničeny. Otázkou nicméně zůstává, jak mnoho z jeho chemických a biologických prvků zůstalo zachováno, přestože většina mezinárodního společenství si nemyslí, že Irák vlastní jaderné zbraně nebo má možnost je vyrobit. Současné zbrojní inspekce neobjevily žádné stopy jaderných, chemických či biologických prostředků na žádném kontrolovaném místě (9) či jakýkoliv důkaz, že se Irák pokusil znovu obnovit svůj jaderný program. (10)

ZHN ve zbytku světa

Závody ve výrobě ZHN se nekonají pouze na Středním Východě. Indie a Pákistán šokovaly svět, když veřejně oznámily svůj jaderný testovací program prostřednictvím výbuchů jaderných bomb s malým účinkem (5 až 25 tisíc tun ekvivalentu TNT). Západ odpověděl rozsáhlými ekonomickými a technickými sankcemi, avšak většina z nich byla odvolána, aby se získala podpora těchto zemí při konfliktu v Afghánistánu. Indie a Pákistán se nyní staly akceptovanými členy mezinárodního společenství a jejich nezákonné programy na výrobu jaderných zbraní jsou většinou ignorovány.

Není si tedy těžké představit, proč se např. Severní Korea nyní hodlá zachovat stejně. Pět stálých členů Rady bezpečnosti - Spojené státy, Velká Británie, Francie, Rusko a Čína - mají dohromady největší arzenál jaderných zbraní ze všech: více než 35 000 jaderných hlavic. Všichni společně udržují své arzenály, modernizují je a pokud je to nezbytné, tak je i rozšiřují. Všechny národy musí bezprostředně zakázat jaderné zbraně a ostatní ZHN, aby tyto prostředky nebyly volně k dispozici po celém světě.

Proč dvojí metr?

Spojené státy, Velká Británie a většina Západní Evropy pomáhala vyzbrojit Saddáma Husajna ZHN, konvenčními zbraněmi a jejich nosičem. V roce 1992 bylo zveřejněno ve zprávě výboru Senátu Spojených států, že Spojené státy vyvezly do Iráku chemickou, biologickou a jadernou výzbroj a raketový systém, včetně antraxu vyvezeného americkým Centrem pro dohled nad nemocemi (Center for Diseas Control). (11) Podle zprávy tak bylo učiněno s plným vědomím Reaganovy administrativy, jejíž vyslanec Donald Rumsfeld navštívil Saddáma Husajna v roce 1984, aby znovu obnovil americko - irácké vztahy po deklasifikaci Iráku jako státu podporující terorismus.

150 západních firem včetně 24 ze Spojených států zajišťovalo dodávky zbraní a know-how pro irácké programy na výrobu ZHN od roku 1975. Irák zveřejnil tyto informace ve své zprávě pro OSN v prosinci 2002, avšak Spojené státy odmítly tento materiál kvůli jeho "citlivé" povaze předat nestálým členům Rady bezpečnosti. (12) Plná verze zpráva nakonec unikla do médií.

Dokonce po strašlivých iráckých útocích v roce 1988 na Halabja, při kterých bylo zabito nejméně 5000 kurdských civilistů a který vlády Spojených států a Velké Británie opakovaně citovaly jako důvod zbavit se Saddáma Husajna, západní oficiální představitelé udělali krok zpět a zlehčovali skutečnost a význam těchto útoků. Místo toho obvinili Írán kvůli krutosti a v prosinci 1988 Dow Chemicals prodaly Iráku pesticidy za 1,5 milionu USD, přestože vláda Spojených států byla znepokojena kvůli jejich možnému použití jako prostředku chemické války. Zástupce Banky pro export a import oznámil v memorandu, že neshledal "žádný důvod" zastavit prodej, přestože existovaly důkazy, že tyto pesticidy jsou "vysoce toxické" na lidský organismus a mohou způsobit smrt "zadušením". (13)

Je zjevné, že tento dvojí metr použila ze strategických důvodů vláda Spojených států a ostatní vlády při podpoře režimu Saddáma Husajna, který vedl válku s jejich společným úhlavním nepřítelem. Nyní když Irák už nepatří mezi strategické spojence, musí být odzbrojen za každou cenu s použitím jakýchkoliv argumentů, které mohou přesvědčit veřejnost.

Greenpeace sdílí přesvědčení, že Irák musí být zbaven všech ZHN, avšak stejně tak se domnívá, že všechny ostatní země musí podléhat stejným pravidlům. Nástroje pro mírový nenásilný přechod ke světu bez ZHN existuje uvnitř smluvního rámce OSN a my žádáme všechny země, aby podporovaly a dále rozvíjely v dobré víře tyto mechanismy.

Více informací:

1. Geoff Simons, IRAQ: FROM SUMER TO SUDAN, London: St. Martins Press, 1994, pages 179-181
2. Nuclear Threat Initiative: Syria: Chemical Developments
3. Nuclear Threat Initiative: Iran. October 2002
4. Nuclear Threat Initiative: Egypt. May 2002
5. John Steinbach. Israeli Weapons of Mass Destruction: a Threat to Peace. DC Iraq Coalition, March 2002
6. Israeli Submariners Association. International and Professional Press about the new Dolphin Submarines.
7. Michael Dobbs. Washington Post. 30 December 2002
8. Tony Paterson. U.S. Corps In Iraq. The Independent. 19 December 2002
9. Hans Blix, speaking to the NY Times, 31 January 2003
10. Mohammed el Baradei, 31 January 2003
11. http://canada.com/national/story.asp?id=%7B8B9E9869-3820-4A93-83CF-DA9E67BA4F44%7D
12. Tony Paterson. Leaked report says German and US firms supplied arms to Saddam. 18 December 2002.
13. Michael Dobbs. Washington Post. U.S. Had Key Role in Iraq Buildup. 30 December 2002.

Zpět na stanovisko Greenpeace k válce v Iráku pod vedením USA